ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1059.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 1059/2018- 31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2018 o dovolání obviněného P. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 6 To 42/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 52/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 11 T 52/2017, byl obviněný P. Š. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [skutky pod body 1) - 4)], přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku [skutek pod bodem 4)], přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [skutky pod body 5) - 9)], přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku [skutek pod bodem 7)] a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku [skutky pod bodem 8) - 9)]. Současně byl tímto rozsudkem zrušen podle §45 odst. 1 tr. zákoníku výrok o vině, trestu a náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 3 T 144/2016, ze dne 4. 9. 2017, jenž nabyl právní moci dne 4. 9. 2017, a to ve vztahu ke skutkům pod body 1), 2), 3), 5), jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
ačkoliv
- byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 8 T 168/2010, jenž ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 22. 2. 2011, uznán vinným mimo jiné i z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a odsouzen mimo jiné k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, tedy do 4. 5. 2018,
- mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. 10 T 215/2012, který nabyl právní moci téhož dne, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 74 T 115/2013, mimo jiné pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen mimo jiné souhrnný trest odnětí svobody v délce 3 let, pro účely jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 8. 4. 2016,
přesto
1) dne 15. 11. 2016 v době kolem 7.25 hodin v O.-H. na pozemní komunikaci po ulici H., vědom si jemu uloženého trestu, řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, načež byl zastaven a zkontrolován hlídkou Policie ČR,
2) dne 17. 11. 2016 okolo 2.55 hodin, v O.-H. po ulici V., poblíž domu, řídil osobní motorové vozidlo tovární zn. Škoda Octavia, přičemž byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR, Oddělení hlídkové služby,
3) dne 19. 11. 2016 v době od 4.03 do 4.05 hodin ve V., v soudním obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku po ulicích B. a K S., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, zelené barvy,
4) dne 22. 11. 2016 v době od 8.22 hodin do 8.25 hodin v O.-Z. na ul. R. řídil motorové vozidlo zn. Škoda Octavia zelené barvy, kdy přijel na čerpací stanici MOL a natankoval pohonné hmoty Natural 95 v množství 14,06 l v celkové hodnotě 420 Kč do vozidla a bez zaplacení odjel z čerpací stanice neznámo kam, čímž způsobil poškozené společnosti MOL Česká republika, s. r. o., IČ:49450301, Purkyňova 2121, Praha, škodu odcizením ve výši 420 Kč,
5) dne 25. 1. 2017 kolem 00.30 hodin v M. O., ulici 28. ř. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia,
6) dne 12. 2. 2017 v době přibližně od 5.00 do 7.00 hodin v O.-V., po pozemní komunikaci z ulice E. a dále po ulicích P. a R. až do O.-S. a odtud zpět na ulici P., vědom si jemu uloženého trestu zákazu činnosti, řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, bíle barvy, načež musel vozidlo zastavit poblíž křižovatky s ulicí 28. ř. u vodárny N. V., protože mu došel benzín, a z místa utekl poté, co se jej pokusil zadržet přítomný policista,
7) dne 20. 2. 2017 v O.-V., po pozemní komunikaci z ulice E. až do O.-H. a odtud do V., vědom si jemu uloženého trestu zákazu činnosti, řídil motorové vozidlo tovární značky Honda Accord, červené barvy, načež mu začal docházet benzín, proto veden zištným úmyslem v době kolem 18.00 hodin zastavil motorové vozidlo na čerpací stanici KLB Oil na ulici V., načež do něj u stojanu natankoval 10,31 litrů benzínu zn. Natural 95 a z místa bez zaplacení ujel, čímž způsobil poškozené firmě M. W., se sídlem P., V. – H. D., škodu odcizením ve výši 319 Kč, a poté předmětné vozidlo řídil zpět až do O. V. na ulici E.,
8) dne 12. 3. 2017 v době kolem 20.40 hodin v O.-P., po pozemní komunikaci z ulice 17. l. na ulici D., vědom si jemu uloženého zákazu činnosti, po předchozí vědomé aplikaci návykové látky metamfetaminu, negativně ovlivňující pozornost, rychlost rozhodování a reakce na vnější podněty, řídil motorové vozidlo tovární značky Honda Accord, červené barvy, načež byl zastaven a zkontrolován hlídkou Policie České republiky, kdy orientační zkouškou pomocí testeru Drugwipe 5S byla v jeho slinách zjištěna přítomnost návykové látky ze skupiny amfetaminů a následným toxikologickým vyšetřením krve, odebrané mu téhož dne ve 23.15 hodin byla v jeho krvi prokázána přítomnost metamfetaminu v hladině 561 ng/ml a přítomnost jeho metabolitu – amfetaminu v hladině 79 ng/ml, kdy v důsledku přítomnosti těchto látek v těle, vzhledem k jejich hladině a účinkům na centrální nervový systém člověka, se v době řízení nacházel ve stavu ovlivnění metamfetaminem, který vylučoval bezpečné řízení motorového vozidla,
9) dne 17. 3. 2017 v době okolo 15.30 hodin v O., po pozemní komunikaci z náměstí J. z P. a dále po ulicích L. a R., vědom si jemu uloženého trestu zákazu činnosti, po předchozí vědomé aplikaci návykové látky metamfetaminu, negativně ovlivňující pozornost, rychlost rozhodování a reakce na vnější podněty, řídil motorové vozidlo tovární značky Honda Accord, červené barvy, načež byl zastaven a zkontrolován hlídkou Policie České republiky, kdy orientační zkouškou pomocí testeru Drugwipe 5S byla v jeho slinách zjištěna přítomnost návykové látky ze skupiny amfetaminů a následným toxikologickým vyšetřením krve, odebrané mu téhož dne v 19.15 hodin, byla v jeho krvi prokázána přítomnost metamfetaminu v hladině 409 ng/ml a přítomnost jeho metabolitu – amfetaminu v hladině 49 ng/ml, kdy v důsledku přítomnosti těchto látek v těle, vzhledem k jejich hladině a účinkům na centrální nervový systém člověka, se v době řízení nacházel ve stavu ovlivnění metamfetaminem, který vylučoval bezpečné řízení motorového vozidla.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 3 T 144/2016, ze dne 4. 9. 2017, jenž nabyl právní moci dne 4. 9. 2017, za skutek pod bodem 4) citovaného rozhodnutí byl obviněnému uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 3 T 144/2016, ze dne 4. 9. 2017, jenž nabyl právní moci dne 4. 9. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozené společnosti MOL Česká republika, s. r. o., škodu v částce 420 Kč a společnosti M. W., škodu v částce 319 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 11 T 52/2017, podal okresní státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného směřující do výroku o uloženém trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 6 To 42/2018 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o uloženém trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za skutky pod body 1) – 4) a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2017, sp. zn. 3 T 144/2016, uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 3 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. Za skutky pod body 5) – 9) uložil obviněnému podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 6 To 42/2018, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného ve věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když závěr soudu druhého stupně, že skutky pod body 5) – 9) jsou novými skutky, je nesprávný. Vyjadřuje přesvědčení, že soud prvního stupně správně posoudil skutky pod body 1) – 4) jako jeden pokračující přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a v bodě 4) i jako přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 5) – 9) jako pokračující přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 7) i jako přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a v bodech 8) – 9) i přečin podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu jeden společný úhrnný trest odnětí svobody.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 6 To 42/2018 a sám podle §265m tr. ř. ve věci rozhodl tak, že by mu uložil přiměřený trest za projednávanou trestnou činnost.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 1 NZO 678/2018, nejprve zrekapituloval průběh řízení před soudy nižších stupňů a jaký označil obviněný dovolací důvod. Uvádí, že obviněný, byť stručněji v rámci dovolací argumentace namítá, že soud druhého stupně nesprávně rozdělil jeho trestnou činnost a ukládal mu jednak společný souhrnný trest za trestnou činnost pod body 1) – 4) a jednak úhrnný trest odnětí svobody za trestnou činnost pod body 5) – 9). Uplatněnou argumentaci podle státního zástupce lze podřadit pod zvolený dovolací důvod, neboť zhodnocení otázky, zda má či nemá být ukládán souhrnný, úhrnný či společný trest, je součástí aplikace trestního zákona, tedy hmotněprávního předpisu.
Následně uvádí, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Ve vztahu ke skutkům pod body 1) – 4) rozsudku soudu prvního stupně podle jeho názoru byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení společného souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2017, sp. zn. 3 T 144/2016. Ohledně skutků pod body 5) – 9) uvádí, že tyto nejsou pokračujícími skutky ve vztahu ke skutkům pod body 1) – 4), ale ani ve vícečinném souběhu s těmito skutky. Státní zástupce pak odkazuje na dikci ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku upravující předpoklady pro ukládání souhrnného trestu, když zdůrazňuje, že odsuzujícím rozsudkem podle dikce tohoto ustanovení se rozumí první odsuzující rozsudek za jiný trestný čin bez ohledu na to, zda takový rozsudek byl následně na základě řádného či mimořádného opravného prostředku zrušen. Vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně je mezníkem pro rozlišování mezi vícečinným souběhem a recidivou.
O souběh se podle jeho vyjádření nemůže jednat tehdy, jestliže obviněný spáchal další trestný čin např. po právní moci prvního odsuzujícího rozsudku, popř. po vyhlášení tohoto prvního odsuzujícího rozsudku. V takovém případě se nejedná o souběh trestné činnosti, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu je vyloučeno. V posuzované věci tedy soud prvního stupně pochybil, pokud zcela pominul rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 4 T 216/2016 (ve vyjádření nesprávně uvedeno 4 T 16/2016), když právě tento rozsudek představuje první odsuzující rozsudek ve věci a za skutky spáchané po jeho vyhlášení musí být ukládán trest samostatný. Proto považuje úvahy soudu druhého stupně za správné a zákonné a to i ve vztahu ke skutku pod bodem č. 5), který byl sice spáchán před vyhlášením tohoto prvního odsuzujícího rozsudku, ovšem jedná se o jeden z dílčích útoků pokračujícího trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který byl dokonán až po vyhlášení tohoto shora uvedeného rozsudku.
V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu dovozuje ze skutečnosti, že soud druhého stupně nesprávně jeho jednání posoudil jako dva samostatné skutky a uložil mu dva samostatné tresty. Lze konstatovat, že takto uplatněnými námitkami, byť zvolená argumentace obviněného je velmi stručná, naplnil dovolatel zvolený dovolací důvod, když posouzení otázky, zda má být či nemá být ukládán trest souhrnný, společný či úhrnný je součásti aplikace trestního zákona, a tudíž hmotněprávního předpisu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 5 Tdo 933/2002, též přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 8 Tdo 426/2009 (uveřejněné pod č. 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 717/2016, aj.). Bez ohledu na tento naznačený závěr je ovšem třeba považovat dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.
Obecně v souvislosti s uplatněnou dovolací argumentací je nezbytné konstatovat, že tato je velmi stručná, obviněný v podstatě žádnou právně fundovanou argumentaci neuvádí, pouze konstatuje, že podle jeho názoru bylo rozhodnutí soudu prvního stupně správné. Za takové situace se Nejvyšší soud s námitkami obviněného vypořádal jen v obecné rovině (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015), neboť není jeho povinností si fundovanou právní argumentaci domýšlet, toto zajišťuje povinné zastoupení obviněného v rámci dovolacího řízení obhájcem. Obviněný v podstatě namítá, že skutky pod body 5) – 9) rozsudku soudu prvního stupně nejsou novými skutky, z čehož zřejmě dovozuje, přestože to výslovně neuvádí, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení dvou samostatných trestů, konkrétně trestu společného souhrnného za trestnou činnost pod body 1) – 4) rozsudku soudu prvního stupně a trestu úhrnného za trestnou činnost pod body 5) – 9) tohoto rozsudku. V dané souvislosti je třeba konstatovat, že otázka uložených trestů z pohledu vymezení jednotlivých skutků a toho, zda jsou v dané věci splněny podmínky pro uložení společného souhrnného trestu a pokud ano, k jakému odsuzujícímu rozsudku a dále samostatného trestu, byla již předmětem rozhodování soudu druhého stupně na základě podaného odvolání státního zástupce. Nejvyšší soud shledal, že soud druhého stupně řešení naznačeného problému věnoval náležitou pozornost, přičemž své úvahy řádně odůvodnil a pro stručnost lze na ně plně odkázat (viz str. 3-4 rozsudku soudu prvního stupně).
Bez ohledu na naznačené závěry je třeba uvést, že pravidla pro ukládání souhrnného trestu upravuje §43 odst. 2 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku rozumí první odsuzující rozsudek o tomto jiném trestném činu téhož pachatele bez ohledu na to, zda takový rozsudek byl případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele za uvedený trestný čin. Jestliže obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvního odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, třebaže tento rozsudek byl v pozdějším řízení zrušen a v téže věci byl vyhlášen nový rozsudek, kterému tedy předcházelo spáchání dalšího trestného činu, nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu je tu vyloučeno (srov. R 41/1968, podobně též R 34/1965 a R 52/1971) (viz Šámal p. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 511-512 s). Ze shora uvedeného vyplývá, že vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně představuje rozhodující mezník pro rozlišování mezi vícečinným souběhem a recidivou, ovšem za předpokladu, že tento rozsudek nabyl právní moci.
Z provedeného dokazování je zřejmé, že první odsuzující rozsudek soudu prvního stupně představuje nepochybně odsouzení obviněného ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 4 T 216/2016, kterým byl obviněný odsouzen pro skutek ze dne 19. 11. 2016 [nyní skutek pod bodem 3)], ve kterém bylo spatřováno spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a který nabyl právní moci dne 30. 3. 2017. Z uvedeného je nepochybné, že trestná činnost spáchaná po vyhlášení tohoto rozsudku nemůže být ve vztahu souhrnnosti k tomuto rozsudku, nýbrž se jedná o recidivu a za tuto trestnou činnost nelze obviněnému ukládat souhrnný trest k odsouzení ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 216/2016, nýbrž trest samostatný. Protože v dané věci byl současně ukládán za trestnou činnost pod body 1) – 4) společný trest, je vhodné ještě zmínit, že pro skutek ze dne 19. 11. 2016 bylo obviněnému sděleno obvinění dne 12. 1. 2017, když tímto dnem mu byl doručen návrh na potrestání. V tomto směru je třeba dále odkázat na ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., podle kterého pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Jinak vyjádřeno, sdělení obvinění představuje rozhodující moment pro ukončení pokračující trestné činnosti, za kterou se považuje i přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zde je třeba ještě uvést, že skutky pod body 1), 2), 3) a 4), za které byl ukládán společný souhrnný trest a ve kterých je spatřováno spáchání jednoho pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, byly spáchány dne 15. 11. 2016, 17. 11. 2016, 19. 11. 2016 a dne 22. 11. 2016. Ke sdělení obvinění pro útok ze dne 17. 11. 2016 došlo dne 29. 8. 2017 a pro útoky ze dne 15. 11. 2016 a 22. 11. 2016 mu bylo sděleno obvinění dne 28. 3. 2017, když tohoto dne byly obviněnému doručeny návrhy na potrestání. K prvnímu sdělení obvinění pro část pokračujícího jednání obviněného došlo dne 12. 1. 2017, takže další útoky, ve kterých bylo spatřováno spáchání dalších útoků pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchané po tomto datu přestavují další samostatný skutek (útoky ze dne 25. 1. 2017, 12. 2. 2017, 20. 2. 2017, 12. 3. 2017 a 17. 3. 2017). Současně je třeba zdůraznit, že skutečnost, že útok ze dne 25. 1. 2017 byl spáchán před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 4 T 216/2016, je nerozhodná, když v případě útoků spáchaných ve dnech 25. 1. 2017, 12. 2. 2017, 20. 2. 2017, 12. 3. 2017 a 17. 3. 2017 se jednalo o pokračující skutek, kdy z hlediska pravidel pro ukládání souhrnného trestu je rozhodující okamžik ukončení jednání, což se stalo v případě tohoto pokračujícího jednání dne 17. 3. 2017. Z uvedeného je tedy nepochybné, že rozhodnutí soudu druhého stupně je správné, když v dané věci byly splněny podmínky pro uložení společného souhrnného trestu podle §45 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku za trestnou činnost pod body 1) – 4) k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 4 T 216/2016, když uvedený trest byl ukládán za tuto trestnou činnost a za přečin krádeže ze dne 16. 12. 2016, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2017, sp. zn. 3 T 144/2016, když tento skutek byl spáchán před vyhlášením odsuzujícího rozsudku ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 4 T 216/2016. Nad rámec těchto úvah je třeba ještě podotknout, že v dané věci nepřicházelo v úvahu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku vyslovení výroku o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 4 T 216/2016, když celý výrok o vině a trestu z tohoto rozsudku byl zrušen již rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2017, sp. zn. 3 T 144/2016, který byl následně zrušen rozsudkem soudu prvního stupně v nyní projednávané věci.
Lze proto uzavřít, že dovolání obviněného bylo sice podáno právně relevantním způsobem, ale je zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 10. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Marta Ondrušová