ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3014.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3014/2016-534
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti žalovanému K. J. , zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 1740/7, o zaplacení 2.057.979,30 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 37/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 55 Co 1/2016-506, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, č. j. 42 C 37/2012-485, uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 2.057.979,30 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2016, č. j. 55 Co 1/2016-506, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, a změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).
Vytýká-li dovolatel soudům obou stupňů, že jej v rozporu se závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1559/2007, a ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, nepoučily podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neprovedly navržené důkazy, navíc učinily poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. ve vadné formě (nikoliv ústně u jednání, ale písemně před jeho konáním), a současně kritizuje nedostatky v odůvodnění jejich rozsudků, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Ačkoli dovolatel obsáhle polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, ve vztahu k jiným právním otázkám nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ze dne 27. 9. 2016 za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. a) o. s. ř.]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu