ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3905.2017.3
sp. zn. 33 Cdo 3905/2017-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) F. H. a b) J. H., zastoupených JUDr. Jaroslavem Ortmanem CSc., advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo náměstí 65/2, proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Peterem Teniakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o 200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 199/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č.j. 26 Co 118/2017-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č.j. 4 C 199/2016-79, Okresní soud v Mělníku zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení 200.000 Kč s 2% úroky z prodlení od 1. 1. 2015 do zaplacení, a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 28.200 Kč.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2017, č.j. 26 Co 118/2017-95, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po stránce právní uzavřel, že smlouva o půjčce z 27. 3. 2008 je platným právním úkonem, na jehož základě žalobci přenechali žalovanému a R. S. částku 1.000.000 Kč (§657, §658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Protože solidárně zavázáni dlužníci dluh řádně a včas nesplnili, je nárok žalobců na zaplacení zbytku dluhu (jistiny) a příslušenství (úroků) vůči žalovanému po právu.
Dovolání, jímž žalovaný rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Po stránce skutkové vyšel odvolací soud z toho, že na základě smlouvy z 27. 3. 2008 poskytli žalobci částku 1.000.000 Kč žalovanému a jeho manželce R. S., kteří převzetí peněz ve smlouvě potvrdili ( „dlužníkovým podpisem je zaručeno, že dlužník poskytnutý předmět plnění převzal“ ) a zavázali se ve splátkách peněžní částku věřitelům vrátit nejpozději do 31. 12. 2012. Dodatkem z 13. 7. 2011 účastníci a R. S. odkázali – pokud jde o výši peněžní půjčky – na znění smlouvy z 27. 3. 2008 a prohlásili, že z půjčky 1.000.000 Kč splatili dlužníci žalobcům 270.000 Kč a že zbývá doplatit 730.000 Kč; současně strany změnily splátkový kalendář sjednaný smlouvou o půjčce a sjednaly ztrátu výhody splátek. V dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři z 10. 9. 2013 účastníci a R. S. opět odkázali na znění smlouvy o půjčce, co se týče 1.000.000 Kč jako předmětu půjčky, a prohlásili, že z částky 1.000.000 Kč splatili dlužníci 490.000 Kč a že zbývá doplatit 510.000 Kč. Dlužníci uznali závazek ve výši 510.000 Kč co do důvodu i výše a zavázali se – pod ztrátou výhody splátek – zaplatit zbytek dluhu na označený bankovní účet ve splátkách 100.000 Kč do 31. 12. 2013, 150.000 Kč do 31. 12. 2014, 150.000 Kč do 31. 12. 2015 a 110.000 Kč do 31. 12. 2016. Podle e-mailové zprávy z 28. 12. 2015 požádal žalovaný, který přiznal, že z celkové půjčky zaplatil žalobcům dosud 740.000 Kč, o odklad splátek dluhu, protože do konce roku 2015 není schopen zaplatit 150.000 Kč, ale jen 60.000 Kč. Protože splátku dluhu 150.000 Kč k 31. 12. 2015 žalovaný (ani R. S.) neuhradil, celý zbytek dluhu ve výši 260.000 Kč se stal splatným; podle nesporného tvrzení stran zaplatil žalovaný následně 60.000 Kč.
Námitky žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr odvolacího soudu o tom, že dluh ze smlouvy o půjčce nebyl v žalobou uplatněné výši včas a řádně splněn. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu věci, než z kterého vycházel po zhodnocení provedených důkazů (§132, §211 o.s.ř.) odvolací soud. Ten rozhodl na základě zjištění, že předmětem půjčky byla peněžní částka 1.000.000 Kč, kterou žalobci dlužníkům v den uzavření smlouvy předali. Žalovaný oproti tomuto skutkovému stavu vlastním hodnocením důkazů prosazuje skutkovou verzi, podle níž s R. S. obdrželi 18. 4. 2008 převodem na bankovní účet jen 680.000 Kč. Přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Lze shrnout, že se žalovaný předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a jeho právní námitky, byť je podpořil odkazy na rozsudky ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003, ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3606/2007, a ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, v nichž Nejvyšší soud vysvětlil reálnou povahu smlouvy o půjčce a způsoby předání (převzetí) půjčky, je-li jejím předmětem peněžní částka, jsou z tohoto důvodu bezcenné.
Dovolatel sice napadl rozhodnutí odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů; ve vztahu k němu však žádnou argumentaci nevznesl.
Neuvedl-li žalovaný žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu