ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3023.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3023/2018-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 76/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2018, č. j. 18 Co 434/2017-52; takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 11. 2017, č. j. 22 C 76/2015-47, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2018, č. j. 18 Co 434/2017-52, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 11. 2017, č. j. 22 C 76/2015-47, zastavil řízení o zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu); rozhodl též o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a vznesl požadavek na odkladný účinek podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce (pro dovolací řízení) zamítl a žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 4. 4. 2018, č. j. 22 C 76/2015-61. Usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 18 Co 167/2018-65, bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Usnesením ze dne 28. 6. 2018, č. j. 22 C 76/2015-68, soud prvního stupně vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a zároveň jej poučil, že neučiní-li tak ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu reagoval žalobce další žádostí o ustanovení zástupce, nedostatek povinného zastoupení ale neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
V posuzované věci žalobce dovoláním napadl nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, je dán též důvod pro zastavení dovolacího řízení podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. K opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť v dané otázce již bylo závazně rozhodnuto pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 4. 2018, č. j. 22 C 76/2015-61, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 18 Co 167/2018-65 (k tomu srov. ustanovení §159a odst. 1, 3 a 4 ve spojení s §243b odst. 1 o. s. ř.). Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení §241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák Ph.D., LL.M.
předseda senátu