ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.3.2018.1
sp. zn. 7 Td 3/2018-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Z. P. , vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 0 Nt 2290/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2018 návrh na určení místní příslušnosti a rozhodl takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř., ve smyslu §324a odst. 1 tr. ř., je k projednání věci příslušný Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 9 T 6/2014, byl obviněný Z. P. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“) a pod body 2) a 3) výroku o vině zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zákona, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 5 To 78/2016, k podaným odvoláním rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona [pod bodem 1) výroku o vině] a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku [pod body 2) a 3) výroku o vině] odsoudil podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1427/2017, bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněného.
Podáním ze dne 23. 10. 2017 učinil obviněný návrh na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou. Návrh doplnil podáním ze dne 26. 10. 2017, který byl Městskému soudu v Brně doručen dne 30. 10. 2017 (č. l. 10). U Městského soudu v Brně byla věc vedena pod sp. zn. 5 Nt 323/2017.
Ve zprávě Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice a ÚpVZD Brno ze dne 7. 11. 2017 (č. l. 13) se podává, že obviněný bude dne 9. 11. 2017 přemístěn k dalšímu výkonu trestu do Věznice Pardubice. Vzhledem k této skutečnosti byl spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 Nt 323/2017, postoupen Okresnímu soudu v Pardubicích (viz referát na č. l. 15).
Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 0 Nt 2290/2017, byla věc obviněného Z. P., podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití §24 odst. 1 tr. ř., předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu k projednání věci, neboť Okresní soud ve Pardubicích se domnívá, že k jejímu projednání není příslušný. V rozhodnutí soud uvedl, že dne 15. 11. 2017 byl Okresnímu soudu v Pardubicích postoupen spis původně vedený Městským soudem v Brně týkající se návrhu obviněného na změnu umístění ve věznici s ostrahou. Řízení bylo podle soudu zahájeno dne 23. 10. 2017, kdy obviněný podal Městskému soudu v Brně návrh (č. l. 3 původního spisu), a v té době se nacházel ve Vazební věznici a ÚpVZD Brno. Následně byl obviněný dne 9. 11. 2017 přemístěn do Věznice Pardubice. Městský soud v Brně poté postoupil věc Okresnímu soudu v Pardubicích. Podle soudu však nelze s tímto postupem vyjádřit souhlas s ohledem na to, že pro určení příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení (soud v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Td 43/2017). Podle Okresního soudu v Pardubicích bylo řízení správně zahájeno u Městského soudu v Brně, a protože nedošlo ke skončení řízení, nejsou (i přes následnou změnu místa věznění obviněného) zákonné důvody pro postoupení spisu Okresnímu soudu v Pardubicích.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 odst. 1 tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §324a odst. 1 tr. ř. o návrhu odsouzeného na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou podle zákona upravujícího výkon trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
Ze spisového materiálu je zjevné, že obviněný v době podání návrhu na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou vykonával trest uložený mu rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 9 T 6/2014, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 5 To 78/2016, ve Vazební věznici a ÚpVZD Brno.
Pokud tedy obviněný návrh podal u Městského soudu v Brně, učinil tak u soudu příslušného k takovému rozhodnutí. S ohledem na stávající procesní situaci, když o návrhu obviněného nebylo dosud rozhodnuto, není významné, že byl obviněný v mezidobí, konkrétně dne 9. 11. 2017, přeřazen k výkonu trestu do jiné věznice (Věznice Pardubice), když stále jde o rozhodnutí o návrhu obviněného na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou, kdy vykonával trest odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚpVZD Brno a pro určení příslušnosti soudu jsou rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení (srov. DRAŠTÍK, A., a kol. Trestní řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. S. 848-900). Řízení o návrhu obviněného tak dosud není skončeno a příslušnost Městského soudu v Brně je dána skutečnostmi, kterými bylo nutno se řídit při zahájení řízení (tedy, že obviněný vykonával trest odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚpVZD Brno, tedy v obvodu Městského soudu v Brně). Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudem, který je v této věci příslušným k rozhodnutí o návrhu obviněného Z. P. na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou, je Městský soud v Brně.
Podle §24 odst. 2 tr. ř. může soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v §25 tr. ř.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu