ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1401.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1401/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. M. , nar. XY, trvale hlášen na adrese XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 6 To 144/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 113/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 2 T 113/2016, byl obviněný M. M. (dále jen „obviněný“) shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku daného rozsudku.
2. Za tento přečin byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 5. 2016, sp. zn. 29 T 79/2016. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozené společnosti Bohemian Kotrans, s. r. o., škodu ve výši 301.871 Kč.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 6 To 144/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutek popsaný ve výroku rozsudku nalézacího soudu nevykazuje znaky přečinu podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
5. V odůvodnění svého dovolání k tomu uvedl, že danou dopravní nehodu sice způsobil, nikoliv však z důvodu ovlivnění návykovou látkou. Zdůraznil, že k dechové zkoušce došlo bezmála deset hodin poté, co došlo k nehodě, a ke krevní zkoušce po více jak deseti hodinách. Připomněl, že od počátku prošetřování skutku uváděl, že nepožil alkohol před dopravní nehodou, nýbrž pouze po ní, s čímž však zpracovaný znalecký posudek nepočítal a k čemuž nepřihlédly ani soudy. Poukázal na výsledky krevní zkoušky, jež podle něj odpovídají velké pet láhvi piva, kterou vypil poté, co se po dopravní nehodě odebral domů, o čemž informoval v ranních hodinách na místě nehody rovněž policistu, s nímž dobrovolně odjel k odběru krve. Vyjádřil proto názor, že nebyla naplněna skutková podstata přečinu podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jelikož nebyl spolehlivě prokázán stupeň jeho ovlivnění návykovou látkou, ani skutečnost, že byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení automobilu. Tato podstatná skutečnost podle něj nemůže být nahrazována výpověďmi svědků, kteří nebyli přítomni dopravní nehodě ani jí předcházející jízdě, načež konstatoval, že jeho skutek není trestným činem, nýbrž pouze přestupkem.
6. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení soudu druhého stupně, jakož i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nevyjádřil, přičemž z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s jeho projednáním v neveřejném zasedání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 6 To 144/2018 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
14. Nejvyšší soud k dovolací argumentaci konstatuje, že tato sice formálně deklaruje nesprávné právní posouzení skutku jako přečinu ohrožování pod vlivem návykové látky, fakticky se však opírá o námitky ryze skutkové a procesní povahy. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká primárně nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku, výsledků krevní a dechové zkoušky a výpovědí svědků), na jehož základě předkládá vlastní verzi skutkového děje, podle níž požil alkohol (velkou pet láhev piva) teprve po dopravní nehodě. Výlučně na základě těchto skutkových a procesních výhrad pak dovozuje závěr o nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, potažmo o spáchání „pouhého“ přestupku.
15. Obviněný tak nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry soudů nižších stupňů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, v tomto směru neuplatňuje žádné konkrétní hmotně právní námitky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
16. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
17. Nejvyšší soud však konstatuje, že v nyní posuzované věci se nejedná o žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu (jehož existenci obviněný ostatně ani nenamítá). K jeho výtkám vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů tak uvádí pouze ve stručnosti následující.
18. Soudy nižších stupňů opřely své skutkové závěry vyjádřené ve výroku rozsudku nalézacího soudu především o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který zohlednil i tvrzení obviněného o tom, že požil alkohol po dopravní nehodě, a rovněž tak soud prvního stupně s přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo vycházel ze závěrů znaleckého posudku kalkulujících s daným tvrzením a vzal za prokázanou hranici alkoholu v krvi obviněného v době dopravní nehody „pouze“ v minimální výši 1,24 g/kg, což svědčí o stavu vylučujícím způsobilost bezpečného řízení motorového vozidla ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené znalecké závěry přitom nestojí v rámci skupiny důkazů, z nichž vycházely soudy obou stupňů při ustálení svých skutkových zjištění, zdaleka osamoceně, jelikož jsou podpořeny řadou dalších důkazů, a to zejména výsledky plynové chromatografie a svědeckými výpověďmi, jež potvrzují, že obviněný byl pár hodin před nehodou, popř. bezprostředně po ní pod markantním vlivem alkoholu, což se projevilo nejen na jeho zhoršené artikulaci, chůzi či alkoholovém zápachu, nýbrž i na způsobení samotné dopravní nehody, když nezvládl řízení motorového vozidla na rovné silnici. Evidentně si byl vědom svého značného ovlivnění alkoholem, pak z místa činu utekl, aniž by dopravní nehodu řešil s příslušnými orgány veřejné moci. Na tomto místě nutno odmítnout i poukaz obviněného na výsledky krevní zkoušky, která (jak ostatně sám podotýká) byla provedena více než deset hodin po dopravní nehodě, jelikož po takové době nemohou hodnoty 0,80 g/kg či 0,84 g/kg etanolu v krvi ani laickým posouzením odpovídat jeho tvrzení o požití toliko jedné velké pet láhve piva po dopravní nehodě. V dané souvislosti dlužno zmínit, že i znalkyně kategoricky vyloučila možnost, že by obviněný před dopravní nehodou nepožil žádné alkoholické nápoje. Skutková zjištění vyjádřená ve výroku rozsudku nalézacího soudu pak korespondují rovněž s listinnými důkazy (protokolem o nehodě a pořízenou fotodokumentací) a částečně též s výpovědí obviněného, jenž způsobení dopravní nehody nepopíral, nesouhlasil pouze se závěrem o požití alkoholu před dopravní nehodou, kteréžto tvrzení však bylo nade vší pochybnost vyloučeno shora zmíněnými důkazy. Pouze pro úplnost lze konstatovat, že uvedeným skutkovým závěrům soudů nižších stupňů odpovídá i použitá právní kvalifikace podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
19. Se zřetelem k výše uvedenému je potřeba uvést, že soudy obou stupňů si byly dobře vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
20. Činí-li obviněný za této situace kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a výlučně z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného důvodu (i jiných důvodů) dovolání irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
21. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu