ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3419.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3419/2018-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce M. T. , zastoupeného JUDr. Janou Jasnou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431, proti žalovaným 1/ České republice – Úřadu práce České republiky , se sídlem v Praze 7, Dobrovského 15/1278, a 2/ České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 23/2010, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 23/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2018, č. j. 24 Co 90/2018-303, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2018, č. j. 13 C 23/2010-273, byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 23/2010 (výrok I) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II a III). Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu, jež je specifikováno v záhlaví, přičemž se odvolací soud plně ztotožnil s argumentací nalézací soudu spočívající na závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení. Bylo poukázáno zejména na to, že žalobce netvrdí ani neprokazuje žádné nové skutečnosti, které bez své viny nemohl uplatnit v původním řízení, a domáhá se obnovy řízení z důvodů shodných jako v původním řízení.
Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně podal dovolání proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž žádá jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalované vyjádření k dovolání nepodaly.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto pro vady, které neumožňují jeho projednání, tedy proto, že posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce nikterak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a byl pouze stručně zopakován žalobcem tvrzený skutkový stav věci a jeho tvrzený nárok.
Žalobce v dovolání nijak nekonkretizuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje pro něj za splněný. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz , usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz ).
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu