ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.857.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 857/2017-384
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. K. , a b) P. K. , zastoupených Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66, proti žalované A. D. , zastoupené Mgr. Ondřejem Malovcem, advokátem se sídlem v Nymburku, Boleslavská třída 137/8, o 77.407,69 Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 110 C 21/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2016, č.j. 24 Co 219/2016-359, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2016, č.j. 24 Co 219/2016-365, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 22. 10. 2015, č.j. 110 C 21/2012-270, kterým Okresní soud v Trutnově (mimo jiné) zamítl vzájemnou žalobu, jíž se žalovaná domáhala po žalobcích zaplacení 77.407,69 Kč, žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 71.929 Kč a ve vztahu k žalobkyni rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že protinávrh nemůže obstát, převedla-li žalovaná na žalobcův bankovní účet 170.000 Kč (část sjednané ceny) a investoval-li žalobce do skončení právního vztahu ze smlouvy o dílo do rekonstrukce domu žalované 180.723 Kč. Výzva k odstranění vad a nedodělků z 28. 8. 2012 a odstoupení žalované od smlouvy z 11. 9. 2012 jsou podle odvolacího soudu neúčinné právní úkony, neboť byly učiněny po uzavření dohody, jíž účastníci ukončili právní vztah ze smlouvy o dílo.
Dovolání, jímž rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná napadla, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel z toho, že účastníci uzavřeli ústní formou smlouvu, jíž se žalobce (zhotovitel) zavázal rekonstruovat dům žalované; cenu díla sjednali částkou 172.400 Kč (plus mínus 12.000 Kč), termín dokončení nebyl stanoven. Žalobce svým jménem a na svůj účet zajišťoval nákup materiálu, objednával řemeslníky, hradil jejich výlohy a platil jim za provedené práce, jejichž rozsah se podle požadavků žalované v průběhu rekonstrukce upřesňoval a měnil. Žalovaná převedla na žalobcův bankovní účet v březnu a dubnu 2012 postupně 170.000 Kč jako zálohu sjednané ceny. Žalobce provedl podle objednávky od 8. 3. 2012 do 24. 4. 2012 práce v celkové hodnotě 180.723 Kč a vyzval žalovanou k úhradě zbytku ceny ve výši 10.723 Kč (v tomto rozsahu včetně příslušenství soud prvního stupně jeho žalobě /pravomocně/ vyhověl). Smluvní vztah účastníci ukončili dohodou 26. 4. 2012. Poté žalovaná dopisem z 28. 8. 2012 vyzvala žalobce k odstranění vad a nedodělků a dopisem z 11. 9. 2012 odstoupila od smlouvy. Podle žalované zhotovená část díla, jež se stala součástí nemovitosti, má hodnotu 92.592,31 Kč; vzájemnou žalobou se proto domáhala zaplacení 77.407,69 Kč.
Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí, staví-li dovolání (při formulaci právních otázek) na tom, že hodnota úprav nemovitosti představuje pouze částku 92.592,31 Kč. Jak již bylo řečeno výše, soud prvního stupně hodnocením listinných důkazů, zejména rozpisů prací, s nimiž korespondovaly jednotlivé faktury s fotodokumentací, a výpovědí svědků (řemeslníků, kteří prováděli rekonstrukční práce) zjistil, že to, co žalovaná poskytla jako zálohu, žalobce při plnění smluvního závazku vynaložil na rekonstrukci jejího domu; uvedené zjištění nedoznalo v odvolacím řízení změn. Otázku hmotného práva – posouzení přijetí částky 92.592,31 Kč jako bezdůvodného obohacení žalobce získaného plněním z právního důvodu, který odpadl (§451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“) –, jejíž řešení odvolacím soudem žalovaná pokládá za kontrérní se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3053/2013, tak připíná k vlastní verzi skutkového děje.
Žalovaná přípustnost dovolání spojuje rovněž s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, kterou dovolací soud dosud neřešil, a to zda ustanovení §641 odst. 1, věty první, obč. zák. míří i na případy, kdy se účastníci dohodli na skončení smlouvy o dílo. Právní kvalifikace nároku uplatněného vzájemnou žalobou naznačuje, že vyřešení dané otázky v intencích odvolacího soudu (okolností na straně objednatele je podnět /iniciativa/ k ukončení smluvního vztahu dohodou) nebo v souladu s názorem žalované (je-li smluvní vztah ukončen dohodou, nelze uvedené ustanovení aplikovat) není s to zvrátit meritorní rozhodnutí.
Právní závěr o nedostatku věcné legitimace žalobkyně (nebyla stranou smlouvy o dílo) dovolatelka nezpochybnila.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, jsou bezcenné námitky porušení principu předvídatelnosti rozhodnutí a absence poučovací povinnosti soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud nevyvodil žádné důsledky, absence doplnění dokazování v odvolacím řízení a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu k výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů žalovaná žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu