ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5782.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 5782/2017-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně S & PARTNER, a. s. , se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, 28. října 219/438, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 47673541, zaniklé dne 13. 8. 2013, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, proti žalované BONVER WIN, a. s. , se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Cholevova 1530/1, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25899651, o zaplacení částky 511 594,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 16/97, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2006, č. j. 4 Cmo 208/2006-151, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V průběhu dovolacího řízení původní žalovaná BONVER, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Jakubská 2/647, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 47984007, zanikla a jejím právním nástupcem se stala společnost BONVER WIN, a. s. Nejvyšší soud proto rozhodl usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 32 Cdo 5782/2017-197, že v dovolacím řízení bude namísto původní žalované pokračováno se společností BONVER WIN, a. s.
Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 12. 2000, č. j. 12 Cm 16/97-85, uložil původní žalované zaplatit žalobkyni částku 511 594,30 Kč s úrokem z prodlení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2003, č. j. 4 Cmo 521/2001-117, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, č. j. 32 Odo 579/2004-132, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci poté v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2000, č. j. 12 Cm 16/97-85, potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, doručeným soudu prvního stupně dne 19. 10. 2006.
Prohlášením konkursu na majetek žalobkyně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2007, č. j. 25 K 36/2002-172, bylo dovolací řízení přerušeno.
Podle bodu 17, hlavy I., části 12 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddílu B, vložky 636, Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně byla ke dni 13. 8. 2013 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce poté, co byl konkurs na její majetek zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Dnem výmazu z obchodního rejstříku žalobkyně podle §20a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obč. zák.“), zanikla, v důsledku čehož pozbyla způsobilost mít práva a povinnosti a vzhledem k ustanovení §19 o. s. ř. ztratila zároveň způsobilost být účastníkem řízení.
Podle §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.
Protože žalobkyně zanikla bez právního nástupce, není zde nikdo, kdo by po jejím zániku vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě kdo by po ní převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde (srov. §107 odst. 3 o. s. ř.). Protože za této situace není možné v řízení o dovolání žalované pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §107 odst. 1 a §243c o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §146 odst. 1 písm. c) a §243c o. s. ř., neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je z povahy věci vyloučeno přiznat některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 4. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu