ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1230.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1230/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 6. 2018, č. j. 6 To 99/2018-268, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 50/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2018, č. j. 18 T 50/2018-201 , byl obviněný M. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (ad 1-3) a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (ad 4-6), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 6 To 99/2018-268 , jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za splnění podmínek podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. obviněnému uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání a uplatnil dovolací důvod v trestním řádu explicitně neuvedený, přesto však podle dovolatele judikaturou Ústavního soudu akceptovaný, a to porušení základních lidských práv.
5. Obviněný namítá, že trest, který mu byl uložen, byl sice v mezích zákonné sazby, byl však natolik zostřený, že dramaticky přesahuje rámec spravedlivého potrestání, a tedy se jedná o trest exemplární ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Odvolací soud podle jeho názoru nepřihlédl k jím uváděným polehčujícím okolnostem – jeho pracovnímu zařazení, jeho maximální snaze o resocializaci, jeho doznání ve věci a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Zdůrazňuje dále markantní a dramatický rozdíl mezi trestem uloženým za jeho předchozí trestnou činnost. Upozorňuje, že trest neměl v žádném případě přesáhnout horní hranici trestní sazby, respektive měl být ukládán u její spodní hranice. Jemu uložený trest proto považuje za exemplární.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 6. 2018, č. j. 6 To 99/2018-268, zrušil, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně k novému projednání.
7. Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek a s přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného podle č. 22/2003 Sb. rozh. tr., se k němu nehodlá vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Stran posledně uvedené skutečnosti sice mohou vznikat pochybnosti s ohledem na vymezení důvodu, pro který obviněný své dovolání podává. S přihlédnutím k tomu, že z odůvodnění dovolání plyne, že toto bylo podáno a obhájkyní zpracováno na výslovné přání obviněného a vyjadřuje přesvědčení zpracovatelky, že důvody, které obviněný uplatňuje, nelze pod žádný zákonem upravený důvod dovolání podřadit [viz též uváděná interpretace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], dospěl dovolací soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o něm. Za dané situace by totiž bylo zcela kontraproduktivní postupovat podle §265h odst. 1 tr. ř. a domáhat se po zpracovatelce dovolání, aby konkretizovala důvod, o nějž obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opírá (uvedením některé z alternativ upravených v ustanovení §265b tr. ř.), když přístup dovolatele (stran otázky, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá a čeho se domáhá) je z podaného dovolání zřejmý.
IV.
Důvodnost dovolání
9. S přihlédnutím k právě uvedenému, když při posuzování důvodnosti dovolání musí Nejvyšší soud prvotně posuzovat, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod (to proto, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř.), musel dovolací soud poněkud modifikovat svůj přístup, neboť vyjma tohoto základního posouzení musel zhodnotit i to, zda případná požadovaná kasace napadeného rozsudku není odůvodněna potřebou odstranění takové nezákonnosti, která by svým rozsahem zakládala porušení základních práv obviněného.
10. Stran zdůvodnění tohoto přístupu je vhodné zopakovat to, co plyne z již výše uvedeného.
11. Dovolatel v úvodu svého dovolání připouští, že si je vědom toho, že námitky týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu nelze úspěšně uplatňovat pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uplatnil proto „ dovolací důvod v trestním řádu explicitně neuvedený, přesto však judikaturou Ústavního soudu akceptovaný, a to porušení základních lidských práv dovolatele “.
12. Předně je třeba upozornit, že to, co dovolatel uplatňuje, nezakládá další dovolací důvod, který by bylo možno bez dalšího uplatnit, aniž by byl výslovně uveden v trestním řádu. Nejvyšší soud je vázán platnou a účinnou právní úpravou, a tudíž i taxativním výčtem dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) a §265b odst. 2 tr. ř., od kterého není možné se odchýlit. Je si však vědom toho, že Ústavní soud již judikoval, že dovolací důvody uvedené v §265b tr. ř. nemohou být vykládány restriktivně způsobem, který by směřoval k odmítnutí zabývat se námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu. Dané ustanovení, stejně jako všechny ostatní normy jednoduchého procesního práva, musí být vykládáno souladně s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4 a čl. 95 Ústavy zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Ústavní soud dále upozornil, že ne každé pochybení v postupu obecných soudů otevírá v řízení o mimořádném opravném prostředku cestu k přezkumu, neboť musí jít o takové pochybení, kde by odepření přezkumu vyvolalo zásah do základního práva, který naopak měl být odčiněn (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04).
13. Námitka týkající se přiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem a obecně nemůže vyvolat přezkum Nejvyššího soudu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Je tomu tak z toho důvodu, že soudy nižších stupňů mají širokou možnost procesem dokazování zjistit všechny skutečnosti, které jsou pro úvahu o uložení trestu v konkrétním případě relevantní. S ohledem na postavení Nejvyššího soudu jsou jeho možnosti v tomto ohledu omezené, a není proto oprávněn k jinému přezkumu výroku o trestu, než je mu svěřen do kompetence na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s výjimkou případů, kdy došlo při rozhodování obecných soudů k porušení základních práv či svobod obviněného.
14. Ústavní soud za porušení základních práv považuje tzv. exemplární potrestání, které dle něj spočívá v tom, že se konkrétní přísnost trestu neodůvodňuje hledisky individuální prevence, ale potřebou odstrašit veřejnost přehnaně přísným trestem uloženým pachateli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10).
15. S ohledem na výše uvedené, a zvláště s ohledem na to, že dovolatel namítá, že jemu uložený trest „dramaticky přesahuje rámec spravedlivého potrestání“, Nejvyšší soud přezkoumal zmíněný výrok o trestu v tom směru, zda nedošlo k porušení základních práv obviněného.
16. Dovolateli byl odvolacím soudem uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud druhého stupně tímto způsobem rozhodl poté, co z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného podaného proti výroku o trestu, který jej považoval za nepřiměřeně mírný (viz též bod 3. rozsudku soudu druhého stupně) podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně toliko v tomto napadeném výroku a rozhodl o jeho zpřísnění.
17. Krajský soud při svém rozhodování konstatoval, že soud prvního stupně opatřil všechny podklady nutné pro rozhodnutí z hledisek stanovených v §39 tr. zákoníku. Soud druhého stupně tyto podklady doplnil o aktuální výpis rejstříku trestů obviněného, z něhož zjistil, že obviněný byl v minulosti již vícekrát odsouzen. Obviněný má v rejstříku trestů celkem 14 záznamů převážně za majetkovou trestnou činnost, přičemž na něj bylo v minulosti již působeno i přímým výkonem trestu. Odvolací soud dále uvedl, že obviněný je dlouhodobým uživatelem drog, který nikdy v minulosti, ač si je vědom negativních účinků drog na své chování, nevyužil možnosti se dobrovolně léčit. Dospěl k závěru, že na obviněného nelze působit jiným než nepodmíněným trestem odnětí svobody, jímž mu bude – byť neměly předchozí výkony toho trestu na obviněného pozitivní vliv – alespoň zabráněno v páchání další trestné činnosti, přičemž doba strávená ve výkonu trestu může přispět k jeho abstinenci a případnému dobrovolnému léčení, jemuž je, jak sám obviněný uvádí, nakloněn. Odvolací soud má za to, že v situaci, kdy byl obviněný ohrožen trestní sazbou šesti měsíců až tří let, je uložení trestu odnětí svobody ve výměře 21 měsíců adekvátní vzhledem k charakteru a rozsahu trestné činnosti i osobě obviněného, který je nenapravitelným recidivistou (viz body 12. a 13. rozsudku odvolacího soudu).
18. Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný v projednávaném případě ohrožen trestní sazbou od šesti měsíců do tří let. Trest mu uložený mu byl odvolacím soudem vyměřen v horní polovině dané trestní sazby, nikoli však při její horní hranici.
19. Pokud jde o polehčující okolnosti, dovolatel ve svém dovolání upozorňuje na to, že se poprvé ve své trestní minulosti ke svému jednání doznal a napomohl k objasnění své trestné činnosti. Obviněnému je sice nutno dát za pravdu, že v daném trestním řízení s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval a umožnil postup podle §314d odst. 2 tr. ř., tedy upuštění od dokazování skutečností označených za nesporné, na druhou stanu však nelze opomenout, že obviněný se ke svému jednání doznal poté, kdy byl zadržen městskou policí přímo při svém protiprávním jednání dne 3. 1. 2018 a poté znovu dne 12. 3. 2018. Obviněnému přitěžuje skutečnost, že ve svém jednání pokračoval (resp. toto opakoval) i poté, kdy mu bylo po jeho zadržení dne 3. 1. 2018 sděleno podezření pro skutky pod body 1-2) výroku o vině, resp. i poté, kdy byl návrh státního zástupce na potrestání doručen soudu (17. 1. 2013) a i poté, co jeho opis převzal (7. 3. 2018). Ačkoli si obviněný musel být vědom, že vůči němu bude vyvozována trestní odpovědnost za spáchání skutků dne 2. 1. 2018 a dne 3. 1. 2018, neodradilo ho to od spáchání další trestné činnosti téhož druhu. V souladu s ustanovením §12 odst. 11 tr. ř. a §314b odst. 1 věta druhá tr. ř., resp. i jejich výkladem, bylo následně spáchané jednání obviněného (dílčí útoky ze dne 9. 3. a 12. 3. 2018) posouzeno jako další skutek, tj. další pokračující trestný čin. Obviněný byl tudíž právem odsouzen za spáchání dvou pokračujících trestných činů, kterých se dopustil celkem šesti útoky, v důsledku čehož mu byl ukládán podle §43 tr. zákoníku úhrnný trest. Ten pak vyjadřuje to, že při ukládání trestu v rámci trestní sazby odnětí svobody v rozpětí šesti měsíců až tří let muselo být vyjádřeno i to, že jde o postih za dva takto trestné přečiny. Za přitěžující okolnost je pak nutno považovat bohatou trestní minulost obviněného, kdy má v rejstříku trestů 14 záznamů (ve třech případech mu byl ukládán souhrnný trest, jednou bylo od uložení souhrnného trestu upuštěno), k většině z nichž je třeba přihlížet (opakem jedno odsouzení, k němuž z důvodu fikce neodsouzení přihlížet nelze). Okresní soud přiléhavě poznamenal, že obviněný se trestné činnosti dopustil přesto, že byl v té době zaměstnán a měl pravidelné měsíční příjmy, tyto však prohrál a finanční prostředky si proto opatřoval právě trestnou činností (viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně).
20. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněnému přitěžuje řada okolností, naopak polehčující okolnost ve formě doznání obviněného nemůže být plně vzata v potaz. Ústavní soud v minulosti poznamenal, že při určování výměry v rámci trestní sazby určitého trestu se zpravidla vychází z poloviny této sazby, jež se následně koriguje oběma směry prostřednictvím kritérií dle ustanovení §39 trestního zákoníku, zejména s využitím katalogu polehčujících a přitěžujících okolností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 9/17).
21. Odvolací soud se zcela řídil obecnými zásadami ukládání trestů, a to jak při stanovení druhu a výměry uloženého trestu podle §39 tr. zákoníku, tak při posuzování polehčujících a přitěžujících okolností podle §41 a 42 tr. zákoníku. Je nepochybné, že trest odnětí svobody uložený obviněnému byl uložen v souladu s podmínkami trestního zákoníku a ve výměrách, které trestní zákoník umožňuje a s ohledem na výše uvedené posouzení přitěžujících a polehčujících okolností se nejednalo ani o výměru zjevně excesivní. Nejvyšší soud dále neshledal v rozhodování odvolacího soudu motivaci upřednostnění generální prevence, tedy snahu odradit vysokou výměrou trestu veřejnost od páchání obdobných činů v budoucnosti, když se odůvodnění výroku o trestu vztahovalo výhradně k okolnostem činu a osobě obviněného.
22. Z výše uvedeného je zřejmé, že při ukládání trestu nedošlo k zásahu do základních práv dovolatele. Nenastal proto důvod ke kasaci napadeného rozsudku z tohoto důvodu. Dovolatel dále nevznesl žádnou námitku, která by svým obsahem odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
23. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu