ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1008.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1008/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. O. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 To 58/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 26/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 17 T 26/2017, byl obviněný J. O. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.) a zločinem podplácení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (skutek pod bodem 2.).
2. Za výše uvedené zločiny a za sbíhající se zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 3 T 173/2015, byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí zde uvedených věcí. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku mu byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 3 T 173/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozené H. H., rozené S. (dále jen „poškozená“), nemajetkovou újmu ve výši 20.000 Kč.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 To 58/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. V odůvodnění podaného dovolání soudům nižších stupňů vytknul, že se vůbec nezabývaly důkazy směřujícími k jeho zdravotnímu stavu, byť byl v předchozí trestní věci na jeho osobu vypracován znalecký posudek z oboru psychiatrie. V této souvislosti podotkl, že v rámci soudního jednání nereagoval na jeho průběh, nekomunikoval s nikým, ani se svým obhájcem. Poté připomněl, že shora uvedených zločinů se měl dopustit v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, od jehož počátku se jeho psychický stav zhoršoval, a to takovým způsobem, že již déle než rok s nikým nekomunikuje a v květnu 2018 mu byl výkon trestu přerušen právě ze zdravotních důvodů. Zdůraznil přitom, že soudy jsou povinny provádět všechny důkazy, a tedy i prokazovat stav pachatele (jeho schopnost vnímat a rozpoznat, co činí) v době spáchání činu. Další výhradu směřoval vůči tomu, že jeho obhájce se od něj nemohl dozvědět informace vztahující se k projednávané věci, přičemž takový soudní proces nelze považovat za spravedlivý, načež namítl rovněž zkrácení práva na obhajobu, jelikož mu jeho zdravotní stav neumožňoval hájit se před soudem. Soudům obou stupňů tak vytknul nevypořádání se s obhajobou přednesenou jeho obhájcem, především s otázkou vlivu jeho zdravotního stavu na spáchání souzených skutků, jakož i nerespektování jeho současného zdravotního stavu, jenž mu výrazně znemožňuje obhajobu před soudem. Dodal, že nemohl vysvětlit své jednání, a to nikoliv z důvodu využití práva nevypovídat, přičemž za takové situace soudy rozhodly o skutkovém stavu v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř. a dokazování nelze považovat za dokončené.
6. Obviněný vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby, eventuálně aby podle §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle §265k odst. 1, 3 tr. ř. nalézacímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, a to včetně provedení dalších důkazů.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství nevyužila svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se věcně nevyjádřila. Vyslovila však souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 To 58/2018 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
14. Nejvyšší soud však konstatuje, že námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Soudům obou stupňů totiž vytýká neúplnost (resp. „nedokončení“) dokazování, nesprávné hodnocení důkazů, nedostatečná skutková zjištění ohledně jeho „stavu“ v době spáchání souzených skutků a zkrácení jeho práva na obhajobu. Současně přitom prosazuje odlišné hodnocení důkazů ohledně svého zdravotního stavu a prezentuje vlastní závěr stran „způsobilosti“ vnímat a rozpoznat, co činil v době spáchání skutků, jakož i následné způsobilosti hájit se před soudem. Výlučně z těchto skutkových a procesních výhrad pak dovozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry soudů nižších stupňů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje především v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
16. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit (jak již výše naznačeno) v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
17. V nyní projednávané věci nicméně není dána žádná z výše uvedených vad důkazního řízení, nad rámec čehož uvádí Nejvyšší soud alespoň ve stručnosti následující.
18. V první řadě nutno odmítnout výhradu obviněného, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly důkazy prokazujícími jeho zdravotní stav. Soudy obou stupňů se, právě naopak, otázkou jeho zdravotního stavu (a to jak v době spáchání posuzovaných skutků, tak v průběhu soudního řízení o těchto skutcích) v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně zabývaly a své související úvahy – opřené o provedené listinné důkazy – zde pečlivě rozvedly (viz str. 3-7 rozsudku nalézacího soudu, str. 3-4 usnesení odvolacího soudu). Rovněž tak adekvátním způsobem odůvodnily, proč shledaly nadbytečným doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku za účelem posouzení zdravotního stavu obviněného (viz str. 6 rozsudku nalézacího soudu, str. 4 usnesení odvolacího soudu). V této souvislosti pak nelze souhlasit ani s tvrzením obhajoby, že „soudy jsou povinny provádět veškeré důkazy,“ jelikož soudy právě s ohledem na §2 odst. 5 tr. ř. postupují v řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nejsou tedy povinny vyhovět všem důkazním návrhům procesních stran.
19. Soudy nižších stupňů přitom v posuzované věci dospěly na podkladě řady listinných důkazů (mj. sdělení Vězeňské služby České republiky ze dne 31. 5. 2017, vyjádření obhájce obviněného ze dne 23. 6. 2017, znaleckého posudku vypracovaného dne 27. 10. 2015 v trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 173/2015, protokolu o hlavním líčení konaném v citované věci dne 5. 2. 2016, ale i samotných dopisů obviněného adresovaných poškozené a soudci JUDr. Ing. Petru Slunskému, Ph.D., Ph.D., atd.) k závěru, že obviněný netrpěl v době spáchání skutků žádnou nemocí , která by odůvodňovala závěr o jeho nepříčetnosti. V daném kontextu lze zmínit i přiléhavou poznámku soudu druhého stupně, že závěr o příčetnosti obviněného v době spáchání skutků podporuje mj. znalecký posudek vypracovaný ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 173/2015 v době krátce po spáchání skutku ad 1) výroku rozsudku nalézacího soudu a následný výslech znalkyně u hlavního líčení (k okolnostem aktuálního zdravotního stavu obviněného), které se konalo v době krátce před spácháním skutku ad 2) výroku rozsudku nalézacího soudu.
20. Co se týče způsobilosti obviněného hájit se v řízení před soudy nižších stupňů, tak i touto okolností se soudy obou stupňů náležitě zabývaly. Nalézací soud měl v daném směru k dispozici mj. závěry Vězeňské služby České republiky ze dne 13. 9. 2017, jakož i informace Vězeňské služby České republiky o aktuálním zdravotním stavu obviněného z doby konání hlavního líčení (podpořené i shora již zmíněnými listinnými důkazy), na jejichž základě dovodil, že obviněný je schopen výslechu i účasti na hlavním líčení ( „je schopen vnímat, komunikovat i vyjádřit svůj názor, pokud bude chtít“ ). Soud druhého stupně měl nadto k dispozici zprávu Vězeňské služby České republiky ze dne 21. 3. 2018, která potvrdila, že se u obviněného nejedná o psychické onemocnění, nýbrž že své potíže simuluje a výrazně agravuje za účelem propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Z dané zprávy lze výslovně poukázat na vyjádření lékaře, podle něhož „obžalovaný v době, kdy neví, že je pozorován a sledován, je schopen normálně reagovat, komunikovat i hovořit o svém věznění“ . Pokud obviněný v řízení před soudy nižších stupňů zvolil způsob obhajoby spočívající v mlčení a ignorování okolí i svého obhájce, bylo to výsledkem jeho ryze vlastní volby způsobu obhajoby. Podstatné je, že jemu i jeho obhájci byla realizace práv obhajoby v řízení před soudy obou stupňů plně umožněna. Výhrady ohledně zkrácení práva na obhajobu či porušení práva na spravedlivý proces proto v kontextu shora zmíněných skutečností nemohly obstát.
21. Se zřetelem k výše uvedenému je namístě shrnout, že soud prvního stupně si byl vědom důkazní situace a v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě vyložil, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Odvolací soud se následně po provedeném přezkumu ztotožnil se skutkovými a právními závěry nalézacího soudu. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí (který ostatně obviněný v dovolání ani nenamítá) dán.
22. Činí-li obviněný za této situace kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a pouze z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutků, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného důvodu (i jiných důvodů) dovolání irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
23. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu