ECLI:CZ:NS:2018:4.PZO.6.2018.1
sp. zn. 4 Pzo 6/2018- 203
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2018 návrh J. K. , na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Okresním soudem v Ostravě dne 14. 6. 2011 pod sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V a dne 13. 1. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V, ve věci zahájeného vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a podle §314m odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V a ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V, byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Odůvodnění:
Dne 13. 6. 2018 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh J. K. na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V a sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V a současně podnět k předložení věci Ústavnímu soudu.
V bodu II. (označeném jako „Navrhovatel a popis skutku a dosavadního vývoje“) odůvodnění návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovatel uvedl, že je investigativním novinářem. V době, kdy došlo k výše specifikovanému odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, byl pracovníkem vydavatelství MAFRA, a. s., vydavatele deníku Mladá fronta DNES, později novinářem společnosti CET 21, spol. s r. o., provozovatele televize NOVA, později až dosud novinářem Českého rozhlasu. Dne 11. 5. 2011 byl publikován v deníku Mladá fronta DNES článek s názvem „Svědectví: D. si řekl o 480 milionů za pandury“, jehož autorem byl navrhovatel. O několik měsíců později byl navrhovatel vyzván Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu (dále jen „ÚOOZ“), k podání vysvětlení podle §158 tr. ř., při kterém byl tázán na to, od koho a jakým způsobem získal v článku citovaný protokol o výslechu svědka – vysokého manažera společnosti Steyr. Navrhovatel však s odkazem na právo na ochranu novinářského zdroje odmítl policejnímu orgánu tuto informaci poskytnout. Ve dnech 14. 6. 2011 až 14. 10. 2011 byl navrhovatel odposloucháván na základě Příkazu 1 a ve dnech 16. 1. 2012 až 16. 2. 2012 na základě Příkazu 2. Dne 26. 7. 2014 deník Právo ve svém článku s názvem „Policie odposlouchávala novináře: Redaktora Práva a J. K.“ uveřejnil informaci, že Okresní soud v Ostravě nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu mobilní telefonní stanice navrhovatele v souvislosti s vyšetřováním úniku zmíněného protokolu o výslechu svědka. Tuto informaci následně zveřejnila také další média. Dne 31. 7. 2014 zaslal navrhovatel ÚOOZ žádost o poskytnutí informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho mobilní telefonní stanice. ÚOOZ v odpovědi ze dne 2. 9. 2014 odmítl požadované informace navrhovateli sdělit, avšak fakticky uznal, že ve vztahu k osobě navrhovatele byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu skutečně nařízen a že navrhovatel v předmětném trestním řízení není oprávněnou osobou ve smyslu §65 odst. 1 tr. ř., která by mohla nahlížet do spisu. Z toho vyplývá, že dané trestní řízení nebylo vedeno proti navrhovateli, ten nebyl ani podezřelým. Dne 20. 1. 2015 podal navrhovatel podle §88 odst. 8 tr. ř. k Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu včetně podnětu k předložení věci Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy a domáhal se prohlášení nezákonnosti v té době navrhovateli neznámého příkazu k záznamu a odposlechu telekomunikačního provozu jeho účastnického čísla. Na základě uvedeného vydal Nejvyšší soud usnesení ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 4 Pzo 1/2015, kterým zmíněný návrh navrhovatele odmítl. Dne 11. 5. 2015 podal navrhovatel proti výše uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost. Uvedenou stížnost Ústavní soud z části zamítl a z části odmítl, a to nálezem ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3457/14. V textu odůvodnění tohoto nálezu Ústavní soud zveřejnil spisové značky Příkazu 1 a Příkazu 2, což byla pro navrhovatele první možnost, jak se s nimi seznámit. Nahlédnutím do spisového materiálu vedeného Ústavním soudem v předmětné věci navrhovatel zjistil, že předmětné trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne 16. 2. 2012.
V říjnu 2016 podal navrhovatel opětovně žádost o podání informace dle §88 odst. 8 tr. ř., adresovanou NCOZ. V odpovědi ze dne 16. 11. 2016 NCOZ uvedla, že navrhovateli požadovaná informace nemůže být sdělena, a to s odkazem na §88 odst. 9 tr. ř.
Dne 19. 1. 2017 podal navrhovatel žádost o výkon dozoru – podání informace dle §88 odst. 8 tr. ř. k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, v níž požadoval, aby státní zastupitelství prověřilo, zda byl NCOZ oprávněn odmítnout podat navrhovateli požadované informace podle §88 odst. 9 tr. ř. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, vyrozuměním ze dne 17. 2. 2017 navrhovateli oznámilo, že není oprávněno v předmětném trestním řízení vykonávat dozor, neboť předmětné trestní řízení již bylo pravomocně skončeno.
Dne 7. 3. 2018 se navrhovatel opět, již potřetí, obrátil na NCOZ s žádostí o podání informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho mobilní telefonní stanice podle §88 odst. 8 tr. ř. V reakci na tuto v pořadí již třetí žádost NCOZ reagovala oproti svým dřívějším vyjádřením tak, že navrhovateli podala informaci, tj. sdělila, že v roce 2011 a 2012 byl proveden odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnického čísla navrhovatele dle Příkazu 1 a Příkazu 2.
V části pod bodem III. označené jako „Opožděné informování v rozporu se zákonem a podnět k předložení věci Ústavnímu soudu“ pak navrhovatel uvedl, že v rozporu s §88 odst. 8 tr. ř. obdržel od policejního orgánu informaci o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho účastnického čísla až po více než šesti letech poté, co byly odposlechy a záznamy jeho účastnického čísla provedeny. Takový postup policejního orgánu je neodůvodněný a policejní orgán jím závažným způsobem zasahoval do postavení navrhovatele, neboť mu po dlouhá léta znemožňoval řádné uplatnění jeho práv dle §88 odst. 8 tr. ř. Konstatuje, že si je vědom toho, že na základě návrhu dle §88 odst. 8 tr. ř. lze přezkoumat pouze zákonnost vydání a provedení příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a nikoliv to, zda konkrétní orgán informoval či neinformoval odposlouchávanou osobu oprávněně či neoprávněně. Nicméně považuje za vhodné využít tohoto návrhu zároveň k podání podnětu k postupu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, respektive dle §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tedy předložení věci Ústavnímu soudu. Tento svůj podnět navrhovatel opírá o následující závěry vyplývající z celkového mechanismu ustanovení §88 odst. 8 a 9 tr. ř. Tato ustanovení totiž obecně znemožňují efektivní přezkum zákonnosti. Požadavek efektivity ochrany ústavních práv zcela jistě vyžaduje, aby možnost přezkumu byla dána ve chvíli, kdy je to z hlediska dotčené osoby aktuální (tj. bezodkladně po skončení trestního řízení), a ne až po několika letech.
ÚOOZ ani NCOZ ve svých předešlých odpovědích, kterými odmítaly podat navrhovateli informaci o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho účastnického čísla, žádným způsobem nesdělily konkrétní důvod, pro který by bylo možné podání informace odmítnout.
Dle názoru navrhovatele je zřejmé, že současné znění §88 odst. 8 a 9 tr. ř. neumožňuje přezkum nezákonného neposkytnutí či opožděného poskytnutí informace o odposlechu. Pokud tedy orgán (stejně jako ÚOOZ a NCOZ v tomto případě) poruší svou povinnost informovat danou osobu o jejím odposlechu, znemožní tím této osobě přístup k soudu. Neústavnost předmětné právní úpravy (§88 odst. 8 a 9 tr. ř.) je pak umocněna tím, že dokonce i v případech, kdy se daná osoba přes nezákonné neinformování ze strany státního orgánu o svém odposlechu prokazatelně dozví (stejně jako navrhovatel), nemá reálnou možnost docílit přezkumu zákonnosti svého odposlechu. Takovýto důsledek předmětné právní úpravy nelze v demokratickém právním státě akceptovat.
V bodu IV. označeném jako „Nezákonnost Příkazu 1 a Příkazu 2“ odůvodnění návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovatel vyjádřil přesvědčení, že Příkaz 1 ani Příkaz 2 veškeré zákonné náležitosti neobsahují a jsou proto nezákonné. Dle navrhovatele trpí Příkaz 1 a Příkaz 2 následujícími vadami:
1) Nedostatečné, popř. i zcela absentující, zvážení, zda získání významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkaznými prostředky.
2) Absence odůvodnění předpokladu, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení.
3) Absence konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují účel odposlechu a proč nešlo účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
4) Absence konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují dobu trvání příkazu.
Oba příkazy vykazují společný rys v tom ohledu, že jejich odůvodnění, resp. činnost soudců, kteří příslušné příkazy vydali, se zjevně omezila pouze na opsání odůvodnění návrhů na vydání předmětných příkazů podaných státními zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, a byla prosta jakékoli jejich vlastní úvahy. Svým jednáním zmiňovaní soudci porušili čl. 13 Listiny základních práv a svobod a vzepřeli se jedné ze složek doktríny právního státu, jejíž nezbytnost podtrhl i Ústavní soud např. v již citovaném nálezu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. II. ÚS 502/2000.
V části pod bodem V. označené jako „Nerespektování práva na ochranu novinářského zdroje“ pak navrhovatel uvedl, že ze skutkového popisu vyplývá, že orgány činné v trestním řízení vedly trestní řízení, které se týkalo úniku protokolu o výslechu svědka S. S. Trestní řízení bylo vedeno pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl pachatel dopustit tím, že zpřístupnil navrhovateli – novináři zmíněný protokol o výslechu svědka. V předmětném trestním řízení Okresní soud v Ostravě nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu navrhovatele a dále následujících osob: T. M., ředitele PČR ÚOKFK, J. V., náměstka ředitele PČR ÚOKFK SKPV, F. Z., příslušníka PČR ÚOKFK SKPV, V. R., vrchního státního zástupce v Praze, L. G., státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, M. K., státní zástupkyni Vrchního státního zastupitelství v Praze, L. L., státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, J. K., státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a J. S., reportéra deníku Právo. Z odůvodnění Příkazu 1 i Příkazu 2 je prokazatelné, že navrhovatel v předmětném trestním řízení nikdy nebyl podezřelým ani obviněným. Nelze tedy učinit jiný závěr než ten, že odposlech navrhovatele byl nařízen pouze a výlučně proto, aby byl identifikován zdroj jeho novinářských informací. Orgány státu ale nezohlednily fakt, že navrhovatel je novinářem a ignorovaly Ústavou zaručené právo na ochranu novinářského zdroje, což nedovoleným způsobem porušily. Na podporu svých názorů na téma svobody novinářů, ochrany jejich projevu a zdrojů informací pak poukázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, např. ve věci G. proti Spojenému království ze dne 27. března 1996 sp. zn. 17488/90; R. a S. proti Lucembursku ze dne 25. února 2003 sp. zn. 51772/99; ve věci E. a další proti Belgii ze dne 15. července 2003 sp. zn. 33400/96; T. proti Belgii ze dne 27. listopadu 2007 sp. zn. 20477/05. V této souvislosti pak citoval i z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 394/04 ohledně testu proporcionality při posuzování, zda je v konkrétním případě veřejný zájem na odhalení zdroje novinářovy informace natolik silný, že převáží i ústavní právo na svobodu projevu, jehož derivátem je i právo sdělovacích prostředků na utajení zdroje informace. Dále pak i rozhodnutí téhož soudu ze dne 11. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 1375/11 o restriktivnosti nezbytnosti zásahu do práva na svobodu projevu (jako výjimky z principu), a nikoli naopak. Též o povinnosti vyčerpat všechny ostatní možnosti předtím, než je rozhodnuto zasáhnout do základních práv a svobod kohokoli. Podle navrhovatele tyto podmínky v jeho případě splněny nebyly. Je proto přesvědčen, že nařízením odposlechu a záznamu jeho telekomunikačního provozu výlučně z důvodu zjištění zdroje novinářských informací bylo porušeno jeho právo na ochranu novinářského zdroje, tedy i právo na svobodu projevu a právo na informace zaručené čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Taktéž jeho právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí zaručené čl. 7 odst. 1 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy. Navrhovatel se tak domáhá zejména přezkumu, zda postup orgánů činných v trestním řízení – vydání a provedení příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho telefonu – zasáhl do jeho práv garantovaných Ústavou.
Z uvedených důvodů pak navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že shora uvedenými příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl porušen zákon.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §314l tr. ř. na návrh uvedený v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že J. K. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou. Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.
Po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že shora označenými příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl porušen zákon. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že příkazy nařízené Okresním soudem v Ostravě ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V a ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V, nebyly řádně odůvodněny a neobsahovaly tedy všechny náležitosti požadované ustanovením §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
V daném případě z obsahu spisového materiálu vyplývá, že Policejním orgánem Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor zločineckých struktur, byly pod č. j.: UOOZ-36/TČ-2011 zahájeny dne 2. 6. 2011 úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Okresním soudem v Ostravě byl dne 14. 6. 2011 pod sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mobilních telefonních stanic uvedených pod body 1. až 12. v předmětném příkazu, mimo jiné tedy i čísla – majitel J. K., bytem Ž., P., uživatel J. K., reportér deníku MF DNES, a to na dobu od 14. 6. 2011 do 14. 10. 2011.
Z předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 14. 6. 2011 pod sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V vyplývá, že byl vydán na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. V9-3/2011-6 VZN 407/2011. Státní zástupce v návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně navrhovatele J. K. uvedl, že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze za dané situace skrytým, utajeným způsobem zjistit, která z osob podílejících se na dispozicích s protokolem o výslechu utajovaného (anonymního) svědka, včetně údajů identifikujících tohoto svědka, popřípadě které byly seznámeny s obsahem protokolu, poskytla zástupcům médií informace z výslechu utajeného (anonymního) svědka a údaje o jeho pravé totožnosti. Tyto údaje by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání. Hrozí nebezpečí zničení důkazu, případně zmaření důkazu. Rovněž uvedl, že účelu sledovaného postupem podle §88 tr. ř. nelze dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Dále konstatoval, že tento postup respektuje základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které je možné vyjádřit závažností činu, pro který se trestní řízení vede.
Soudkyně Okresního soudu v Ostravě do odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V, uvedla, že Policejní orgán – Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování dne 2. 6. 2011 zahájil podle §158 odst. 3 tr. ř. úkony pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tím, že nejméně v době od 25. 3. 2011 do 11. 5. 2011 na dosud nezjištěném místě, v úmyslu způsobit jinému jinou závažnou újmu spočívající nejméně v tom, že v médiích bude zveřejněna identita utajovaného svědka a obsah jeho svědecké výpovědi, poskytl zástupcům médií, konkrétně J. K. z deníku Mladá Fronta Dnes a dosud blíže neustanovené osobě z deníku Právo, kopii výslechu utajovaného (anonymního) svědka a jeho pravou totožnost, který byl proveden dne 25. 3. 2011 ve V. v Rakouské republice v rámci trestního řízení vedeného na Policii ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pod ČJ: OKFK-172/TČ-2010-200204, pro podezření ze spáchání trestného činu pletichy ve veřejné soutěži a veřejné dražbě dle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., jehož se mohli neznámí pachatelé dopustit tím, že vědomě porušili své povinnosti při organizování a průběhu veřejné obchodní soutěže v rámci zadávacího řízení „Přezbrojování Armády České republiky obrněnými transportéry“, neboť si nechali slíbit finanční odměnu od zprostředkovatelů rakouské firmy Steyr-Daimler-Puch za to, že prostřednictvím poradenských firem a jiných služeb budou ovlivňovat uvedený tendr tak, aby výběrové řízení vyhrála společnost Steyr-Daimler-Puch, čímž mohla vzniknout České republice škoda ve výši 150 mil. Kč, přičemž následně došlo v médiích ke zveřejnění identity utajovaného (anonymního) svědka a podstatných pasáží jeho výpovědi, v důsledku čehož došlo k závažnému narušení účelu – náležitého zjištění trestného činu a spravedlivého potrestání pachatele vedeného trestního řízení.
Soudkyně v odůvodnění citovaného příkazu k odposlechu též zmínila argumenty obsažené v návrhu státního zástupce ohledně toho, že podezření ze spáchání shora uvedeného zvlášť závažného zločinu vyplývá jednak z obsahu novinových článků (které jsou součástí předkládaného spisového materiálu a jednak z usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ČR, sp, zn. 8 NZN 114/2011-3 ze dne 13. 5. 2011 a dalších písemností zaslaných tímto státním zastupitelstvím. Z těchto listinných důkazů je pak zřejmé, že v médiích došlo ke zveřejnění podstatných skutečností z výslechu utajovaného (anonymního) svědka, který byl proveden orgány činnými v trestním řízení v Rakouské republice. Na základě vyhodnocení učiněného státním zastupitelstvím pak zmiňuje, že v současném stadiu trestního řízení nelze opatřovat podstatné důkazy z trestní věci vedené Policií ČR, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pod ČJ: OKFK-172/TČ-2010-200204, a také z dozorového spisu Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 8 VZN 1506/2010. Pokud by bylo takto postupováno, případně podezřelé osoby by mohly přistoupit k likvidaci věcných a listinných důkazů, popř. by mohly vzájemně usměrňovat způsob své obhajoby v tomto trestním řízení. Vzhledem k počátečnímu stavu trestního řízení z hlediska skutkového děje nelze vyloučit ani variantu, že zástupcům médií nebyl poskytnut přímo protokol o výslechu utajovaného (anonymního) svědka, nýbrž toliko ústně jim byly předány informace o podstatných pasážích výpovědi svědka a o jeho identitě. Proto navrhovaný postup podle §88 tr. ř. směřuje nejen vůči osobám, které měly protokol o výslechu svědka přímo ve své dispozici, ale i vůči osobám, které byly s obsahem protokolu o výslechu svědka seznámeny.
V další části odůvodnění vydaného příkazu k odposlechu je konstatováno, že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze za současné situace skrytým, utajeným způsobem zjistit, která z osob podílejících se na dispozicích s protokolem o výslechu utajovaného (anonymního) svědka, včetně údajů identifikujících tohoto svědka, popřípadě které byly seznámeny s obsahem protokolu, poskytla zástupcům médií informace z výslechu utajeného (anonymního) svědka a údaje o jeho pravé totožnosti. Tyto údaje by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání a současně je konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle §88 tr. ř. nelze dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky.
Ve vlastním odůvodnění příkazu je pouze konstatováno, že podaný návrh je důvodný a lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou získány významné informace pro trestní řízení, zejména směřující ke zjištění všech osob podílejících se na této činnosti. Po přezkoumání návrhu a přiloženého spisového materiálu pak soudkyně dospěla k názoru, že návrh je důvodný a že lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu mohou být získány informace důležité pro trestní řízení, zejména směřující ke zjištění všech osob podílejících se na této činnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo v souladu s ustanovením §88 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v souladu s ustanovením §88 odst. 2 tr. ř. byla stanovena doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnických stanic, tj. od 14. 6. 2011 do 14. 10. 2011 včetně.
Dále byl Okresním soudem v Ostravě dne 13. 1. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mobilních telefonních stanic uvedených pod body 1. až 7. v předmětném příkazu, mimo jiné i čísla – majitele a uživatele J. K., bytem Ž., P., reportéra deníku MF DNES, a to na dobu od 16. 1. 2012 do 16. 2. 2012.
Z předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 13. 1. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V, vyplývá, že byl vydán na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. V9-18/2011-6 VZN 407/2011. Státní zástupce v návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uvedl, že podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je dále potvrzováno i dosud podanými vysvětleními M. K., L. L., L. G., V. R. a Z. K. Dále je důkazně dovozováno, že k „úniku informací“ objektivně nemohlo dojít z NSZ v Brně, když toto 3 týdny před zveřejněním údajů z protokolu o výslechu utajovaného (anonymního) svědka nedisponovalo protokolem o výslechu svědka ani podrobnostmi o jeho obsahu. Doba 3 týdnů zasahuje do období konce měsíce dubna roku 2011, NSZ v Brně objektivně disponovalo protokolem o výslechu utajovaného (anonymního) svědka až dne 2. 5. 2011. Z dalších skutečností vyplývá, že i nadále dochází k únikům a zveřejňování části spisového materiálu v tzv. kauze P., kdy uvedený dokument mohla dosud neustanovená osoba z redakce získat přímo od Z., K. nebo od další blíže neustanovené osoby z okruhu těchto dvou jmenovaných. Dále konstatoval, že v této věci již byl realizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu, přičemž odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl ve stanovených lhůtách ukončen, když prostřednictvím telekomunikačního provozu nebyly sdělovány skutečnosti významné pro trestní řízení.
Soudkyně Okresního soudu v Ostravě do odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V uvedla, že Policejní orgán – Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování dne 2. 6. 2011 zahájil podle §158 odst. 3 tr. ř. úkony pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tím, že nejméně v době od 25. 3. 2011 do 11. 5. 2011 na dosud nezjištěném místě, v úmyslu způsobit jinému jinou závažnou újmu spočívající nejméně v tom, že v médiích bude zveřejněna identita utajovaného svědka a obsah jeho svědecké výpovědi, poskytl zástupcům médií, konkrétně J. K. z deníku Mladá Fronta Dnes a dosud blíže neustanovené osobě z deníku Právo, kopii výslechu utajovaného (anonymního) svědka a jeho pravou totožnost, který byl proveden dne 25. 3. 2011 ve V. v Rakouské republice v rámci trestního řízení vedeného na Policii ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pod ČJ: OKFK-172/TČ-2010-200204, pro podezření ze spáchání trestného činu pletichy ve veřejné soutěži a veřejné dražbě dle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., jehož se mohli neznámí pachatelé dopustit tím, že vědomě porušili své povinnosti při organizování a průběhu veřejné obchodní soutěže v rámci zadávacího řízení „Přezbrojování Armády České republiky obrněnými transportéry“, neboť si nechali slíbit finanční odměnu od zprostředkovatelů rakouské firmy Steyr-Daimler-Puch za to, že prostřednictvím poradenských firem a jiných služeb budou ovlivňovat uvedený tendr tak, aby výběrové řízení vyhrála společnost Steyr-Daimler-Puch, čímž mohla vzniknout České republice škoda ve výši 150 mil. Kč, přičemž následně došlo v médiích ke zveřejnění identity utajovaného (anonymního) svědka a podstatných pasáží jeho výpovědi, v důsledku čehož došlo k závažnému narušení účelu – náležitého zjištění trestného činu a spravedlivého potrestání pachatele vedeného trestního řízení.
Soudkyně v odůvodnění citovaného příkazu k odposlechu v podstatě zmínila veškeré argumenty obsažené v návrhu státního zástupce ohledně toho, že podezření ze spáchání shora uvedeného zvlášť závažného zločinu vyplývá jednak z obsahu novinových článků (které jsou součástí předkládaného spisového materiálu a jednak z usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ČR, sp, zn. 8 NZN 114/2011-3 ze dne 13. 5. 2011 a dalších písemností zaslaných tímto státním zastupitelstvím. Z těchto listinných důkazů je pak zřejmé, že v médiích došlo ke zveřejnění podstatných skutečností z výslechu utajovaného (anonymního) svědka, který byl proveden orgány činnými v trestním řízení v Rakouské republice. Na základě vyhodnocení učiněného státním zastupitelstvím pak zmiňuje, že v současném stadiu trestního řízení nelze opatřovat podstatné důkazy z trestní věci vedené Policií ČR, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pod ČJ: OKFK-172/TČ-2010-200204, a také z dozorového spisu Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 8 VZN 1506/2010. Pokud by bylo takto postupováno, případně podezřelé osoby by mohly přistoupit k likvidaci věcných a listinných důkazů, popř. by mohly vzájemně usměrňovat způsob své obhajoby v tomto trestním řízení. Vzhledem k počátečnímu stavu trestního řízení z hlediska skutkového děje nelze vyloučit ani variantu, že zástupcům médií nebyl poskytnut přímo protokol o výslechu utajovaného (anonymního) svědka, nýbrž toliko ústně jim byly předány informace o podstatných pasážích výpovědi svědka a o jeho identitě. Proto navrhovaný postup podle §88 tr. ř. směřuje nejen vůči osobám, které měly protokol o výslechu svědka přímo ve své dispozici, ale i vůči osobám, které byly s obsahem protokolu o výslechu svědka seznámeny.
Rovněž je v odůvodnění uvedeno, že v dalším průběhu prověřování bylo zjištěno, že dne 14. 12. 2011 ve 13:15 hodin byl na internetovém serveru zveřejněn článek s názvem „Závažné podezření“, ve kterém elitní detektiv obvinil MF DNES z manipulace se skrytými nahrávkami v kauze „P.“, a kde jsou uvedeny interní informace o tom, že dne 13. 7. 2010 byl z protikorupční policie zaslán na Vrchní státní zastupitelství v Praze dokument, v němž je uvedeno, že v kauze „P.“ MF DNES manipulovala s důkazy. Dne 15. 12. 2011 v 10:51 hodin byl na internetovém serveru zveřejněn článek s názvem „Analýza elitních detektivů“, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že redakci se podařilo získat celou několikastránkovou analýzu protikorupční policie týkající se rozhovorů J. K. s rakouskými občany. Z popsaných skutečností vyplývá, že i nadále dochází k únikům a zveřejňování části spisového materiálu v tzv. kauze P., kdy uvedený dokument mohla dosud neustanovená osoba z redakce získat přímo od Z., K. nebo od další blíže neustanovené osoby z okruhu těchto dvou jmenovaných.
V další části odůvodnění vydaného příkazu k odposlechu je konstatováno, že v této věci již byl realizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu, přičemž odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl ve stanovených lhůtách ukončen, když prostřednictvím telekomunikačního provozu nebyly sdělovány skutečnosti významné pro trestní řízení. K průběhu předchozího odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je třeba dodat, že osoby, vůči nimž byl tento postup realizován, jsou velmi dobře znalé práce orgánů činných v trestním řízení, ať už jde o policisty, státní zástupce, tak o jmenované novináře, kteří se zabývají bezpečnostní tématikou. Lze proto dovozovat, že v době, kdy jim bylo známo, že je vedeno prověřování „úniku informací“, nesdělovaly prostřednictvím telekomunikačního provozu skutečnosti, jež by mohly být významné pro trestní řízení. V průběhu následujícího týdne proto hodlají OČTŘ zveřejnit informaci o tom, že v této trestní věci dojde k odložení věci dle §159a odst. 5 tr. ř., přestože ve skutečnosti k odložení nedojde. Zveřejnění této informace by pak u výše jmenovaných osob mělo vést ke ztrátě obav z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Lze důvodně předpokládat, že uvedené osoby poté budou telefonicky komunikovat i o průběhu a výsledku tohoto trestního řízení, tj. sdělovat skutečnosti významné pro zjištění pachatele.
Bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze za současné situace skrytým, utajeným způsobem zjistit, která z osob podílejících se na dispozicích s protokolem o výslechu utajovaného (anonymního) svědka, včetně údajů identifikujících tohoto svědka, popřípadě které byly seznámeny s obsahem protokolu, poskytla zástupcům médií informace z výslechu utajeného (anonymního) svědka a údaje o jeho pravé totožnosti. Tyto údaje by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání a současně je konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle §88 tr. ř. nelze dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky.
Ve vlastním odůvodnění příkazu je pouze konstatováno, že podaný návrh je důvodný a lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou získány významné informace pro trestní řízení, zejména směřující k ustanovení konkrétní osoby, která svým jednáním umožnila zveřejnění skutečností o totožnosti utajeného svědka a obsah jeho výpovědi. Po přezkoumání návrhu a přiloženého spisového materiálu pak soudkyně dospěla k názoru, že návrh je důvodný a že lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu mohou být získány informace důležité pro trestní řízení, zejména směřující ke zjištění všech osob podílejících se na této činnosti, zejména ustanovit konkrétní osobu, která svým úmyslným jednáním umožnila zveřejnění skutečností o totožnosti utajeného svědka a obsah jeho výpovědi. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon dle §160 odst. 4 tr. ř. Rovněž konstatovala, že ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř. je řízení vedeno pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo v souladu s ustanovením §88 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v souladu s ustanovením §88 odst. 2 tr. ř. byla stanovena doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnických stanic, tj. od 16. 1. 2012 8:00 hodin do 16. 2. 2012 8:00 hodin.
Podle ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 tr. zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 tr. zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 tr. zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 tr. zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
Podle ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci.
V posuzovaných případech však Okresní soud v Ostravě podle uvedených ustanovení důsledně nepostupoval. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze jen při souběžném naplnění více zákonných podmínek, a to:
- pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení,
- nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- je-li vedeno řízení pro trestný čin uvedený v §88 odst. 1 tr. ř.
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Nejvyšší soud konstatuje, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu a podle výslovného znění ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. zde musí být uvedena: uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují (včetně doby jeho trvání), dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, příp. odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.
V posuzovaných příkazech Okresního soudu v Ostravě však konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují, resp. úvahy zabývající se důvodností návrhu, scházejí, přičemž nejsou dostatečně odůvodněny ani doba trvání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ani důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Okresní soud v Ostravě se omezil toliko na převzetí názoru státního zástupce obsaženého v podaném návrhu. Ve vlastním odůvodnění příkazu je uvedeno, že podaný návrh je důvodný a lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou získány významné informace pro trestní řízení, zejména směřující ke zjištění všech osob podílejících se na této činnosti, resp. k ustanovení konkrétní osoby, která svým jednáním umožnila zveřejnění skutečností o totožnosti utajeného svědka a obsah jeho výpovědi. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon dle §160 odst. 4 tr. ř. Rovněž konstatovala, že ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř. je řízení vedeno pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pak bylo v souladu s ustanovením §88 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Okresní soud pak s ohledem na specifika případu neobjasnil, proč vydává příkaz na maximálně možnou dobu (v případě příkazu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V), příp. na dobu jednoho měsíce (v případě příkazu ze dne 13. 1. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V), a současně opomenul uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu či zjištění rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců (tedy v daném případě i navrhovatele), které je chráněno čl. 13 Listiny základních práv a svobod.
Ohledně nerespektování práva na ochranu novinářského zdroje je třeba podotknout, že novináři v celém světě běžně závisí na ne-novinářích kvůli přísunu informací o otázkách veřejného zájmu. Někteří jednotlivci (zmiňovaní jako „zdroje“) poskytují tajné nebo citlivé informace, spoléhajíce na novináře, že je poskytnou národnímu nebo mezinárodnímu publiku, aby dosáhli publicity a podnítili veřejnou diskuzi. V mnoha případech je anonymita zdroje předběžnou podmínkou, na základě níž je informace poskytována od zdroje k novináři, to může být motivováno např. strachem z prozrazení, který by mohl nepříznivě ovlivnit fyzickou bezpečnost nebo jistotu pracovního místa informátora. Se zřetelem k tomu novináři nezřídka argumentují, že mají právo odmítnout jak jméno jejich zdroje, tak i povahu informace, která je jim důvěrně předána. Navzdory tomu někdy vznikají situace, kdy se zájmy novinářů a právo veřejnosti na informace střetávají se zájmy více či méně mocných jednotlivců či institucí. Často se pak takový konflikt vztahuje k otázkám soudnictví, obvykle pokud daná informace je – či může být – relevantní pro trestní nebo civilní řízení. Pak je úkolem soudu posoudit takový konflikt testem proporcionality a zvážit, zda je v konkrétním případě veřejný zájem na odhalení zdroje novinářovy informace natolik silný, že převáží i ústavní právo na svobodu projevu, resp. právo na utajení zdroje informace (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 394/04).
V této souvislosti je třeba uvést, že ani ochrana novinářského zdroje informací nemůže být bezbřehá. Je tomu např. v případech, kdy informace je předána osobou činnou ve státním orgánu či instituci, přičemž taková osoba nemá oprávnění předmětnou informaci poskytnout komukoli jinému, tedy ani novináři. To celé v situaci, kdy probíhá prověřování či vyšetřování v závažné věci, např. možné korupce velkého rozsahu, zasahující i státní struktury. Pokud je takovou osobou informace o probíhajícím šetření v dané situaci přesto novináři poskytnuta, pak je třeba nejprve zodpovědět otázku, za jakým účelem se tak stalo. Zda zveřejněním této informace v novinách či v jiném masmédiu mělo být zabráněno nepřípustnému zatajení výsledků šetření např. proto, že byl zjištěn podíl určitých významných osob na takovém jednání, přičemž vyšetřující orgány se z určitých důvodů rozhodly vůči těmto osobám nepostupovat v souladu s trestními předpisy, neboť by to mohlo mít významné politické či jiné důsledky např. na orgány státu či jejich personální složení, apod. Anebo zda tomu bylo naopak, tedy jestli právě poskytnutí takové informace za účelem jejího zveřejnění v tisku apod., mělo ztížit či dokonce zmařit možnost prověřujících (vyšetřujících) orgánů zjistit potřebné skutečnosti o případné trestné činnosti konkrétních osob a shromáždit k tomu i potřebné důkazy. Případně zda předání takové informace mělo současně anebo i výhradně zištný motiv na straně jejího poskytovatele.
Vzhledem k výše uvedenému lze konstatovat, že Okresní soud v Ostravě rovněž pochybil, pokud se v rámci odůvodnění příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nezabýval také přiměřeností takového zásahu s ohledem na právo novináře na ochranu novinářského zdroje.
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř. je výrazným zásahem do práva na ochranu soukromí, proto je nutné trvat na tom, aby orgány činné v přípravném řízení (včetně soudce), důsledně respektovaly zákonné podmínky pro vydání příkazu a požadavky na jeho odůvodnění.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Okresní soud v Ostravě příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V a ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V, porušil ustanovení §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Podnět navrhovatele Ústavnímu soudu nebyl předložen, neboť Nejvyšší soud nezastává navrhovatelův názor, že současná právní úprava obsažená v ustanovení §88 tr. ř., zejména v odst. 8 a 9 je protiústavní (což deklaroval i ve svém rozhodnutí ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 4 Pzo 1/2015). V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že sám Ústavní soud ve své judikatuře (mj. citované v samotném návrhu) připustil, že za určitých okolností je akceptovatelný průlom do ochrany soukromí jednotlivce, ale je to možné pouze v zájmu ochrany demokratické společnosti. Čili jinými slovy řečeno, takový průlom do ochrany soukromí není a priori vyloučen. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu, že vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může v přípravném řízení pouze soudce, a to na návrh státního zástupce (§88 odst. 2 tr. ř.). Není to tedy policejní orgán, kdo může libovolně rozhodovat o vydání takového příkazu. Soudní kontrola předmětného procesního a rozhodovacího postupu je tak zakotvena již v samotném svěření odpovídající kompetence a pravomoci moci soudní. Co všechno musí příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsahovat, tedy mj. i jak musí být odůvodněn, je zakotveno v ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. Bez splnění těchto předpokladů by předmětný příkaz vydán být neměl. Z ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. též vyplývá, za splnění jakých podmínek se lze domoci přezkumu zákonnosti vydaného příkazu k odposlechu Nejvyšším soudem. Z tohoto zákonného ustanovení je patrné, že se toho lze domoci až po obdržení informace od příslušného orgánu činného v trestním řízení o tom, že byl vůči konkrétní osobě vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Takovou informaci je ale možné konkrétní osobě poskytnout až po pravomocném skončení věci. Její dřívější poskytnutí by mohlo minimálně ohrozit (možná i zmařit) účel trestního řízení vyjádřený v ustanovení §1 odst. 1 tr. ř., což by nesporně bylo v rozporu se zájmy demokratické společnosti. Dále pak v ustanovení §88 odst. 9 tr. ř. jsou uvedeny případy, kdy za splnění zde popsaných podmínek není informace o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu příslušné osobě podána ani v případě, že věc proti ní vedená již byla pravomocně skončena rozhodnutím některého z orgánů činných v trestním řízení. Jedná se výhradně o situace, kdy potřeba utajení skutečnosti, že byl proti té které osobě příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán, nadále trvá z důvodů v tomto zákonném ustanovení uvedených. Je to např. z důvodu potřeby dalšího zjišťování a prověřování skutečností důležitých pro objasnění věci a zjištění pachatele (pachatelů) šetřené trestné činnosti atd. To má jistě též prioritní význam pro fungování demokratického státu, tedy zájmu veřejného, v konfrontaci s právem na ochranu soukromí jednotlivé osoby.
Podle §88 odst. 8 tr. ř. státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle §174a tr. ř. a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř.
V této souvislosti je třeba připomenout, že důležitou zárukou kontroly ústavnosti odposlechů je povinnost orgánů činných v trestním řízení informovat dotčenou osobu po pravomocném skončení věci o provedeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (§88 odst. 8 tr. ř.). Informační povinnost orgánů činných v trestním řízení má význam nejen sama o sobě, ale je zároveň formálním předpokladem toho, aby se dotčená osoba mohla domáhat přezkumu zákonnosti (a potažmo také ústavnosti) odposlechu Nejvyšším soudem v řízení podle §314l tr. ř. Řádné plnění informační povinnosti orgány činnými v trestním řízení má proto z hlediska ochrany základních práv vysokou důležitost. Jednak zajišťuje, aby se dotčená osoba o provedeném odposlechu vůbec zpětně dozvěděla, a zároveň je zákonným předpokladem toho, aby se tato osoba mohla domáhat ex post soudního přezkumu tohoto odposlechu.
Lze připustit, že v citovaném ustanovení je uvedena pouze lhůta, ve které je oprávněná osoba oprávněna podat (ode dne doručení informace) Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s názorem Ústavního soudu, který ve svém nálezu sp. zn. III ÚS 3457/14 konstatoval, že pochybnosti o účinnosti kontroly ze strany Nejvyššího soudu mohou vyvstat zejména v situacích, kdy trestní řízení, v jehož rámci je prováděn odposlech, trvá příliš dlouho, což osobu dotčenou odposlechem omezuje v možnosti podat příslušný návrh ve smyslu §314l tr. ř. De lege ferenda by měl proto zákonodárce připomínky v tomto směru zvážit a eventuálně právní úpravu zdokonalit, např. stanovením maximální doby, po kterou lze poskytnutí informace o odposlechu odkládat, případně stanovit povinnost příslušných orgánů činných v trestním řízení podrobněji zdůvodnit osobě oprávněné podat návrh u Nejvyššího soudu postup dle §88 odst. 9 tr. ř. Nicméně v posuzované věci tyto vznášené námitky nevedou jednoznačně k závěru o protiústavnosti napadené právní úpravy.
Proto na základě výše uvedeného Nejvyšší soud vyslovil, že podle §314m odst. 1 tr. ř. příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V a ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 0 Nt 5810/2012/V, ohledně J. K. byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu