ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4779.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4779/2017-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Euromontec CZ s. r. o., identifikační číslo osoby 264 18 827, sídlem v Praze 2, Bělehradská 858/23, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 95/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2017, č. j. 16 Co 76/2017-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 27 C 95/2015-133, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím.
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 18. 8. 2011, č. j. 1903/1.30/11/14.3, jež bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, č. j. 78 Ad 3/2011-65.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka nezpůsobilosti soudního rozhodnutí vydaného v jiném řízení jako důkazního prostředku nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že podle ustanovení §125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Tyto prostředky zákon vyjmenovává jen příkladmo; obecně je důkazem každá skutečnost, která je způsobilá zjistit skutkový stav, a nelze tedy vyloučit, že soud činí zjištění z obsahu jiného soudního rozhodnutí či soudního spisu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2547/98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3279/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 3871/17).
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Závěry odvolacího soudu v projednávané věci o nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a žalobkyní tvrzenou nemajetkovou újmou spočívající v poškození její pověsti u obchodních partnerů nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobkyně proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Na dalších žalobkyní vymezených otázkách (promlčení nároku žalobkyně a vznik újmy jednatelce žalobkyně a jejím rodinným příslušníkům) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže se nepodařilo zpochybnit prvý důvod (nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy), pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně rovněž nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu