ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.390.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 390/2018-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Hypoteční banky, a. s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, proti žalovanému R. B. , zastoupenému JUDr. Martinou Švejdovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Svaté Anežky České 32, o 2.828.849,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 106 C 10/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 9. 2017, č. j. 18 Co 280/2017-76, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 9. 2017, č. j. 18 Co 280/2017-76, potvrdil usnesení ze dne 28. 7. 2017, č. j. 106 C 10/2017-71, kterým Okresní soud v Pardubicích zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013).
Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně zamítající námitku místní nepříslušnosti uplatněnou žalovaným, protože 1/ smlouvu o hypotečním úvěru obsahující ujednání o prorogační doložce neuzavřeli účastníci, kteří by byli oba podnikateli, v rámci své podnikatelské činnosti (§89a o. s. ř.), a 2/ účastníci nesjednali volbu místní příslušnosti podle sídla žalobkyně zapsaného v obchodním rejstříku v době podání žaloby jako prorogaci výlučnou (a jde tedy o místní příslušnost danou na výběr; bylo na žalobkyni, zda podá žalobu u soudu místně příslušného podle volby stran anebo u soudu, jehož místní příslušnost vyplývá z §85 - §87 o. s. ř.).
Žalovaný vyhověl formálním požadavkům na vylíčení předpokladu přípustnosti dovolání pouze ve vztahu k otázce, kterou (posuzováno podle obsahu) považuje za vyřešenou odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1860/2015), a to, zda má soud povinnost zohlednit existenci prorogační doložky, je-li sjednána. Odvolací soud však postavil své rozhodnutí primárně na závěru, že prorogační doložka obsažená ve smlouvě o úvěru ze dne 16. 3. 2012 ve znění dodatku ze dne 14. 9. 2016, kterou se žalobkyní uzavřel žalovaný v postavení spotřebitele (nikoli podnikatele v podnikatelské věci), je neplatná pro rozpor s §89a o. s. ř. Vylíčil-li žalovaný řádně přípustnost dovolání pouze ve vztahu k závěru odvolacího soudu, že žalobkyně měla na výběr, zda žalobu podá u obecného soudu žalovaného nebo u soudu podle prorogační dohody, nemůže jeho přezkum ovlivnit výsledek sporu a dovolání nelze pro jeho řešení shledat přípustným podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 6. 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu