ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4335.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4335/2017-202
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně D. S. , zastoupené Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 827/64, proti žalované Chaloupce Sněžník s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Winstona Churchilla 1328/9, identifikační číslo osoby 250 42 785, zastoupené JUDr. Michalem Fraňo, advokátem, FRAŇO advokátní kancelář s. r. o., se sídlem v Praze 1, Truhlářská 3, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 95/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2017, č. j. 84 Co 788/2016-156, ve znění jeho doplňujícího usnesení ze dne 17. května 2017, č. j. 84 Co 788/2016-167, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2017, č. j. 84 Co 788/2016-156, ve znění jeho doplňujícího usnesení ze dne 17. května 2017, č. j. 84 Co 788/2016-167, se zrušuje a věc se vrací tomuto krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. února 2016, č. j. 7 C 95/2012-103, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí dvou (v rozsudečném výroku) označených bytových jednotek, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Po provedeném řízení soud prvního stupně uzavřel, že: „mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny dvě kupní smlouvy s právem odstoupení. V bodě V. kupních smluv bylo jasně stanoveno, že žalobkyně může od smlouvy odstoupit nejen z důvodu v zákoně uvedených, ale i v případě, že do sjednaného termínu uhradí kupujícímu celou částku rovnající se dohodnuté kupní ceně a bude trvat na vrácení prodané nemovitosti od kupujícího (žalované) a uvedení předmětných nemovitostí do původního stavu, v jakém bylo (byly) před uzavřením kupních smluv. Žalobkyně ovšem celou částku kupní ceny do sjednaného termínu nezaplatila, tedy práva na odstoupení nemohla využít. Tudíž, jak bylo v kupních smlouvách ujednáno, předmětné bytové jednotky zůstaly ve vlastnictví žalovaného, který je řádně nabyl.“
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. května 2017, č. j. 84 Co 788/2016-156, ve znění doplňujícího usnesení č. j. 84 Co 788/2016-167, vydaného téhož dne, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí dvou označených bytových jednotek, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
4. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – dospěl k závěru, že: „Smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2001 žalobkyní a společností REUNION-CZ >1< s. r. o., označené jako smlouvy kupní, nelze považovat za platné smlouvy o převodu vlastnického práva k předmětným bytovým jednotkám žalobkyně na společnost REUNION-CZ s. r. o., neboť jejich vážnou (opravdovou) vůlí nebyl trvalý převod vlastnického práva (§37 odst. 1 občanského zákoníku). Účastnice smluv uzavřených dne 22. 10. 2001 svým jednáním sledovaly sjednání smluvního typu, který je upraven v ust. §553 občanského zákoníku, podle kterého platí, že splnění závazku může být zajištěno písemně sjednaným převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Obsah smluv ze dne 22. 10. 2001 však nelze považovat ani za platně uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu práva.“
5. Odvolací soud tedy konstatoval absolutní neplatnost předmětných (dvou) kupních smluv a s ohledem na absenci podmínek vedoucích k vydržení vlastnického práva žalovanou přistoupil ke změně rozsudku soudu prvního stupně tak, že podané určovací žalobě zcela vyhověl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci při řešení výkladu projevu vůle účastníků předmětných smluv, přičemž předpoklady přípustnosti dovolání vymezuje s tím, že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces, neboť (ve stručnosti shrnuto z obsáhlé dovolací argumentace žalované) vydal překvapivé rozhodnutí založené na závěru o absolutní neplatnosti předmětných kupních smluv z důvodu, že měly charakter smluv o zajišťovacím převodu práva, aniž by skutkové a právní důvody, o které posléze opřel svůj právně kvalifikační závěr v odůvodnění svého rozsudku, účastníkům před vydáním rozhodnutí vyložil a učinil je předmětem kontradiktorní diskuse [na podporu této své dovolací argumentace pak dovolatelka odkazuje na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) a Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“)].
7. Dovolatelka mj. vytýká odvolacímu soudu, že v napadeném rozhodnutí (s ohledem na své závěry o údajném zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětným bytovým jednotkám) se vůbec nezabýval tím, jaký byl, respektive co tvořilo hlavní zajišťovací závazkový vztah, který zde podle dovolatelky neexistoval. Dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalobkyně v písemném vyjádření k dovolání žalované navrhla, aby podané dovolání bylo Nejvyšším soudem jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto. Má za to, že postupem odvolacího soudu, ani jím provedeným hodnocením skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně nedošlo k překročení rámce ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; není tak dána přípustnost dovolání žalované.
9. Podle žalobkyně dovolání nelze již samostatně podat z důvodu, že by řízení bylo postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že soud prvního stupně provedl k otázce uzavření předmětných kupních smluv, k posouzení jejich platnosti a ke zjištění obsahu jednání účastníků sporu, které jim předcházelo, jakož i k jednání, které mezi účastníky sporu po jejich podpisu následovalo, dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí. Potvrdil také, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že proces uzavření žalobkyní napadených smluv byl ukončen. Pokud se odvolací soud neztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, pak se jednalo výlučně o oblast právního posouzení těchto smluv. Úvahy odvolacího soudu prezentované v napadeném rozsudku neměly charakter dovolatelkou namítaného nového skutkového zjištění, ale šlo výlučně o právní hodnocení soudem prvního stupně zjištěného skutku, který zůstal nezměněn.
10. Nejvyšší soud předně konstatuje, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) vyplývá z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
11. Dovolání žalované je – jak bude vyloženo níže – ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
12. Z obsahu dovolání žalované lze vyvodit, že dovolatelka přípustnost svého dovolání předně zakládá na tvrzení o překvapivosti vydaného rozhodnutí odvolacího soudu, o porušení zásady kontradiktornosti řízení, tedy jinými slovy namítá, že v jejím případě došlo v odvolacím řízení k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jež stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
13. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností dovolacího soudu při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout k námitkám týkajícím se porušení základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16) >2< . Znamená to tedy, že jestliže dovolatel nezvolí některou z čtyř v úvahu přicházejících variant přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., nelze v situaci – kdy namítá porušení svého základního ústavního práva, respektive namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právním názorem Ústavního soudu vyjádřeného v dovolatelem označeném nálezu – shledat takové dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nepřípustným.
14. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 9. února 2017, sp. zn. IV. ÚS 216/16, vyložil právní názor, že z principu kontradiktornosti řízení vyplývá, že rozhodnutí soudu nemůže být založeno na ničem, co nebylo předmětem diskuse stran, respektive co jim nebylo předloženo k diskusi. Nemůže být založeno ani na skutečnostech, které jsou známy jen soudci, ale nebyly prodiskutovány stranami.
15. Rovněž v odborné literatuře je ustáleně zaujímán právní názor, že zásadu kontradiktornosti je nutno chápat jako požadavek, aby každá skutečnost a každý důkaz byly podrobeny debatě, rozpravě účastníků (srov. např. Winterová, A., Civilní právo procesní. 2. vydání. Praha: Linde, 2002, s. 73 a násl.).
16. Porušení práva na spravedlivý proces může představovat i vydání tzv. překvapivého rozhodnutí soudem vyššího stupně, pod kterým se rozumí rozhodnutí, které na základě zjištěného skutkového stavu nebylo možno předvídat (nález Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. II. ÚS 4160/12).
17. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nepředvídatelným, respektive překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim možnost se k tomu názoru vyjádřit. Účastník tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn . 32 Cdo 1019/2009, uveřejněný mimo jiné v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 9, str. 324 a násl. pod pořadovým č. 83).
18. Z odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že by se nalézací soud zabýval též otázkou, že předmětné kupní smlouvy – s ohledem na učiněné projevy účastnic – ve skutečnosti mohly představovat smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětným bytovým jednotkám, a že by tudíž v tomto směru byla účastníkům zachována procesní možnost skutkově a právně argumentovat, respektive, že by i možnost tohoto právního posouzení věci byla předmětem kontradiktorní diskuse.
19. Zásadní změna právního náhledu na skutkový stav, jenž navíc nebyl pro takové právní posouzení úplný (viz níže), nastala v odvolacím řízení, respektive až ve vydaném rozhodnutí odvolacího soudu, takže ani dovolatelka neměla žádnou procesní možnost k tomuto odvolacím soudem (před rozhodnutím) sledovanému právnímu vhledu na zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně (který odvolací soud považoval za dostatečný pro své meritorní rozhodnutí) skutkově a právně argumentovat.
20. Odvolací soud v odvolacím řízení nepřistoupil k zopakování či doplnění dokazování, když vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, který ovšem (s ohledem na svou právní kvalifikaci skutku) dokazování výslechem dovolatelky a tehdy jednajícího statutárního zástupce kupující společnosti neprovedl. Měl-li tedy odvolací soud za to, že v daném případě je třeba se zabývat otázkou, zda převodní smlouvy (ne)naplňují podmínky smluv o zajišťovacím převodu vlastnického práva, bylo v takové situaci zapotřebí verifikovat projevy vůle účastnic těchto kupních smluv.
21. Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 9. listopadu 2016, sp. zn. 30 Cdo 2178/2016, k problematice výkladu právních úkonů připomenul následující závěry:
22. Soudy se musejí při výkladu smlouvy vyhnout takovému výkladu, který je pochybný, zejména s ohledem na absurdní či problematické důsledky, k nimž vede.
23. V případě zjišťování vůle účastníků smlouvy je nezbytné kromě samotné smlouvy vyslechnout účastníky smlouvy, respektive všechny osoby, které se zúčastnily uzavření tohoto právního úkonu a mohou tak soudu zprostředkovat informace nejen o vlastním průběhu sepisu předmětné smlouvy, ale také o důvodech, stimulu, proč k takovému jednání přistoupily.
24. Pokud se účastníci ve svých výpovědích podstatně liší ohledně okolností, vlastním průběhu či snad o tehdy jejich (jimi) projevené vůli v době uzavírání posuzované smlouvy, je nezbytné, aby si soud na základě provedeného dokazování (po případné předchozí procesní signalizaci vůči tomu kterému účastníkovi o jeho důkazním břemenu k jím učiněnému skutkovému tvrzení, které je z hlediska právního posouzení věci zásadně významné) zákonu odpovídajícím způsobem (§132 o. s. ř.) zajistil patřičný skutkový podklad, který je nezbytný pro meritorní rozhodnutí coby důsledek realizovaného právně kvalifikačního závěru.
25. Je-li (ohledně právně významných okolností) rozpor mezi písemným vyjádřením a výslechem účastníka smlouvy (ať již v pozici účastníka řízení či svědka), je na soudu, aby v procesu zhodnocení důkazů, přihlížeje ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, zjistil právně významné okolnosti, tj. na podkladě přiznané validity těm kterým informacím vyplývajícím z toho kterého důkazu učinil předmětná dílčí skutkové zjištění, a současně v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku (logicky) vyložil, proč ohledně jiných informací takto nepostupoval.
26. Ze všech vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc podle druhého odstavce téhož paragrafu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
27. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu
_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku mj. vyložil, že: „žaloba od počátku směřovala (byla podána) proti spol. REUNION-CZ s. r. o., jelikož tato společnost v průběhu řízení uzavřela smlouvu, která vedla ke změně zápisu vlastníka předmětných bytových jednotek v katastru nemovitostí, soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 9. 2015, č. j. 7 C 95/2012-86, připustil, aby namísto dosavadní žalované (spol. REUNION-CZ s. r. o.) do řízení vstoupila nynější žalovaná, dříve nesoucí obchodní firmu (název) TRADE-OFF s. r. o. (žalovaná nese od 30. 11. 2016 obchodní firmu Chaloupka Sněžník s. r. o.).“
2) Všechna zde označená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz , kdežto rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou zase veřejnosti přístupná na internetových stránkách http://nsoud.cz