ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.338.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 338/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 10 To 322/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 39/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 5. 2017, č. j. 2 T 39/2016-334, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že porušil pravidla obecné opatrnosti podle §2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když jako jednatel spol. Vigvam pension, s. r. o., pořádající dne 5. 9. 2015 zaměstnaneckou akci pro společnost ERA, a. s., mj. jízdu zručnosti traktorem, neurčil konkrétní pravidla při provozování této aktivity, se kterými by měli možnost se její účastníci seznámit, tudíž nemohl dodržování těchto pravidel ani kontrolovat, v důsledku čehož došlo k tomu, že při této akci řídily k tomuto účelu připravený traktor osoby v této činnosti zcela nezkušené, které s sebou do kabiny jako spolujezdce braly i děti mladší 15 let a uvedeného dne kolem 19:00 hod., když traktor řídila L. S. R., které umožnil již odsouzený R. H., aby do traktoru nastoupily i nezletilé děti a před odjezdem traktoru se nepřesvědčil, zda byly řádně zajištěny jeho dveře proti otevření, došlo k tomu, že nezletilý XXXXX * ), sedící na pokyn odsouzeného R. H. na sedátku vlevo vedle řidičky, vypadl levými dveřmi traktoru na zem a utrpěl závažná poranění s dobou léčení přesahující šest týdnů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2017, č. j. 10 To 322/2017-363, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Podle obviněného není přezkoumatelný skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů, rozhodnutí ani procesní postup soudu není řádně odůvodněný, je nezákonný a skutek není trestným činem. Zdůraznil, že soudy v této věci rozhodovaly opakovaně a soud prvního stupně ho nejdříve obžaloby zprostil. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Soud prvního stupně nařídil tři termíny hlavního líčení, a obhájce telefonicky od pracovnice soudu zjistil, že z těchto má na výběr, kterého se bude chtít účastnit. S ohledem na zdravotní indispozici obviněného a kolizi obhájce s jiným řízením bylo domluveno s pracovnicí soudu, že obviněný se s obhájcem nemůže účastnit hlavního líčení nařízeného na 11. 5. 2017, ale zúčastní se až dne 23. 5. 2017. Obhájci byl dne 10. 5. 2017 doručen přípis samosoudce, podle kterého byly tři termíny hlavního líčení nařízeny pro případ, že by se obviněný objektivně nemohl zúčastnit prvního z nich a nemuselo se proto znovu obesílat. Současně obhájci sdělil, že nebyly doloženy dostatečné důvody, které by soud měly vést k tomu, aby nebylo hlavní líčení dne 11. 5. 2017 konáno. Nato obhájce zaslal soudu žádost o odročení hlavního líčení z důvodu hospitalizace obviněného. Soud ho poté dne 22. 5. 2017 informoval, že poslední hlavní líčení dne 23. 5. 2017 se konat nebude, neboť proběhlo již dne 18. 5. 2017. Podle obviněného byl on i jeho obhájce řádně omluveni z tohoto druhého termínu hlavního líčení a soud porušil jeho právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Z procesního hlediska obviněný namítl, že soud nezákonně použil listinu ze dne 16. 12. 2015 (č. l. 55), neboť se jedná o vyjádření, které se spíše podobá úřednímu záznamu o podání vysvětlení, a bylo opatřeno ještě před tím, než mu bylo sděleno obvinění. Tato listina je přitom pravděpodobně komunikací sekretářky bez podpisu a jde o další protiprávní postup soudu a nepřípustný důkaz. Obviněný dále namítl, že soud neprovedl žádné další důkazy, a přesto v rozhodnutí změnil svůj právní názor a obviněného odsoudil. Současně odmítl návrhy obviněného na doplnění dokazování.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k námitkám uplatněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že postup soudu prvního stupně byl správný, přičemž samotné potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného neprokazuje, že se nemohl účastnit hlavního líčení. Dne 18. 5. 2017 se hlavní líčení konalo v nepřítomnosti obviněného v souladu s §202 odst. 2 tr. ř. V postupu soudu prvního stupně státní zástupce neshledal porušení práva na obhajobu ani práva na spravedlivý proces. K námitkám pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tyto námitky jsou skutkového rázu a jako takové nenaplňují uplatněný dovolací důvod, přičemž obviněný ani nenamítl extrémní rozpor, který by odůvodnil přezkum provedeného dokazování Nejvyšším soudem. Zdůraznil, že soud prvního stupně řádně odůvodnil, proč neprovedl obviněným navržené důkazy a nemohlo se proto jednat o případ tzv. opomenutých důkazů. Z odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že se soud náležitě zabýval všemi skutečnostmi a projednávaný skutek správně kvalifikoval.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem obviněný namítl, že soud prvního stupně rozhodl v hlavním líčení dne 18. 5. 2017, ačkoli se obviněný z tohoto omluvil a svoji účast nahlásil na alternativní termín hlavního líčení dne 23. 5. 2017. Tato námitka je podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod.
Nejvyšší soud považuje za důležité nejprve uvést, že v daném případě byly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného v souladu s §202 tr. ř. a kromě toho se nejednalo o případ nutné obhajoby podle §36 a §36a tr. ř. Je namístě také poznamenat, že se v hlavním líčení dne 18. 5. 2017 neprovádělo žádné dokazování. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obhájci obviněného bylo dne 2. 5. 2017 telefonicky sděleno, že další nařízené termíny hlavního líčení (na 18. 5. 2017 a 23. 5. 2017) byly stanoveny pro případ, že by se obviněný ze zdravotních důvodů nemohl účastnit prvního hlavního líčení dne 11. 5. 2017, přičemž v takovém případě bude následovat další hlavní líčení v řadě, bez nutnosti dalšího obesílání účastníků řízení. Soud prvního stupně v přípisu ze dne 10. 5. 2017 následně obhájce obviněného upozornil, že tyto termíny nebyly určeny pro volný výběr a současně jej upozornil, že nebyly doloženy žádné závažné důvody, pro které by se hlavní líčení dne 11. 5. 2017 nemělo konat. Když obhájce poté omluvil obviněného z hlavního líčení s tím, že tento je hospitalizován, soud hlavní líčení nařízené na 11. 5. 2017 zrušil. Z následně doložené zprávy o vyšetření obviněného ze dne 11. 5. 2017 však vyplývalo, že hospitalizován není a jeho zdravotní potíže nejsou závažné natolik, aby mu bránily v účasti u hlavního líčení. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný i jeho obhájce museli být srozuměni s tím, že po zrušení hlavního líčení, které se mělo konat dne 11. 5. 2017, se bude konat v dalším nejbližším z nařízených termínů hlavního líčení, tedy dne 18. 5. 2017 a z tohoto se obviněný ani obhájce neomlouvali. Nejvyšší soud dále ve stručnosti odkazuje na přiléhavou argumentaci soudů prvního i druhého stupně, které se s touto otázkou ve svých rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem vypořádaly (str. 2 –3 rozsudku soudu prvního stupně a str. 6 – 7 usnesení odvolacího soudu). Na základě uvedeného Nejvyšší soud shledal, že tento, ačkoliv poněkud netradiční postup soudu prvního stupně při nařizování hlavního líčení, nebyl v rozporu se zákonem a nebylo jím porušeno právo obviněného na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud proto uvedenou námitku shledal za zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Námitky obviněného stran rozsahu a hodnocení důkazů soudy obou stupňů jsou námitkami skutkového rázu a obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rovněž námitka obviněného, že jeho jednání nebylo trestným činem, je postavena toliko na vlastních skutkových závěrech obviněného, přičemž zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a následně potvrzená soudem odvolacím. Ze soudy zjištěného skutkového stavu přitom vyplývá naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena svědeckými výpověďmi P. Š., T. S., V. S., jakož i výpovědí L. S. R., fotodokumentací i vyšetřovacím pokusem, přičemž soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích dostatečně odůvodnily, proč neuvěřily výpovědím odsouzeného R. H. ani obviněného. Nejvyšší soud přitom ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor či porušení práva na spravedlivý proces, které by případně mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování. Ani námitky obviněného stran procesních pochybení soudu prvního stupně nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod, neboť se jedná o námitky procesně právní povahy, nikoli hmotně právní. Nad rámec uvedeného je s ohledem na ústavně právní rovinu dané námitky namístě zdůraznit, že ve věci obviněným navržených výslechů dalších svědků se nejedná o opomenuté důkazy, neboť soud prvního stupně se s těmito vypořádal a jejich neprovedení řádně odůvodnil (str. 9 rozsudku soudu prvního stupně).
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.