ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2890.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2890/2018-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce F. F. , zastoupeného Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 100 000 000 Kč, o námitce podjatosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 238/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2016, č. j. 71 Co 258/2016-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2016, č. j. 32 C 238/2015-116, o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro meritorní řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně a uzavřel, že podání žalobce neobsahují základní nezbytné údaje, o čem a na jakém základě by měl soud rozhodovat. Soud vedle majetkových poměrů žalobce přihlédl taktéž ke skutečnosti, že žalobce podává množství shodně odůvodněných žalob, v nichž žádá nepřiměřené částky a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně bezúspěšné, svévolné a šikanózní uplatňování práva.
Žalobce podal dovolání, které následně podáním ze dne 6. 3. 2018 doplnila právní zástupkyně žalobce, která mu byla ustanovena usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 1. 2018, č. j. 32 C 238/2015 – 189. Usnesení odvolacího soudu napadá žalobce v celém rozsahu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1749/2016) a dále překládá otázku, která, dle názoru dovolatele, nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, a to zda je možné přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků za situace, kdy samotné řízení je ze zákona od soudních poplatků osvobozeno. Dále namítá, že postupem soudů byl porušen čl. 90 Ústavy, dále čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť formalistickým postupem soudů bylo žalobci znemožněno projednání jeho věci soudem a bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou při současném splnění požadavků §241 odst. 1 o. s. ř. Podle §242 odst. 1 o. s. ř. přezkoumá dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Dovolání není přípustné.
Pokud žalobce tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení otázky procesního práva od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1749/2016, není tato námitka přiléhavá, jelikož citované rozhodnutí řešilo otázku, kdy za shodné majetkové situace žadatele o ustanovení zástupce byla žádost soudy nižší stupňů opakovaně zamítána a vyhověno jí bylo až pro účely zastoupení v dovolacím řízení. V projednávané věci však byly majetkové poměry žalobce pouze dílčí a poměrně minoritním důvodem pro dané rozhodnutí odvolacího soudu, neboť napadené rozhodnutí stojí zejména na závěru, že se jedná o zjevně bezúspěšné a litigozní uplatňování práva. Předestřený problém tak nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na jeho vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí.
Otázka, zda je možné přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků v řízení, které je samo ze zákona od soudních poplatků osvobozeno, byla řešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, tak, že je tento postup možný, pokud je žádost o osvobození od soudních poplatků podle §30 o. s. ř. navázána na žádost o ustanovení zástupce dle §138 o. s. ř., což přesně odpovídá projednávané věci.
Další námitky žalobce o porušení jeho práva na spravedlivý proces a odmítnutí soudní ochrany jeho práva nejsou podpořeny žádnou argumentací ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., nevymezují důvody přípustnosti, a proto nejsou projednatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Z výše uvedených důvodů se proto dovolání odmítá podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 9. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu