ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2151.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2151/2018-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce J. B. , zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Brno, Křížová 18, proti žalované Wüstenrot - stavební spořitelna a. s. se sídlem v Praze 4, Nusle, Na hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 47115289, zastoupené Mgr. Robertem Němcem LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, o určení trvání smluvního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 355/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, č. j. 15 Co 443/2017-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, č. j. 15 Co 443/2017-80, potvrdil rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 21 C 355/2016-52, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o určení, že smluvní vztah založený smlouvou o stavebním spoření č. 11443827, uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 10. 4. 2000, nadále trvá, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Obligatorní náležitostí dovolání je údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (podle §241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn ani tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015). Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, neboť žalobce se v úvodu svého dovolání vyjadřuje k otázce jeho přípustnosti obecně tak, že „rozsudek spočívá na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Pokud se (např.) podle žalobce odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nemůže být dovolání ve vztahu ke stejné právní otázce založeno na tom, že tato otázka je dovolacím soudem řešena rozdílně. Žalobce ani nespecifikuje, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud při řešení vytyčené otázky výkladu ustanovení §582 občanského zákoníku odchýlil, a žádná rozhodnutí dovolacího soudu neuvádí ani ve vztahu druhému případu přípustnosti dovolání, čímž též nedostál své povinnosti řádně vymezit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu trpí kvalifikovanou vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a žalobce ji včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.), neodstranil, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu