ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.316.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 316/2018-599
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně PP-servis Plzeň s. r. o. , se sídlem v Plzni, U Velkého rybníka 688/35, identifikační číslo osoby 26322242, zastoupené Mgr. Zuzanou Kapplerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Prešovská 170/5, proti žalované obci Malá Hraštice , se sídlem v Malé Hraštici 115, identifikační číslo osoby 00242691, zastoupené Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Kudeříkové 1103/11, o zaplacení částky 1 095 171 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 314/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, č. j. 21 Co 233/2017-552, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. 11 C 314/2013-527, zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 25. 8. 2016, č. j. 11 C 314/2013-479.
V záhlaví označeným rozhodnutím Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně pouze proti prvnímu výroku, podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu „záviselo na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v prvním výroku změnil tak, že návrhu žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty se vyhovuje, případně aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně aby je zamítl jako nedůvodné, a aby žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou konkrétně cituje, při řešení otázky „trvání zdravotních obtíží“, ve skutečnosti ale zpochybňuje skutkový závěr, z něhož odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí, tedy že z obsahu lékařské zprávy nijak nevyplývá, že by se právní zástupce žalobkyně nacházel v takovém zdravotním stavu, který by mu objektivně znemožňoval podat odvolání do konce odvolací lhůty. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, která jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že cituje-li dovolatelka usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, přehlíží, že rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu. V této jiné věci byla příčinou toho, proč žalobce zmeškal lhůtu k odvolání, mylná informace poskytnutá jeho tehdejším právním zástupcem o době, kdy mu byl rozsudek doručen. Ke zmeškání lhůty k odvolání tak podle názoru dovolacího soudu došlo z omluvitelného důvodu. V projednávané věci, jak je uvedeno shora, odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že z obsahu lékařské zprávy nijak nevyplývá, že by se právní zástupce žalobkyně nacházel v takovém zdravotním stavu, který by mu objektivně znemožňoval podat odvolání do konce odvolací lhůty. Závěr vyjádřený v dovolatelkou citovaném rozhodnutí na projednávanou věc nedopadá.
Obdobně odkazuje-li dovolatelka na nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. I ÚS 396/01 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu). V této jiné věci se Ústavní soud zabýval ústavností postupu odvolacího soudu, který uzavřel, že pokud žalovaný podal návrh na prominutí zmeškání lhůty až v polovině zákonné 15 denní lhůty po odpadnutí překážky pro podání odvolání, došlo k nepřehlédnutelnému období nečinnosti, které nelze omluvit a podmínky pro prominutí zmeškání lhůty tak nejsou dány. Rozhodnutí Ústavního soudu tak vychází ze zcela odlišného skutkového stavu a nelze je v projednávané věci použít.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu