ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4215.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 4215/2018-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 65 C 11/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 7. 8. 2018, č. j. 68 Co 255/2013-84, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, č. j. 68 Co 255/2013-84 se odmítá.
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 10. 5. 2018, č. j. 65 C 11/2017 – 69 se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 5. 2018, č. j. 65 C 11/2017 – 69, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 8. 2018, č. j. 68 Co 255/2013-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení soudů obou stupňů napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním.
Nejvyšší soud ve věci postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
V posuzované věci žalobce dovoláním napadl nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo v dovolacím řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci rozhodnuto, nebylo již třeba o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu