ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4215.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4215/2017-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ZEPTER INTERNATIONAL s. r. o. se sídlem Praha 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou Ph.D., advokátem se sídlem České Budějovice, Nám. Přemysla Otakara II č.30a, proti žalované D. F. , bytem XY , o 12.259 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 107 EC 495/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2017, č. j. 14 Co 344/2016-103, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12.259 Kč s příslušenstvím představující dlužné splátky kupní ceny za objednané zboží.
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 4. 11. 2016, č. j. 107 EC 495/2011-79, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12.259 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 12.259 Kč od 26. 7. 2010 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (prodávající) uzavřela prostřednictvím své reprezentantky paní R. dne 20. 6. 2008 se žalovanou (kupující) smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání zboží označeného jako SKOS1 WOK+MIXSY za cenu 13.640 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit ve 24 měsíčních splátkách tak, že první splátku ve výši 1.381 Kč zaplatí do 20. 8. 2008 a další splátky ve výši 533 Kč uhradí vždy do 25. dne kalendářního měsíce. Smluvní strany si ujednaly, že k předání zboží dojde do jednoho měsíce od zaplacení poslední splátky. Smlouva obsahovala poučení o možnosti odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření bez udání důvodu. Žalovaná dopisy z 24. 6. 2009 a 1. 7. 2011 žádala žalobkyni o zrušení smlouvy s odůvodněním, že ji uzavřela v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobkyně žalované sdělila, že na zrušení smlouvy přistoupí, zaplatí-li 25 % odstupné z kupní ceny, tj. 3.410 Kč. V době od 16. 5. do 3. 9. 2008 byla žalovaná v pracovní neschopnosti pro těžkou depresivní epizodu. Z výpovědi lékařky psychiatrické ambulance XY H., bylo zjištěno, že žalovaná užívala několik antidepresiv, byla nesoustředěná, zpomalená, hůře jí to myslelo, avšak netrpěla ani dočasnou nepříčetností. Žalovaná spatřovala tvrzenou tíseň v tom, že důvodem návštěvy reprezentantky žalobkyně mělo být pouze avizované předání výhry. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu si přála, aby reprezentantka žalobce co nejdříve odešla, neboť nechtěla, aby ji viděla její sestra, která měla přijít. Proto, když jí paní R. předložila katalog s dotazem, zda se jí něco líbí, ukázala na zboží v otevřeném katalogu. O zboží však zájem neměla, neboť je nepotřebovala; nebylo jí předvedeno a neměla možnost porovnat jakost a cenu nabídky.
Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2012 (§3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“). Žalovaná podle zjištěného skutkového stavu věci neuzavřela kupní smlouvu v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, tudíž jí nesvědčilo právo od kupní smlouvy odstoupit ve smyslu §49 obč. zák. O svém právu odstoupit od smlouvy do 14 dnů od uzavření smlouvy byla poučena, ale nevyužila je.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 4. 2017, č. j. 14 Co 344/2016-103, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale neztotožnil se s jeho právním posouzením věci. Předně dospěl k závěru, že kupní smlouva je neplatná ve smyslu §37 obč. zák. pro neurčitost vymezení předmětu koupě. Z údaje ve smlouvě (SKOS1 WOK+MIXSY), který nebyl opatřen odkazem na příslušný katalog, není seznatelné, jaké zboží žalovaná skutečně zakoupila. Prodávající může používat více katalogů vydaných v různých časových obdobích, které mohou obsahovat stejné nebo i různé označení téhož zboží. Cena je udána tak, že není zřejmé, za který ze dvou kusů je stanovena, či zda je jeden z nich převáděn bezúplatně. V případě, že by závěr o neplatnosti smlouvy neobstál, dovodil, že žalovaná odstoupila od kupní smlouvy v souladu s §49 obč. zák. V době uzavření kupní smlouvy se totiž léčila pro těžkou depresivní poruchu a její zdravotní stav ji ve značném rozsahu omezoval nejen při uzavírání právních úkonů, ale i při běžných činnostech. Tento stav posoudil jako tíseň, v níž uzavřela kupní smlouvu, kterou by za jiných okolností neuzavřela. Nápadně nevýhodné podmínky shledal ve smluvním ujednání, podle něhož jí mělo být zboží dodáno až po dvou letech splácení kupní ceny, přičemž za uvedenou dobu mohlo dojít ke snížení hodnoty objednávaného zboží, a podle něhož si prodávající vyhradila možnost změny designu, což by mohlo vést ke snížení jeho užitné hodnoty pro žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva, na níž závisí napadené rozhodnutí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem, že kupní smlouva je neplatná ve smyslu §37 obč. zák. pro neurčitost vymezení předmětu koupě, a odkazuje na četnou judikaturu dovolacího i Ústavního soudu, v nichž byl opakovaně vyjádřen názor, že označení předmětu koupě prostřednictvím jeho označení v katalogu, je dostatečně určité. Zdůrazňuje, že žalovaná byla se zbožím řádně seznámena fyzicky i na podkladě předložených katalogů a jeho označení odpovídá katalogu a sortimentní listině; jednoznačně věděla, jaké zboží si objednává. Její prohlášení v průběhu řízení, že neví, co je předmětem koupě, považuje za účelové. Záměna za jiné zboží z důvodu změny katalogu není možná, neboť katalogy z různých časových období obsahují jiné kódy zboží v jejich různých obměnách. I kupní cena je podle jejího názoru sjednána dostatečně srozumitelně, o její výši 13.640 Kč nemůže být pochyb, stejně jako o ujednání, že první splátka ve výši 1.381 Kč byla splatná do 20. 8. 2008 a zbývající část kupní ceny v pravidelných měsíčních splátkách po 533 Kč v následujících 24 měsících. Z kupní smlouvy je zřejmé, že zboží označené SKOS1 WOK+MIXSY tvoří jeden funkční celek, a není podstatné, zda se skládá z více kusů. Žalobkyně napadá i závěr, že žalovaná odstoupila od kupní smlouvy po právu. Má za to, že žalovaná se neocitla v tísni a kupní smlouvu neuzavřela za nápadně nevýhodných podmínek. Její situace nedosahovala takové intenzity, aby ji bylo možné vnímat jako tísnivé životní podmínky, a ani její psychický stav neovlivňoval svobodné utváření vůle. Žalovaná byla se zněním kupní smlouvy obeznámena, souhlasila s ním, a informace poskytnuté reprezentantkou byly obsaženy i v kupní smlouvě. Žalovaná kupní smlouvu neuzavřela ani za nápadně nevýhodných podmínek, neboť měla možnost volby, zda zaplatí předmět koupě v hotovosti, prostřednictvím úvěru nebo splátek. Při volbě úhrady kupní ceny prostřednictvím splátek kupující obdrží objednané zboží do jednoho měsíce od zaplacení poslední splátky, což je vyváženo tím, že kupní cena není nijak navýšena. Jedná se tedy o běžnou prenumerační koupi, přičemž lhůta jednoho měsíce, v níž má kupující po zaplacení poslední splátky zboží obdržet, odpovídá celkové době trvání splátek a nevylučuje ji ani povaha předmětu koupě. Má též za to, že ujednání o možnosti změny designu předmětu koupě jsou vylepšeními, které jsou naopak ve prospěch kupujícího. Kupní smlouva vyhovuje i ustanovením na ochranu spotřebitele. Odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2356/99, v němž se Nejvyšší soud vymezoval k přípustnosti ujednání tzv. prenumerační koupě. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalovaná je povinna jí zaplatit 12.259 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 26. 7. 2010 do zaplacení, a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Žalovaná se ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu. Upozorňuje na to, že se při uzavření smlouvy nacházela ve stavu velkého napětí, pramenícího z obav brzkého příchodu sestry, která se o ni v době nemoci starala a situaci by jí vytýkala, byla pod vlivem antidepresiv a tlumících léků a podepsala ji pouze proto, aby již měla celou věc za sebou.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“) platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jak je tomu v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 4/2014“/, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl). Domáhá-li se revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a/ odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b/ že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c/ že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d/ popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a jeho rozsudek ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013).
Rozhodnutí odvolacího soudu stojí na dvou na sobě nezávislých právních závěrech, a to, že kupní smlouva je neplatná ve smyslu §37 obč. zák. pro neurčitost vymezení předmětu koupě a že žalovaná odstoupila od kupní smlouvy důvodně ve smyslu §49 obč. zák., jelikož ji uzavřela v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Žalobkyně nedostála své povinnosti vymezit přípustnost ke každé z otázek, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Zatímco přípustnost dovolání vymezuje ve vztahu k otázce (ne)platnosti kupní smlouvy ve smyslu §37 obč. zák. obsahově tak, že jde o otázku vyřešenou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, u druhého otázky, na níž je napadené rozhodnutí souběžně založeno (důvodnost odstoupení od kupní smlouvy podle §49 obč. zák.) a jejíž dovolací přezkum rovněž navrhuje, se však k přípustnosti dovolání nijak nevyjadřuje. Je tedy nasnadě, že dovolání nemůže být přípustné, neboť i kdyby se odvolací soud při posouzení otázky (ne)platnosti kupní smlouvy ve smyslu §37 obč. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ve vztahu k druhé otázce, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí rovněž spočívá, absentuje v dovolání údaj o jeho přípustnosti. Žalobkyně tím znemožnila dovolací přezkum souběžně zastávaného právního závěru, v rámci něhož by bylo možné posoudit jeho správnost. Žalobkyně tudíž nemůže být úspěšná se snahou zrušit, případně změnit napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Byť žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v jeho nákladových výrocích, její dovolání neobsahuje žádnou argumentaci - natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu