ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.4274.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 4274/2016-451
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce R. S. , zastoupeného Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 17/9, proti žalované ZLS bytové domy a. s. , se sídlem ve Zlíně, Bartošova 5532, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 28315472, o zaplacení částky 1 145 687,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 626/95, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2013, č. j. 5 Cmo 292/2013-273, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 1. 2003, č. j. 7 Cmo 840/2000-116, připustil částečné zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 6. 2000, č. j. 18 Cm 626/95-91, ve výrocích pod body II a IV, v nichž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 165,5 % z částky 1 097 253,30 Kč od 1. 4. 1995 do zaplacení a žalovaná zavázána nahradit žalobci náklady řízení v částce 329 252,60 Kč, a v tomto rozsahu řízení zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 6. 10. 2010, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2011, č. j. 18 Cm 626/1995-180, odmítnuto pro opožděnost. Toto usnesení Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. 8. 2011, č. j. 5 Cmo 318/2011-190, jako nepřezkoumatelné zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 11. 2011, č. j. 18 Cm 626/1995-201, dovolání žalobce ze dne 6. 10. 2010 znovu odmítl, Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28. 2. 2012, č. j. 5 Cmo 1/2012-210, zrušil i toto rozhodnutí a věc opět vrátil soudu prvního stupně. Usnesení ze dne 28. 6. 2013, č. j. 18 Cm 626/1995-261, jímž Krajský soud v Brně dovolání znovu odmítl, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. 5 Cmo 292/2013-273, změnil tak, že dovolání žalobce ze dne 6. 10. 2010 se neodmítá. Toto rozhodnutí bylo doručeno dne 31. 10. 2013 do datové schránky žalobcovy advokátky a do datové schránky M. K., který v řízení vystupoval jako obecný zmocněnec žalované a jemuž byla datová schránka zřízena jako insolvenčnímu správci. Na rozhodnutí byla vyznačena právní moc dnem 31. 10. 2013.
O dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2003, č. j. 7 Cmo 840/2000-116, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 9. 2014, č. j. 32 Cdo 611/2014-298, jímž napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby provedl šetření ke zjištění okolností, za nichž došlo ke zpětvzetí žaloby. Na to Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 7. 2015, č. j. 7 Cmo 840/2000-344, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 6. 2000, č. j. 18 Cm 626/95-91, ve výrocích pod body II a IV a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Toto rozhodnutí napadla dovoláním žalovaná a v podání ze dne 19. 11. 2015, jímž toto dovolání doplnila, upozornila na vadu doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 292/2013-273 a z opatrnosti proti němu též podala dovolání. Poté, co jí bylo napadené usnesení dne 19. 8. 2016 doručeno, podala proti němu dne 19. 10. 2016 znovu dovolání.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 292/2013-273 by Nejvyšší soud za jiných okolností odmítl jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., které stanovilo, že dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti kterým je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. (tedy mimo jiné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost).
Dovolání žalované brojící proti rozhodnutí, kterým bylo shledáno včasným dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 7 Cmo 840/2000-116, však bylo podáno za stavu, kdy o tomto žalobcově dovolání již bylo dovolacím soudem rozhodnuto. Rozhodovat o včasnosti podaného dovolání, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, je z povahy věci bezpředmětné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, a ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 1223/2004, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 292/2013-273 podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Vzhledem k popsané procesní situaci nebyl důvod dovozovat důsledky ze skutečnosti, že nebyla splněna podmínka povinného kvalifikovaného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení vyplývající z §241 o. s. ř. Za dovolatelku jednal M. K. jako její zaměstnanec, jehož pracovněprávní vztah byl založen dohodou o provedení práce. Jak uzavřel Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2410/2004, dohoda o provedení práce nepostačuje k naplnění pojmu zaměstnance ve smyslu §21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
O nákladech tohoto dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu