ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3666.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3666/2018-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce V. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného soudem ustanoveným zástupcem JUDr. Pavlínou Sglundovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Smetanovo náměstí 7, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Ostravě, pod sp. zn. 34 C 119/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 71 Co 82/2018-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2018, č. j. 34 C 119/2017-70, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 60 000 Kč s podrobněji specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a žalobce zavázal k povinnosti nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč (výrok II).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. platí, že dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci proto dovolání není objektivně přípustné, neboť dovoláním dotčený rozsudek odvolacího soudu se vztahuje k výroku I rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba (ve znění jejího doplnění ze dne 11. 5. 2017), aby žalovaná byla povinna žalobci zaplatit částku 48 800 Kč, coby škodu odpovídající obvyklé ceně ztraceného elektrokola, samostatně byl žalobcem uplatněn a specifikován nárok na úhradu částky 5 000 Kč představující cenu zvláštní obliby danou ztrátou radosti z jízdy na tomto kole, další částka 5 000 byla žalobcem uplatněna coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu reprezentovanou „námahou žalobce vedoucí policejní orgány k tomu, aby řádně plnily své úkoly“ a konečně zbývající částka 1 200 Kč připadala na náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku k určení ceny odcizeného elektrokola.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013). Uvedené judikatorní závěry se pak plně uplatní i v poměrech občanského soudního řádu účinného od 30. 9. 2017 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018), jímž se spravují právní poměry i v projednávané věci.
Jelikož žádný z dílčích a žalobcem samostatně uplatněných nároků nepřesahuje hranici 50 000 Kč a nejde ani o věc pracovněprávní či vyplývající ze spotřebitelských smluv, není podané dovolání přípustné, a proto je Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání je současně nepřípustné i ve vztahu k výroku o nákladech řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu), neboť podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. platí, že dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založit (nad rámec zákona) nelze [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 118/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012].
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu