ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2445.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2445/2017-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně D. K., zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem Praha 4, Jeremenkova 1021/70, proti žalované Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, identifikační číslo osoby 601 92 852, zastoupené JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 854/14, o určení neplatnosti jednostranného ukončení smlouvy o stavebním spoření č. 1603035502, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 278/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 10. 11. 2016, č. j. 58 Co 321/2016-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Luďka Chvosty, advokáta se sídlem Praha 1, Na Příkopě 854/14.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2016, č. j. 58 Co 321/2016-100, potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek ze dne 16. 3. 2016, č. j. 28 C 278/2015-59, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o určení, že jednostranné ukončení smlouvy o stavebním spoření č. 1603035502 ze dne 15. 5. 2015 učiněné žalovanou je neplatné, a změnil jej ve výroku o nákladech řízení co do výše přiznané náhrady, jinak jej v tomto výroku potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se v řešení otázky procesního práva, a to (ne)existence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti jednostranného ukončení smlouvy o stavebním spoření žalovanou (§80 o. s. ř.), neodchýlil - navzdory přesvědčení žalobkyně - od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 522/2015).
V rozsudku ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, Nejvyšší soud vyslovil závěr, podle něhož „je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. O takový případ jde i tehdy, domáhá-li se žalobce určení neplatnosti výpovědi z nájmu. Posouzení platnosti výpovědi z nájmu je jen posouzením předběžné otázky předcházejícím úsudku, zda nájemní vztah nadále trvá nebo trval.“ (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4535/2009).
V rozsudku ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4808/2008, pak Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že za situace, kdy v době podání žaloby měl žalobce vědomost o tom, že žalovaná nemíní smluvní závazky splnit (proto také smlouvu vypověděla), nemůže určovací žaloba eliminovat stav ohrožení práva žalobce. Takový stav totiž již nastal a nelze ho řešit jinak než žalobou na plnění ze smlouvy. Splnění smluvního závazku se lze domáhat pouze žalobou na plnění. Pouze v řízení o splnění smluvních povinností žalované je pak namístě prejudiciálně posoudit, zda vypovězení smlouvy žalovanou je platným a účinným právním úkonem či nikoli. Jinak řečeno, žalobcem požadované určení nemůže posílit či upevnit jeho právní postavení a není zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků.
Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně se v řízení nedomáhala určení, že právní vztah založený smlouvou o stavebním spoření trvá, jak agumentuje v dovolání, nýbrž určení neplatnosti jednostranného ukončení smlouvy o stavebním spoření žalovanou. Požadovala tedy určení neplatnosti právního úkonu (neboli právní skutečnosti), které je ve vztahu k existenci jejích práv vůči žalované pouze otázkou předběžnou. Již proto taková žaloba není s to splnit preventivní funkci žaloby na určení, neboť požadované určení by samo o sobě tvrzený stav nejistoty v právním postavení žalobkyně neodstranilo.
Poukaz žalobkyně na „obdobné případy“, a to na návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podle §2290 občanského zákoníku a žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru podle §72 zákoníku práce, je nepřípadný, neboť oprávnění obracet se na soud s uvedenými požadavky je založeno hmotněprávní úpravou.
Ačkoliv žalobkyně výslovně v dovolání uvádí, že jím napadá též nákladové výroky rozsudku odvolacího soudu, ve vztahu k nim však žádné výhrady nevznáší.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. dubna 2018
JUDr. Blanka Moudrá v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Viktor Kramář, DiS.