ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5779.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 5779/2017-488
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Artissica s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na příkopě 583/15, identifikační číslo osoby 24132730, zastoupené Mgr. Lucií Žákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na příkopě 583/15, proti žalovanému Z. K. , zastoupenému JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203/9, o zaplacení částky 287 072,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 228/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 28 Co 238/2017-412, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 C 228/2015-372, kterým Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) tak, že společnost Artissica s. r. o., se sídlem v Praze, Na příkopě 583/15, identifikační číslo osoby 24132730, vstupuje do řízení namísto dosavadní žalobkyně Raiffeisenbank a. s.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Společnost Artissica ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl jako bezdůvodné.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel má za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, zda „lze ve jménu práva na dodržování a neporušování bankovního tajemství klienta banky omezovat smluvní volnost banky stran nakládání s údajnými pohledávkami majícími původ ve smluvních úvěrových vztazích dlužníka-spotřebitele a banky“. Předně dovolatel přehlíží, že otázkou smluvní svobody banky se odvolací soud nezabýval, stran této otázky neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Dovolatel pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující.
Z obsahu dovolání [v němž se mimo jiné uvádí, že „žalovaný konkludentně vyjádřil vůli uzavřít kontrakt - a to pouze a jedině - s bankou (…) coby subjektem sui generis, pohybujícím se toliko v lůně ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách“] se podává, že dovolatel považuje za nesprávné počínání banky, která svou pohledávku za žalovaným postoupila na společnost Artissica s. r. o. V usnesení ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1399/2004, Nejvyšší soud uzavřel, že odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví nezabýval platností smlouvy o postoupení pohledávky. Citovaným rozhodnutím Nejvyšší soud zamítl dovolání, v němž dovolatel namítal, že nemohlo dojít k procesnímu nástupnictví na straně žalobkyně vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek pro rozpor se zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, jednak proto, že postoupením pohledávky došlo k porušení bankovního tajemství, a jednak proto, že by se postoupením pohledávek stal nebankovní subjekt aktivním účastníkem bankovního úvěrového vztahu.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se přitom nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř., nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3015/2009). V intencích těchto závěrů Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovozuje, že při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. nelze zkoumat platnost smlouvy o postoupení (srov. například usnesení ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3279/2010, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3764/2011, a ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3515/2012).
Založil-li proto dovolatel nesouhlas s právním posouzením věci ze strany odvolacího soudu na argumentaci, že banka nemůže postoupit pohledávku na nebankovní subjekt, je tato jeho námitka z pohledu aplikace ustanovení §107a o. s. ř. irelevantní a odvolací soud se od judikatury dovolacího soudu neodchýlil.
Nad rámec uvedeného lze pro úplnost dodat, že v rozsudku ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1613/2005, uveřejněném pod číslem 46/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nedohodl-li se věřitel s dlužníkem na zákazu postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §525 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, není smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, neplatná jen proto, že postupitelem je banka a že tím došlo k prolomení bankovního tajemství.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu