ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.442.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 442/2018-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. N. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 4 To 43/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 99/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 2 T 99/2012, byl obviněný P. N. odsouzen za zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody podle §331 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byl podle §67 odst. 1 a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře dvaceti pěti denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku soud stanovil pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku soud uložil obviněnému též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce ve všech vojensky organizovaných sborech, ve státní správě a samosprávě na čtyři roky.
2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 4 To 43/2016, zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. řádu.
3. Skutek, jímž byl obviněný P. N. uznán vinným, spočíval ve stručnosti v tom, že jako policista zařazený na Územním odboru T., oddělení hospodářské kriminality, v rámci dožádání Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení hospodářské kriminality Příbram, byl pověřen výslechem Š. S., přičemž v rozporu s ustanovením §11 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s ustanovením §45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, inicioval dne 3. 5. 2011 setkání se Š. S. před zimním stadionem v T., v jejím vozidle zn. VW Multivan jí sdělil, že je na ni podáno trestní oznámení, že je ve velkém průšvihu a že za částku 25 000 Kč ji ukáže policejní spis, v němž je zaznamenáno trestní oznámení V. W. ohledně prodeje nemovitosti v obci V., ještě ve vozidle jí tento spis předložil k nahlédnutí s tím, že týž den provede její výslech, aby „se to mohlo smáznout ze stolu“, přičemž Š. S. mu odmítla peníze dát, ani je neměla u sebe a odvětila, že se ničeho nedopustila, následně v odpoledních hodinách téhož dne ji v rámci výkonu služby skutečně vyslechl a výpověď zaznamenal na úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. řádu pod č. j. KRPU-34960-3/Č-2011-040981.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti usnesení Krajské ho soudu v Ústí nad Labem podal obviněný P. N. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lubomíra Pánika, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Úvodem svého podání obviněný citoval výklad tohoto dovolacího důvodu z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 54/2009, a poukázal též na nálezy Ústavního soudu, který v určitých výjimečných případech připustil možnost přezkoumat napadené rozhodnutí na podkladě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ohledně okolností vyjádřených ve skutkové větě za tím účelem, zda obsahují všechny relevantní skutečnosti z hlediska použité právní kvalifikace a zda skutek, jak je popsán ve výroku o vině, byl v trestním řízení prokázán. V těchto případech i Nejvyšší soud v řízení o dovolání může shledat extrémní nesoulad mezi právními závěry a učiněnými skutkovými zjištěními, pokud dovolatel existenci tohoto extrémního nesouladu v dovolání namítal.
6. Podle obviněného nepostupovaly již orgány činné v trestním řízení, resp. soud prvního stupně v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu, následně též odvolací soud se ztotožnil s nesprávnou aplikací citovaného ustanovení trestního řádu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že mezi skutkovým zjištěním a jeho právním hodnocením soudy obou stupňů vznikl zřejmý nesoulad, když nebyly dostatečně prověřeny poznatky a důkazy svědčící ve prospěch a v neprospěch obviněného. Soudy při hmotněprávním hodnocení jednání obviněného zvolily verzi pro něho nepříznivou, čímž porušily zásahu in dubio pro reo .
7. Poté dovolatel podrobně popsal vady, jichž se v rámci hodnocení dokazování dopustil již soud prvního stupně, nadřízený soud je bez dalšího převzal a ztotožnil se s verzí průběhu skutkového stavu, která však vychází jen z důkazů svědčících o jeho vině. Přitom soudy odmítly přijmout obsah těch důkazů, které potvrzovaly obhajobu obviněného, jež je založena na motivaci kolegů policistů kriminalizovat jeho osobu proto, že proti nim vystupoval v zaměstnání, event. svědčil v případech, v nichž byly stíhány osoby z okolí obviněného a s vazbami na svědkyni Š. S. Trestní stíhání tak nemohlo být náležitě objasněno, neboť orgány činné v trestím řízení, případně soudy nepřikládaly význam důkazům, které vyvracely tvrzení jmenované svědkyně, případně je bagatelizovaly a neprovedly důkazy, které dovolatel navrhoval. Dále též samotná osoba svědkyně Š. S. vzbuzuje pochybnosti nejen podle obviněného, ale ani její charakteristika zjištěná znaleckým zkoumáním nepotvrzuje závěr soudů o její věrohodnosti. Obviněný nakonec zdůraznil, že právní závěr soudů je v zásadním nesouladu se skutečným skutkovým stavem, jehož popis v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně postrádá spojitost s tím, co bylo zjištěno provedenými důkazy. Nakonec obviněný zopakoval, že popsaný skutek se nestal a nebyl ani potvrzen v průběhu dokazování, vědom si přitom charakteru takových námitek, které mají skutkovou povahu.
8. Ze všech shora uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích, aniž by však specifikoval další procesní postup.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání
9. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, které vypracoval státní zástupce Mgr. Martin Prokeš. Podle jeho názoru dovolatel vytýkal soudům výlučně postup při hodnocení důkazů zejména ve vztahu ke svědkyni Š. S. Podstata jeho výhrad je založena na nesouhlasu s verzí popisovanou touto svědkyní, které soudy vadně uvěřily. Jedná se tudíž o výlučně procesní námitky, které nemohou naplnit uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod. Navíc obviněný převážně opakoval výhrady týkající se způsobu vedení důkazního řízení a přijatých závěrů, s nimiž se však soudy obou stupňů náležitě vypořádaly. Podle přesvědčení státního zástupce nejsou napadená soudní rozhodnutí zatížena vadami, které by odůvodňovaly zásah Nejvyššího soudu do přijatých skutkových zjištění. Nad rámec dostatečného odůvodnění výroku o vině i za dané důkazní situace státní zástupce doplnil, že úkoly svěřené Policii České republiky jsou natolik zásadní, že jejich řádný a bezvadný výkon je obecným zájmem celé společnosti. Je-li policistům svěřeno určité oprávnění např. na úseku prošetřování trestních oznámení, pak lze důvodně očekávat a předpokládat, že konkrétní policista bude takové oprávnění využívat, nikoli zneužívat. Vzhledem k tomu, že i přes postoj obviněného byl zjištěný skutek dostatečně objasněn, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a vyjádřil souhlas s takovým (případně jiným) rozhodnutím v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu .
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly.
12. Pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí vytýkaná vada napadeného rozhodnutí spočívat v nesprávné aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je přezkoumání hmotněprávní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v soudy učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, v nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter, přičemž je zásadně přihlíženo k tomu, zda skutková zjištění soudů odpovídají užitému ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona .
13. Nejvyšší soud shledal, že obsah dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému ani žádnému jinému důvodu dovolání.
b) K dovolacím námitkám obviněného
14. Úvodem je nutné poznamenat, že konkrétní výhrady obviněného, které uplatnil v rámci svého mimořádného opravného prostředku, se netýkají aplikace hmotného práva, ale směřují výlučně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, především věrohodnosti výpovědi svědkyně Š. Š. Obviněný především pokračováním své dosavadní obhajoby nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil i odvolací soud, když předkládá vlastní verzi založenou na odmítnutí tvrzení svědkyně o jeho požadavku na poskytnutí finanční odměny za nahlédnutí do spisu v rámci realizace jejího výslechu k dožádání jiného policejního útvaru, který zpracovával trestní oznámení mj. na jmenovanou svědkyni. Sám dovolatel neodkázal na žádné ustanovení hmotného práva, jehož vadné použití by bylo vadou podřaditelnou zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, naopak vytkl soudům nesprávnou aplikaci procesního ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Jeho dovolání tak obsahuje výlučně námitky skutkové resp. procesní povahy, což zvolený dovolací důvod nepřipouští, a to ani ve spojení s důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který měl být v posuzovaném případě primárně uplatněn, avšak tato nesprávnost nezpůsobuje sama o sobě důvod k neprojednání dovolání.
15. Z obsahu trestního spisu je zcela zřejmé, že obviněný v zásadě setrvává na jím zvoleném způsobu obhajoby, kterou začal uplatňovat až u hlavního líčení, neboť předtím využil svého práva nevypovídat. Soud prvního stupně si byl vědom poněkud netypické důkazní situace, pro vinu obviněného skutkem popsaným v obžalobě měl totiž k dispozici jediný přímý důkaz – výpověď svědkyně Š. S. S velkou pečlivostí však provedl celou řadu nepřímých důkazů, které poté pečlivě hodnotil a srozumitelně při respektování obecných zásad logiky vyložil, proč rozhodl o vině obviněného žalovaným skutkem. Je třeba odmítnout námitky obviněného, jimiž vytýkal soudům jednostranné dokazování v jeho neprospěch, neboť v hlavním líčení byly provedeny i důkazy, které sám obviněný navrhl a použil je k prosazení své obhajoby, např. listiny týkající se jak zdravotních vyšetření obviněného, tak i jeho pracovněprávních záležitostí. Soud prvního stupně také věnoval značnou pozornost prověření teze obviněného, podle níž předmětné trestní stíhání bylo vyvoláno záměrně ve snaze o „kriminalizaci“ jeho osoby a do tohoto „komplotu“ se kromě jeho kolegů či nadřízených měla zapojit právě svědkyně Š. S. svým nepravdivým tvrzením o požadovaném úplatku. Pokud v podrobném hodnocení všech ve věci opatřených a provedených důkazních prostředků okresní soud dospěl k závěru o důvěryhodnosti jmenované svědkyně, nelze mu v tomto ohledu ničeho vytknout. Pečlivě se totiž vypořádal skutečně se všemi důkazy v souladu s jejich obsahem bez toho, že by pominul ty, jež považoval obviněný za stěžejní pro svou obhajobu. Logicky a přesvědčivě soud vyjádřil důvody, pro něž tak učinil (srov. strany 35 až 41 rozsudku Okresního soudu v Teplicích).
16. Proto je třeba odmítnout námitku obviněného o existenci tzv. extrémního rozporu „právních závěrů soudu s učiněnými skutkovými zjištěními“ , zřejmě myšleno jako rozpor mezi skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud druhého stupně a obsahem provedeného dokazování, jež by následně mohl vést k jeho vadnému právnímu posouzení. Obviněný ve svém dovolání pokračoval v podrobném „rozboru“ výsledků dokazování, avšak interpretoval je výlučně tak, že nedávají podklad pro vyslovení viny. Avšak ani Ústavní soud, který ve své rozhodovací praxi o stížnostech obviněných výjimečně shledá důvod pro zásah do pravomocného rozhodnutí, nepovažuje za přednesenou vadu tzv. extrémního rozporu mezi obsahem dokazování a skutkovým zjištěním soudů a jeho následném právním posouzení, případy, kdy stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů a vlastním (odlišným) hodnocením provedených důkazů, označí soudy zjištěný skutek a jeho právní kvalifikaci za nesprávné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1995, sp. zn. IV. ÚS 188/94, uveřejněný pod č. 39 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejvyšší soud nezjistil, že by se soud prvního stupně dopustil jakékoli deformace obsahu některého z důkazních prostředků, případně že by některé z nich záměrně nezahrnul do svých souhrnných hodnotících úvah, jak již bylo uvedeno výše. Skutek, jak byl zjištěn v návaznosti na obsah provedeného dokazování, je výsledkem vyčerpávajícího a přesvědčivého procesu hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu Okresním soudem v Teplicích, který stejnou pozornost věnoval jak důkazům obžaloby, tak i obhajoby. Nelze nic namítat proti jeho úvahám, z nichž je zřetelné, proč odmítl obhajobu obviněného a vytvořil jasný obraz všech skutkových okolností, jak vyplynuly z nepřímých důkazů, které logicky navazovaly na tvrzení svědkyně Š. S. Za této situace nelze napadenému rozhodnutí i jeho předcházejícímu řízení důvodně vytknout nesprávné skutkové zjištění a jeho právní posouzení.
17. Závěrem považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na důsledný přístup Krajského soudu v Ústí nad Labem při projednávání odvolání obviněného (mimochodem obsahově téměř totožného s dovoláním), neboť v rámci veřejného zasedání tento soud sám provedl opakovaný výslech svědkyně, jejíž tvrzení je základem vyslovení viny obviněného. Při svém rozhodování tak odvolací soud použil zásady bezprostřednosti a ústnosti, které jsou primárně aplikovány v řízení před soudem prvního stupně, vědom si značného významu tohoto důkazního prostředku a jeho závěr o věrohodnosti výpovědi svědkyně Š. S. se tak opírá nejen o názor okresního soudu, ale i o výsledky vlastního poznání. Přezkumná činnost odvolacího soudu proto završila pečlivý a důsledný přístup soudu prvního stupně k projednávané trestní věci obviněného P. N. a je možné jen zopakovat, že dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě a uvážení všech okolností z něho vyplývajících při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu poskytlo dostatečný podklad pro vyslovení viny a trestu obviněného, jak je vyjádřeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Proto nelze než považovat za správné dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích.
18. Je možné shrnout, že o bviněný ve svém dovolání v podstatě zopakoval výhrady, jež uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku a uplatňoval je v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně. S každou z nich se dostatečným způsobem vypořádal soud prvního stupně a následně též odvolací soud. Pro dovolací řízení však bylo významné, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neoznačil žádnou námitku vytýkající vadu v použití hmotného práva, jak předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V souladu s ustálenou soudní praxí obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod č. T 420, ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002).
IV.
Závěrečné shrnutí
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu