ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.933.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 933/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2018 o dovolání podaném R. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 68/2018-580, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 145/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 12. 2017, č. j. 3 T 145/2017-548, byl obviněný R. L. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným pod body 1-5 pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1, písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2), pod bodem 5 přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pod body 1-2 pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3 přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž této trestné činnosti se dopustil tím, že
1) v době od 15:45 hod. do 16:05 hod. dne 17. 05. 2017, na parkovišti za budovou BČS M. (pozn. Nejvyššího soudu M.) na 19,05 km dálnice D 11 ve směru na Prahu u obce B., okr. N., rozbil skleněnou výplň pravých bočních, posuvných dveří vozidla tov. zn. Ford Transit, vnikl do vozidla a ze zadního sedadla odcizil šedou mikinu v hodnotě 150 Kč, černou koženou peněženku v hodnotě 50 Kč, sluneční brýle s pouzdrem v hodnotě 150 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, kartu řidiče, potvrzení od lékaře k řízení motorových vozidel vše na jméno Z. N., finanční hotovost 80 EUR (dle kurzovního lístku ČNB platného ke dni 17. 5. 2017 – 2.114,80 Kč), finanční hotovost ve výši 3.500 Kč, notebook značky Acer, černé barvy, uložený v šedohnědé tašce značky Modecom Torino 1 v hodnotě 20.000 Kč s flash diskem v hodnotě 1.000 Kč, čímž poškozené společnosti Nospet, spol. s r.o., IČ:64793559, se sídlem Krouna 370, způsobil celkovou škodu na odcizení v celkové výši 21.000 Kč a na poškození ve výši 10.300 Kč a poškozenému Z. N. způsobil celkovou škodu na odcizení ve výši 5.964,80 Kč,
2) v přesně nezjištěné době od 17:00 hod. do 20:35 hod. dne 1. 6. 2017 na účelové příjezdové komunikaci k čerpací stanici O. (pozn. Nejvyššího soudu správně O.) u dálnice D 11 ve směru od obce P. L., okr. N., rozbil sklo stahovacího okna u předních pravých dveří spolujezdce vozidla tov. zn. Renault Clio, nezjištěným předmětem vnikl dovnitř, vozidlo prohledal a nic neodcizil, čímž poškozenému R. Z. způsobil škodu na poškození ve výši 2.000 Kč,
3) v době okolo 02:00 hod dne 15. 6. 2017, na parkovišti BČS O. u V. L., okr. N., dálnice D 11 ve směru z Prahy na Hradec Králové cca 50 metrů od budovy BČS, přistoupil ke zde zaparkovanému vozidlu tov. zn. Škoda Superb 3T, ve kterém v tu dobu spala majitelka vozidla poškozená D. D., zaklepal na okno dveří řidiče, poté poškozená otevřela okno a dveře u řidiče, kdy jí sdělil, že má poškozené zrcátko, na což se poškozená D. D. otočila, přičemž využil této situace a otevřenými dveřmi řidiče z podlahy před sedadlem odcizil kabelku zn. Tchibo, černobílé barvy v hodnotě 90,-Kč, peněženku zn. Lupo v hodnotě 90 Kč s finanční hotovostí ve výši 4000 Kč a finanční hotovostí 300 Euro, (dle kurzu ČNB ke dni 15. 6. 2017 – 7863 Kč), platební kartu Volksbank Raiffeisenbank na jméno D. D., kartu německé zdr. pojišťovny AOK, ORV od vozidla Škoda Superb, řidičský průkaz a občanský průkaz vše na jméno D. D., čímž poškozené D. D. způsobil celkovou škodu na odcizení ve výši 12.043 Kč,
4) v době od 23:00 hod. dne 16. 6. 2017 do 12:00 hod. dne 17. 6. 2017 v K., ul. H., přistoupil k nezajištěnému o kn u do recepce budovy, okno vysunul směrem nahoru, vnikl do recepce, kde ze stolu odcizil volně položenou papírovou kasičku, s finanční hotovostí ve výši 32.427 Kč, čímž poškozené společnosti Westboro Finance s. r. o, IČ:01722107, se sídlem Kolín IV., ul. Havlíčkova 865 způsobil celkovou škodu na odcizení společnosti ve výši 32.427,-Kč,
5) v době od 12:25 hod. do 12:30 hod. dne 27. 6. 2017 v obci Š., ul. K. š., okr. K., vnikl odemčenou uzavřenou brankou, došel k domu, kde si za pomocí v zámku zasunutých klíčů odemkl vchodové dveře, následně vnikl do bytu v přízemí domu, kde ze šperkovnice nalezenou v obývací stěně obývacího pokoje, odcizil 1 ks snubního zlatého prstenu s bílým kamenem v hodnotě 6.000 Kč, dále 1 ks zlatého náramku, provedení FIGARO ve výši 5.000 Kč, 1 pár dětských zlatých náušnic ve tvaru květu ve výši 3.000 Kč, následně byl vyrušen poškozenou B. Z. a vyskočil otevřeným oknem na zahradu a utekl z místa pryč, čímž poškozeným J. Z. a B. Z. způsobil celkovou škodu na odcizení ve výši 14.000 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 46 T 108/2013, který nabyl právní moci dne 2. 4. 2014, odsouzen mimo jiné pro úmyslný trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře tří a půl let, přičemž tento trest vykonal dne 7. 5. 2017.
2. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 37 T 41/2017, byl odsouzen podle §205 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 37 T 41/2017, a současně všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 68/2018-580, jímž ho postupem podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze, podal obviněný dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., s tím, že bylo zamítnuto odvolání obviněného, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
5. Obviněný namítl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tom, že skutky pod body 4. a 5. nespáchal. U skutku ad 4) je závěr o vině založen na tvrzení I. K. Obviněný předestřel jeho nevěrohodnost. Podle něho svědek měnil svou výpověď v průběhu trestního řízení, nalézací i odvolací soud pak odmítly vyslechnout P. H. Zmínil motivaci I. K. vypovídat v rozporu se skutečností a zabýval se jeho povinností přítomnosti jako správce ubytovny. Bylo jeho povinností v době nepřítomnosti zajistit prostor s penězi tak, aby nemohly být odcizeny. Rozpor spatřuje v částce, kterou tento svědek u soudu nově navýšil o částku 20.000 Kč. Dovolatel nevěděl, kolik je v odcizené kase peněz, daný skutek ani nespáchal. Kamerový záznam ho sice zachycuje, nikoli však při činu či páčení okna. Zachycuje pouze jeho osobu, jak se pohybuje v prostoru ubytovny. Kamerový záznam neprokazuje spáchání trestného činu obviněným. Naopak potvrzuje jeho výpověď, že hledal správce ubytovny. Tvrzení, že obviněný otevřel okénko a sáhl pro kasičku, je pouhou domněnkou. Prostor, kde se kasa nacházela, není nijak monitorován a byl dostupný po celou noc komukoli. Nebyly zjištěny žádné stopy, doloženy žádné přímé ani nepřímé důkazy prokazující jeho vinu.
6. Nesprávný je podle něj i závěr soudů ohledně dílčího skutku popsaného pod bodem 5., jehož se nedopustil. V obci Š. se nikdy nenacházel, nikdy ani nebyl v domě manželů Z. Výpověď svědkyně Z. považuje za nepravdivou v té části, v níž uvedla, že ho několikrát v minulosti viděla u P. S., jelikož označila období, kdy se tam nemohl nacházet (od 8. 6. 2013 do 7. 5. 2017 byl umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody). P. S. ani L. S. nezná. Soud vycházel pouze z tvrzení a domněnek svědkyně, které neprokazují jeho vinu. Výpověď svědkyně není věrohodná, nebyly zajištěny žádné přímé či nepřímé důkazy, stopy nebyly identifikovány, přestože se dle tvrzení svědkyně měl dotknout více věcí. To jen potvrzuje jeho verzi, že zde nebyl a skutek nespáchal. Svědkyně uvedla, že odcizené šperky naposledy viděla dne 21. 12. 2016, proto během tohoto období mohl do domu vniknout kdokoli a šperky odcizit.
7. Soudy nevzaly v potaz skutečnost, že z protokolů o rekognici je zřejmé, že fotografie byly seřazeny shodně u obou provedených rekognicí. Svědkyně Z. tak mohla dopředu vědět, na jakém místě se nachází. Nalézací soud při hodnocení důkazů pochybil v tom, že řádně nezhodnotil obsah výpovědi svědků I. K., B. Z. a J. Z. S tím se nevypořádal ani soud odvolací. Nalézací soud předpojal jeho vinu, což se promítlo do celého soudního řízení. Od počátku existovaly pochybnosti o osobě pachatele, což vyústilo v porušení pravidel „fair" procesu. Jeho existence je nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu (rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 4/94). Způsob hodnocení důkazů nalézacím soudem v této věci trpí závažnými vadami dosahujícími ústavněprávní dimenze. S poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu týkající se tzv. extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry tvrdí, že dokazování v této věci neposkytlo spolehlivý podklad pro spravedlivé rozhodnutí o vině obviněného v rozsahu obžaloby a pro uložení trestu.
8. Soudy obou stupňů nerespektovaly zásadu in dubio pro reo a zasáhl do sféry jeho ústavně chráněných práv a má za to, že porušily §125 odst. 1 tr. ř. Zásada volného hodnocení důkazů podle názoru dovolatele neznamená, že si soudy mohou pro odůvodnění výroku o vině vybrat jen důkazy v jeho neprospěch a ostatní důkazy ponechat bez povšimnutí. Navíc odsuzující výroky koncipované pouze na základě určité míry pravděpodobnosti, aniž by byly všechny důkazy náležitě zhodnoceny a provedeny, jsou nepřípustné. Nalézací soud dále nedostál požadavkům plynoucím z §2 odst. 4, 5 a 6 tr. ř.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 68/2018-580 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující.
10. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení s obsahem dovolání a dostupným spisovým materiálem nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. Vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
b) vlastní posouzení dovolání
18. Obviněný v podaném dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. l ) tr. ř., který má podle názoru obviněného podklad v tom, že odvolací soud nedůvodně zamítl jeho řádný opravný prostředek, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vznesenou argumentací se však domáhá pouze jiného hodnocení soudy provedených důkazů, které soudy učinily ve vztahu k dílčím útokům pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, a to konkrétně ve vztahu k bodům 4) a 5) z rozsudku soudu prvního stupně. Nevznáší tak – za pomoci jím uplatněného důvodu dovolání – jedinou námitku, jíž by spojil s hodnocením správnosti hmotně právního posouzení soudy zjištěného skutku. Přitom je třeba zopakovat (viz výslovně body 13. – 14.), že k zásahu do skutkových zjištění, jehož se obviněný dovolává, může dovolací soud přistoupit toliko ve zvlášť výjimečných případech, v nichž je pochybení soudů v procesu hodnocení důkazů natolik markantní, že naráží na limity práv spojených s právem obviněného na spravedlivý proces. Jinými slovy pouze tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
19. Takový rozpor je přitom dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takový případ se v posuzované věci zjevně nejedná, jelikož obviněný vznáší toliko námitky, které nejsou způsobilé hodnotící závěry soudů zpochybnit, natož pak, aby na podkladě dovolací argumentace obviněného bylo možné v posuzované věci dovodit tzv. extrémní nesoulad v jeho výkladu Ústavním soudem. K porušení práva obviněného na spravedlivý proces zjevně nedošlo, nadto obviněným uplatněné námitky neposouvají věc do ústavněprávní dimenze řešené věci. Připomíná se, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
20. Námitku tzv. extrémního nesouladu obviněný uplatnil ve vztahu k bodu 4 výroku napadeného rozsudku, jež opírá o celou řadu nálezů Ústavního soudu a zabývá se důkazní situací, kdy proti sobě stojí dvě protikladná tvrzení (tzv. stav tvrzení proti tvrzení). Obviněným tvrzenými vadami ve vztahu k jím napadeným skutkům se soudy obou stupňů zabývaly, přičemž obviněný nadále přehlíží a odmítá přijmout závěry, na nichž soudy závěr o vině obviněného vybudovaly. Soudy provedené zhodnocení důkazní materie považuje dovolací soud za logické a přiléhavé (viz str. 5, bod 6. rozsudku, resp. str. 6 usnesení), soudy učiněná zjištění za přijatelná a plně odpovídající požadavkům plynoucích z §125 tr. ř. Nelze přehlédnout, že závěr o vině dovolatele soudy založily především na chování obviněného zachyceného na kamerovém záznamu, předcházející zájem obviněného o odcizenou kasičku a o množství peněz v ní uložených. Tento způsob hodnocení důkazů a rozsah provedeného dokazování přitom zcela odpovídá ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
21. K dovolatelem tvrzené nevěrohodnosti svědka K. a údajnému pochybení spočívajícím v řádném nezajištění ostrahy recepce (k dílčímu skutku ad 4), Nejvyšší soud připomíná, že otázka hodnocení věrohodnosti svědků je výlučně otázkou skutkovou a soudy nižších stupňů daly jasnou odpověď, jakým způsobem tuto obhajobu obviněného hodnotí (srov. stranu 5 rozsudku soudu prvního stupně, str. 6 usnesení soudu odvolacího). Dovolací soud nad rámec potřebného konstatuje, že závěr o vině dovolatele je plně opodstatněn zjištěními, že v místě snímaného průmyslovou kamerou (jež zachytila obviněného) nebyl zjištěn pohyb jiné osoby, přičemž nelze přehlédnout, že obviněný se svědkem K. o odcizené kasičce hovořil. Soudy oprávněně shledaly vyjádření obviněného o důvodu pohybu v noční hodině u recepce nevěrohodným. Sama absence zajištěných stop na místě činu navíc neznamená, že nelze usuzovat na pachatelství obviněného.
22. V posuzované věci navíc nejde o případ namítaného tvrzení proti tvrzení, jelikož tato situace dopadá na typově odlišné případy, kdy proti sobě stojí výpovědi obviněného a poškozeného při absenci dalších důkazů. Závěr o vině dovolatele stran tohoto skutku soudy učinily na podkladě výpovědi poškozeného, ale rovněž i na podkladě záznamů z kamerového systému. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se motivace poškozeného poskytnout soudu nepravdivou výpověď. Úvahy obviněným v tomto směru činěné jsou ryze spekulativní a navíc nelze přehlédnout, že obviněný je pachatelem dopouštějící se periodicky různorodé majetkové trestné činnosti obdobného charakteru.
23. Nejvyšší soud nesdílí důvodnost ani těch (mimo rámec dovolacího důvodu jdoucích) námitek skutkového a procesního zaměření, jež obviněný uplatnil ve vztahu k dílčímu skutku popsanému pod bodem 5. výrokové části rozsudku. Navíc jde o výhrady (jím vytýkaný nesprávný procesní postup soudu při provádění rekognice, kuriózně vyznívající konstrukce, že svědkyně Z. měla být instruována svědkem Z., absence stop na místě činu vedoucích k závěru o jeho pachatelství, tvrzení, že nebyl poznán manželem svědkyně Z.), jimiž se zabýval soud prvního stupně na str. 6 (bod 7.) rozsudku a dostatečným způsobem se s nimi vypořádal. Odůvodnil, jakým způsobem přistoupil k hodnocení rekognice a k závěrům z ní plynoucím a připomenul, že obviněný byl identifikován poškozenou při útěku z místa činu. Logicky přijatelným způsobem učinil závěr o pachatelství dovolatele (bratr svědka S. jej znal). Soud prvního stupně navíc zdůvodnil, proč byla věc nahlášena s jistým časovým odstupem. Tím byl důvod, že odcizené věci (mělo se jednat o šperky uložené v domě poškozených) nejsou běžně používány, a proto i zjištění jejich odcizení může být podloženo jistou časovou prodlevou. Tyto závěry stvrdil rovněž soud odvolací (strana 6, bod 6. rozhodnutí), který způsob hodnocení důkazů shledal logickým a správným, a proto odvolání obviněného zamítl. Absence stop na místě činu přitom není způsobilá zvrátit závěr soudů o vině dovolatele.
24. S ohledem na uvedené skutečnosti je zjevné, že závěr o vině dovolatele, který soudy učinily ve vztahu k bodům 5. a 6. napadeného rozhodnutí se nezakládá na tvrzených domněnkách, nýbrž na logicky vybudovaných řetězcích důkazů, které jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, zcela konkrétně popsaly. Současně nedošlo k žádné deformaci důkazů a tím porušení zásady presumpce neviny, které se obviněný dovolává, kdy současně platí, že tyto námitky jsou shodné i s jeho původní obhajobou a podaným odvoláním v této věci. Soudy se přitom s obviněným vznesenými námitkami náležitě vypořádaly.
25. Pod zvolený dovolací důvod nedopadá ani výhrada porušení pravidla in dubio pro reo. Zmíněné pravidlo vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. ř., má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.). Uplatňuje se v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní povahu, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Navíc pro uplatnění daného pravidla v řešené věci nevyvstal prostor, jelikož soudy neměly pochybnost o vině dovolatele.
26. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
27. Z uvedeného hodnocení dovolání je zřejmé, že dovolatelem vznesené námitky se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) a g) tr. ř. věcně rozešly, přičemž je nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
28. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 9. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vyhotovil:
Mgr. Daniel Broukal