ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5458.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5458/2016-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce R. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 151/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, č. j. 16 Co 196/2016-596, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, č. j. 16 Co 196/2016-596, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 1. 2016, č. j. 11 C 151/2006-572, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se na žalované domáhá náhrady škody v celkové výši 36 895 433 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Finančního ředitelství v Brně, jenž o odvolání žalobce proti platebním výměrům č. 58 (čj. FÚ 9512/230/94-Kub) a č. 59 (čj. FÚ 9511/230/94-Kub) vydaným Finančním úřadem v Břeclavi dne 1. 8. 1994 rozhodl usneseními ze dne 13. 8. 2003, č. j. 182/14771/2003, a č. j. 182/14770/2003, tak, že řízení o odvolání proti uvedeným platebním výměrům zastavil, a to z důvodu nedodržení zákonné prekluzivní lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání. Tímto nesprávným úředním postupem došlo podle žalobce k tomu, že tento nemohl uplatnit svá práva formou správní žaloby, neboť nebyly vyčerpány řádné opravné prostředky podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
2. Žalobce se na tomto základě domáhá jednak náhrady skutečné škody v částce 6 418 200 Kč s příslušenstvím, kterou uhradil na základě uvedených platebních výměrů, dále nákladů daňové exekuce v částce 1 027 233 Kč s příslušenstvím, a konečně ušlého zisku ve výši 29 450 000 Kč s příslušenstvím.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 1. 2016, č. j. 11 C 151/2006-572, zastavil řízení ohledně částky 6 418 200 Kč s příslušenstvím s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu v Hodoníně.
4. Soud prvního stupně zhodnotil, že částku 6 418 200 Kč s příslušenstvím žalobce požaduje ve skutečnosti uhradit z titulu daňového přeplatku, přičemž rozhodovat ve věci daňového přeplatku a jeho příslušenství náleží dle §64 a §73 zákona č. 337/1992, o správě daní a poplatků, správci daně. Jelikož nejde o spor vyplývající z občanskoprávních vztahů mezi účastníky řízení, není ve věci dána ani pravomoc civilních soudů rozhodovat. Soud prvního stupně tak co do částky 6 418 200 Kč s příslušenstvím řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil a věc postoupil příslušnému orgánu.
5. Městský soud v Praze jako soud odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že požadavkem na zaplacení částky 6 418 200 Kč s příslušenstvím požaduje žalobce ve skutečnosti vrácení přeplatku na dani. Dále odvolací soud uvedl, že o tomto přeplatku již rozhodoval příslušný finanční úřad, a pokud byla žádost o vrácení přeplatku zamítnuta, měl žalobce možnost bránit se proti rozhodnutí o zamítnutí vrácení přeplatku žalobou podanou před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví. Tento postup nelze podle soudu obcházet tím, že žalobce žádá zaplatit částku 6 418 200 Kč jako náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. V něm uvádí, že odvolací soud nesprávně hodnotil v praxi Nejvyššího soudu dosud neřešenou otázku, zda spor mezi žalobcem a žalovanou o zaplacení náhrady škody ve výši 6 418 200 Kč s příslušenstvím vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu správce daně vyplývá z občanskoprávních vztahů mezi účastníky, nebo zda jde o poměr veřejnoprávní, ohledně něhož není dána pravomoc civilního soudu.
8. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že co do částky 6 418 200 Kč s příslušenstvím nepřísluší rozhodovat soudům v občanském soudním řízení, neboť žalobce se ve skutečnosti domáhá vrácení daňového přeplatku. Svůj závěr žalovaná podpořila uvedením rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 653/2005, ze kterého vyplývá, že spor ve věcech vrácení daňového přeplatku je sporem vyplývajícím ze vztahu veřejnoprávního a že pravomoc civilního soudu rozhodovat ve věcech daňových není dána.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
10. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
11. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
12. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolání je přípustné pro posouzení otázky, zda jde v posuzované věci ohledně zaplacení částky 6 418 200 Kč s příslušenstvím o spor, k jehož projednání a rozhodnutí je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
14. Dovolání je důvodné.
15. Podle §3 odst. 1 písm. a) o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, odpovídá stát za škodu, kterou způsobily státní orgány.
16. Dle §5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.
17. Podle §13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (odstavec 1). Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (odstavec 2). Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 3).
18. Dle §14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
19. Podle §15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
20. Požadavek žalobce na náhradu škody v posuzované věci spočívá v tom, že Finanční úřad v Brně jako správní orgán měl vydat rozhodnutí o odvolání žalobce v zákonné lhůtě podle §47 zákona č. 337/1992, o správě daní a poplatků, čímž mělo být dosaženo meritorního přezkumu platebních výměrů vydaných dne 1. 8. 1994 Finančním úřadem v Břeclavi. Podle žalobce vzhledem k tomu, že Finanční úřad v Brně v zákonné lhůtě podle uvedeného ustanovení nerozhodl, znemožnil tak meritorní přezkum vydaných platebních výměrů, v důsledku čehož měla žalobci vzniknout skutečná škoda ve výši 6 418 200 Kč s příslušenstvím.
21. Jestliže se tedy žalobce ohledně částky 6 418 200 Kč s příslušenstvím domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, je třeba důvodnost jeho nároku posoudit podle §13 OdpŠk. Uplatnění uvedeného nároku se pak řídí ustanoveními §14 a §15 OdpŠk, kdy nárok je možno uplatnit u soudu (v občanském soudním řízení), a to po jeho předběžném projednání u úřadu uvedeného v §6 OdpŠk. Z výše uvedeného vyplývá, že v nyní projednávané věci je pravomoc soudů v občanském soudním řízení dána, a tudíž opačný závěr odvolacího soudu je nesprávný (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 161/2017).
22. Pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že na řešenou věc nelze aplikovat závěry vyplývající z (žalovanou uváděného) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 33 Cdo 653/2005, když v tam řešené věci z žalobcem vylíčených skutkových okolností vyplývalo, že se žalobce domáhá vrácení přeplatku na dani, jen tento nárok nesprávně právně kvalifikuje jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení. V projednávané věci však není pochyb, že se žalobce zaplacení částky 6 418 200 Kč s příslušenstvím (jakož i nároků dalších) domáhá na základě vylíčení skutkových okolností spočívajících v nedodržení prekluzivní zákonné lhůty Finančním úřadem v Brně pro rozhodnutí v odvolacím řízení (srov. bod 20 odůvodnění shora).
VI. Závěr
23. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 o. s. ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc mu v uvedeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
24. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
25. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu