ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1583.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1583/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. ledna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 8 To 267/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 54/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 91 T 54/2017-103, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Skutek v druhém bodě nebyl předmětem odvolání ani dovolání obviněného a tudíž nepodléhá přezkumu v dovolacím řízení. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný přečinu uvedeného v bodě 1) dopustil tím, že dne 23. 1. 2017 v době kolem 11:26 hod. v B. na ulici H. v úmyslu odcizit různé věci po rozlomení kování a vložky zámku vstupních dveří vnikl do sklepní kóje přináležející k bytu č. 1, odkud však nic neodcizil, neboť byl vyrušen majitelem, který na základě sepnutí alarmu sešel ihned do sklepa. Poškozením zámku a kování způsobil poškozenému J. N. škodu ve výši 1 606 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 4 T 5/2017, byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 9. 2017, č. j. 8 To 267/2017-121, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle obviněného jsou skutková zjištění soudů obou stupňů v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Soud zcela ignoroval princip in dubio pro reo, jestliže jej odsoudil na základě domněnek, že chtěl ve sklepě krást. Ve skutečnosti neměl úmysl krást, ale pouze se chtěl v zoufalé situaci ukrýt před mrazem. Připomněl, že teplota v tu dobu dosahovala ve dne -3,2 °C a v noci až -7,9 °C. V této souvislosti obviněný namítl, že žádný z důkazů neprokazuje jeho úmysl v domě cokoliv ukrást a pokud soud druhého stupně z výpovědi poškozeného dovodil opačný závěr, nehodnotil tento důkaz správně. Odsouzen byl v podstatě jen proto, že se v minulosti dopustil přečinu krádeže.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky obviněného stran zpochybnění subjektivní stránky přečinu krádeže jsou učiněny tak, že nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Rovněž poukazem na extrémní rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů a nerespektování zásady in dubio pro reo obviněný pouze vytýká soudům od jeho představ odlišný způsob hodnocení důkazů. Rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí extrémním nesouladem mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Jedná se sice o nepřímé důkazy, ale tyto umožňují učinit spolehlivý závěr o tom, že obhajoba obviněného není pravdivá. V této souvislosti je třeba poukázat na trestní minulost obviněného, která spočívala mimo jiné v krádežích vloupáním a též fakt, že obviněný měl u sebe hasák. S ohledem na denní dobu je podle státního zástupce nelogické tvrzení, že se obviněný chtěl ve sklepě pouze vyspat. K tomuto účelu nemusel vylamovat zámek do sklepa, ale mohl se vyspat v místnosti s popelnicemi. Tvrzení obviněného, že nic nevzal, je nutné vykládat v souvislosti s tím, že poškozený se na místo dostavil prakticky ihned po spuštění alarmu a obviněný tedy neměl čas cokoliv odcizit nebo z místa odejít. Odvolací soud důsledně přezkoumal odvolání obviněného, vypořádal se se všemi jeho výhradami. Závěr o naplnění všech znaků pokusu přečinu krádeže je zcela přiléhavý.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Námitky obviněného stran hodnocení důkazů soudy obou stupňů směřují do skutkových zjištění soudů a obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena provedenými důkazy.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku obviněného, že nebyl prokázán jeho úmysl spáchat přečin krádeže, neboť se šel do sklepa pouze schovat před mrazem a vyspat. Totožnou argumentaci použil obviněný ve své obhajobě již v řízení před soudem prvního stupně a následně i v odvolání a soudy obou stupňů se s touto obhajobou spolehlivě vypořádaly (str. 4-5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-3 usnesení odvolacího soudu). Soudy komplexně a v souvislostech vyhodnotily jak výpověď poškozeného, podle které obviněný neměl čas cokoli odcizit předtím, než poškozený vešel do sklepních prostor a následně ani netvrdil poškozenému nic o tom, že by šel do sklepa kvůli spánku a přístřeší, tak i skutečnost, že obviněný byl pro takřka totožnou trestnou činnost, tedy vloupání s následným odcizením movitých věcí, opakovaně odsouzen, přičemž tato rozhodnutí jsou součástí spisu (č. l. 48 – 60). Rovněž je nutné připomenout, že obviněný byl pro vloupání se do sklepních prostor vybaven hasákem a pokud by skutečně chtěl najít pouze místo pro přespání, mohl tak učinit bez nutnosti vloupat se do jakéhokoli uzamčeného prostoru v místnosti s popelnicemi. Jelikož se ale jednalo o dobu okolo poledne, lze mít i z tohoto pohledu za nepravdivou obhajobu obviněného. Přestože nebyl získán žádný přímý důkaz o tom, že obviněný do sklepa šel za účelem odcizení movitých věcí, nepřímé důkazy ve svém souhrnu vytvořily logický, ničím nenarušený řetězec, který takový úmysl dostatečně prokazuje. Nejvyšší soud proto shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky obsažené v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.