ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3080.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3080/2017-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně V. H. , se sídlem v Suchohrdlech u Miroslavi, zastoupené JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalované S. U. , zastoupené Mgr. Hugo Hubeným, advokátem se sídlem v Brně, Běhounská 4/20, o 103.921 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 14 C 8/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2016, č.j. 49 Co 351/2015-84, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2017, č.j. 49 Co 351/2015-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.560 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Elišky Chobolové, advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 1. 9. 2015, č.j. 14 C 8/2015-53, tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 103.921 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 28. 3. 2014 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu je třeba v rámci vázanosti rozhodnutím příslušného orgánu – trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 1T 108/2014 (§135 odst. 1 občanského soudního řádu) – bez dalšího vyjít z toho, že kupní smlouvu, kterou se žalobkyně jako podnikatelka prodávající zboží v rámci své podnikatelské činnosti zavázala dodat střešní krytinu, uzavřela s žalovanou (kupující), která se zavázala zaplatit kupní cenu ve výši odpovídající faktuře č. 2013000494 a dobropisu č. 201400060 (§588, §612 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Součástí jednání odsouzeného D. K. naplňujícího znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry je přisvojení si peněžní částky z majetku žalované, kterou mu svěřila na platbu za zboží, a způsobení škody žalované (tj. majetkové újmy vyjádřené v penězích). D. K. tedy nebyl účastníkem právního vztahu z kupní smlouvy, zboží objednal jménem žalované, která mu za účelem splnění svého závazku vůči žalobkyni z kupní smlouvy (zaplacení zůstatku kupní ceny) svěřila peněžní částku.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná formulovala otázku, zda je soud ve smyslu §135 odst. 1 o.s.ř. vázán výrokem trestního příkazu co do znaků skutkové podstaty trestného činu, které jsou zároveň i znaky vymezující podstatné okolnosti pro rozhodnutí o uplatněném občanskoprávním nároku, a to za situace, kdy okruh účastníků v trestním řízení není totožný s okruhem účastníků v občanskoprávním řízení (žalobkyně nebyla stranou trestního řízení, D. K. není účastníkem daného civilního řízení). Prosazuje názor, podle něhož nepřichází aplikace §135 odst. 1 o.s.ř. v úvahu. Odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces, neprováděl-li dokazování a rozhodl-li pouze na základě vázanosti skutkovou částí výroku trestního příkazu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Poukázala na to, že znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry se shodují s okolnostmi významnými pro rozhodnutí v této věci, „přičemž trestní rozhodnutí nezakládá občanskoprávní odpovědnost někoho jiného než pachatele trestného činu, kdo by navíc ani nebyl stranou trestního řízení.“ Navrhla dovolání odmítnout, popř. zamítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud – aniž opakoval či doplňoval dokazování – převzal z řízení před soudem prvního stupně to, co bylo mezi účastnicemi nesporné. D. K. (zhotovitel) se zavázal smlouvou ze 7. 10. 2013 na domě žalované zhotovit střechu (krov s krytinou). Za tím účelem objednal u žalobkyně co do druhu a množství blíže specifikovanou krytinu, kterou žalobkyně dodala do místa bydliště žalované; zboží převzal druh žalované (A. S.). Žalobkyně vystavila na jméno žalované 18. 12. 2013 fakturu č. 2013000494 (113.169 Kč) splatnou 25. 12. 2013 a 28. 2. 2014 dobropis č. 201400060 (6.248 Kč). Žalovaná na sjednanou kupní cenu plnila zčásti (3.000 Kč dne 27. 2. 2014). Okresní soud ve Znojmě trestním příkazem ze dne 3. 7. 2014, č.j. 1T 108/2014-52, shledal D. K. vinným přečinem zpronevěry (§206 odst. 1, 3 trestního zákoníku); v průběhu měsíce listopadu 2013 si přisvojil finanční hotovost ve výši 103.921 Kč, kterou mu svěřila poškozená (žalovaná) na platbu za odebranou střešní krytinu v prodejně žalobkyně, „kdy výše uvedenou finanční hotovost použil na úhradu své vlastní exekuce, čímž poškozené… způsobil škodu ve výši 103.921 Kč.“
Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že v občanském soudním řízení je soud vázán pouze výrokem trestního rozsudku. Z výroku o vině je nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin (přečin) a kdo jej spáchal, je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu (přečinu) zároveň okolnostmi významnými pro meritorní rozhodnutí v civilním řízení ; to, že soud není ve smyslu §135 odst. 1 o.s.ř. vázán v otázce rozsahu a výše škody, je nasnadě (srov. zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35/78, o rozhodování soudů o náhradě škody ve věcech, jimž předcházelo adhezní řízení, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22, ročník 1979, rozsudky ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 26 Odo 197/2006, ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98, usnesení ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 956/2012, ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4949/2015, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1264/2014). V občanském soudním řízení již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozhodnutí učinil závěr o spáchání trestného činu a o osobě pachatele. V projednávané věci se znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry (pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a naloží s ní v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření a trvale vylučuje svěřitele /poškozeného/ z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou) shodují s okolnostmi významnými pro rozhodnutí o nároku na zaplacení části kupní ceny, tj. s identifikací kupujícího a objednatele zboží (§588, §613 obč. zák.).
Dovolacímu soudu je znám nález ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09, v němž Ústavní soud dovodil, že „vázanost soudu v civilním řízení trestním rozsudkem… se… může prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy.“ Závěry zde formulované se uplatní ve vztahu k osobám, proti kterým je žalobou uplatňováno v občanském soudním řízení právo; takovou osobou není žalobkyně domáhající se práva na úhradu části kupní ceny, nýbrž žalovaná, která podala na D. K. trestní oznámení a v trestním řízení vystupovala jako poškozená, tedy měla možnost skutkově a právně argumentovat a činit důkazní návrhy.
Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení žalovaná žádnou argumentaci nevznesla.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 o.s.ř. přípustný, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1, věty první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu