ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.620.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 620/2018-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně CHRYSBERON a. s. se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem Plzeň-Doubravka, V Malé Doubravce 1242/27, o 1.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 108/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2017, č. j. 69 Co 137/2017-136, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení 1.400.000 Kč s příslušenstvím coby smluvních pokut.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 42 C 108/2016-119, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovaným.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2017, č. j. 69 Co 137/2017-136, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Především se s ním ztotožnil v tom, že k projednání a rozhodnutí posuzované věci není místně příslušným Okresní soud v Berouně podle §88 písm. b/ o. s. ř., nýbrž obecný soud žalovaného podle §84 a §85 odst. 1 o. s. ř.; tím je soud prvního stupně, v jehož obvodu se žalovaný ke dni podání žaloby zdržoval s úmyslem zdržovat se zde trvale (v jehož obvodu měl své bydliště). Tuto skutečnost žalovaný sdělil soudu v prvním svém písemném podání ze dne 7. 6. 2016. Na závěru o místní příslušnosti nic nemění okolnost, že žalovaný ve svém druhém podání ze dne 1. 7. 2016 uvedl, že v době zahájení řízení se zdržoval na více místech s úmyslem zdržovat se tam trvale, mimo jiné i na adrese P. 4, a že bydlel a v současné době bydlí i na adrese B. Odvolací soud přihlédl ke znění §85 odst. 1 o. s. ř., podle kterého jsou obecným soudem žalovaného všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale, a konstatoval, že adresa, kterou žalovaný uvedl při prvním úkonu, který mu ve věci příslušel, spadá do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4. Zároveň dovodil, že žalovaný nemohl být se svou námitkou místní nepříslušnosti úspěšný, neboť ji neuplatnil včas, tedy při prvním procesním úkonu, který mu v řízení příslušel (§105 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný v reakci na doručení žaloby s výzvou, aby se k ní vyjádřil, podal u soudu prvního stupně písemné vyjádření k žalobě ze dne 7. 6. 2016. Námitku místní nepříslušnosti soudu prvního stupně však vznesl až v dalším podání ze dne 1. 7. 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Žalovaný spojuje přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Brojí však pouze proti jednomu ze dvou důvodů, pro které odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (posouzení místní příslušnosti v případě, kdy žalovaný bydlí na více místech), přičemž proti správnosti druhého důvodu (opožděnost jeho námitky místní nepříslušnosti) se nijak nevymezuje. Nejvyšší soud zastává konstantní názor, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013).
Nejvyšší soud dovolání pro nepřípustnost odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu