ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.379.2018.1
sp. zn. 30 Nd 379/2018-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) nesvéprávného M. B. nar. XY, zastoupeného Městem Ivančice, jako opatrovníkem, b) I. B., nar. XY, c) M. B., nar. XY, všech bytem XY, d) I. M., nar. XY a e) O. M., nar. XY, oba bytem XY, všech zastoupených JUDr. et Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 8, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, identifikační číslo osoby 63998530, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 302/2017, o návrhu žalobců na přikázání věci jinému soudu; takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 302/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.
Odůvodnění:
Žalobci a) až d) podáním ze dne 2. 1. 2017, posléze doplněném podáním ze dne 23. 1. 2018 požádali o přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu Brno-venkov podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“. Návrh odůvodnili tím, že ke skutečnostem, jež zakládají právo na náhradu újmy (dopravní nehoda, k níž došlo 11. 6. 2013 v obci XY, místní části XY) došlo v obvodu Okresního soudu Brno-venkov. Zároveň uvedli, že přikázání věci jinému soudu je namístě i z důvodu zvláště nepříznivého zdravotního stavu žalobce a), který po nehodě v důsledku poškození mozku trpí trvalou a nevyléčitelnou chorobou a rovněž s ohledem na věk a zdravotní stav ostatních žalobců. Pro přikázání věci hovoří podle mínění žalobců i výše hotových výdajů spojených s cestováním k místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 8, stejně jako složitost věci. S ohledem na charakter činnosti žalované se musejí její pracovníci či zástupci účastnit pravidelně jednání u různých soudů České republiky, navržená delegace proto žalované nebude působit újmu. Vedle výslechu žalobců bylo rovněž navrženo znalecké zkoumání osoby žalobce a) a v obvodu soudu, jemuž má být věc přikázána, se nachází rovněž bydliště navržených svědků.
Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila, namítala přitom, že nebylo ničím doloženo, že v řízení před Okresním soudem Brno-venkov by věc byla projednána rychleji a hospodárněji. S ohledem na hodnotu předmětu sporu jsou předpokládané hotové výdaje žalobců spojené s cestou z místa jejich bydliště k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 vcelku zanedbatelné, pokud pak jde o zdravotní stav žalobců b) až d), pak nebyl nijak doložen.
Podle §11 odst. 1 věty třetí o. s. ř. věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako každou jinou výjimku v právu – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 335/2007). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 313/2007). Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové zcela výjimečné důvody však Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci neshledal.
Obecně platí, že situace, kdy některý účastník musí překonat mezi místem svého bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015).
Další okolnosti, kterými žalobci rovněž odůvodnili předložení návrhu na delegaci vhodnou dle §12 o. s. ř. (bydliště navržené svědkyně), jsou rovněž běžného charakteru a nesplňují kritéria takové závažnosti, aby mohla být porušena zásada zákonného soudce garantovaná Listinou základních práva a svobod, zejména když procesní předpisy nabízejí např. institut dožádání (§39 o. s. ř.). Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce a) nebude pro svůj trvale nepříznivý zdravotní stav patrně schopen výslechu ani před Okresním soudem Brno-venkov a nabízí se tak jeho výslech dožádaným soudem v místě bydliště žalobce a); nepříznivý zdravotní stav dalších žalobců pak nebyl ničím osvědčen. Rovněž navržené znalecké zkoumání žalobce a) může Obvodní soud pro Prahu 8 provést prostřednictvím znalce (znaleckého ústavu) s bydlištěm (sídlem) zvoleným tak, aby byl uvedenému žalobci snáze dostupný. Není rovněž vyloučeno, aby žalobci předložili s odkazem na ust. §127a o. s. ř. tzv. soukromý posudek. Ze žádných dalších dosud označených důkazů se nepodává, že by nemohly být bez větších obtíží provedeny procesním soudem. Odkaz žalobců na znění §85 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [správně jde patrně o §87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ], které zakládá místní příslušnost soudu na výběr danou (určenou podle místa vzniku škody), není případný, neboť Nejvyšší soud není v řízení o přikázání věci jinému soudu oprávněn přezkoumávat správnost dřívějších rozhodnutí soudů nižších stupňů, jimiž byla místní příslušnost v dané věci závazně určena.
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu