ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.733.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 733/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 6. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 6 To 216/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 80/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 10. 2016, č. j. 13 T 80/2015-550, byl obviněný uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 2 tr. zákoníku (správně §82 odst. 1 tr. zákoníku) podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto současně o vině a trestu obviněného V. D.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný V. N. a V. D. odvoláními a z jejich podnětu Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 6 To 216/2017-632, podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. jej zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. N. uznal vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsoudil jej podle §211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody. Současně rozhodl i o vině a trestu obviněného V. D. Kromě toho soud druhého stupně korigoval znění skutkové věty ohledně výše způsobené škody.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že
ad 1) dne 27. 9. 2013 v U. H., v pobočce Komerční banky, a. s., (dále jen poškozená), jako starosta obce N. uzavřel s poškozenou jako věřitelem úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši 1 480 000 Kč, kdy při jejím sjednávání předložil, v úmyslu dosáhnout získání úvěru, Usnesení veřejné schůze Obecného zastupitelstva Nedachlebice, konané dne 12. 6. 2013, podle kterého mělo být v bodě 11) uzavření smlouvy o úvěru mezi poškozenou a obcí N. ve výši 1 500 000 Kč na financování provozních potřeb a ve výši 1 000 000 Kč na předfinancování poskytnutých dotací, řádně schváleno zastupitelstvem obce N., přičemž věděl, že pro poskytnutí úvěru bankou je řádné schválení uzavření úvěrové smlouvy obecním zastupitelstvem stěžejní, ale toto její uzavření dne 12. 6. 2013 ani jindy před podpisem úvěrové smlouvy neschválilo, a že tento doklad mu účelově pro získání úvěru na jeho žádost připravil místostarosta V. D., přičemž na základě předloženého nepravdivého usnesení byl úvěr ve výši 1 480 000 Kč obci N. poskytnut a dne 30. 9. 2013 vyplacen, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 1 480 000 Kč.
ad 2) dne 17. 9. 2013 v U. H., na stejném místě jako v bodě 1), jako starosta obce N., uzavřel s poškozenou jako věřitelem úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši 1 000 000 Kč, kdy při sjednání této smlouvy předložil, v úmyslu dosáhnout získání úvěru, Usnesení zastupitelstva Obce Nedachlebice ze dne 13. září 2013, podle kterého mělo být v bodě 8. uzavření úvěrové smlouvy k dofinancování investiční akce „Kanalizace N.“ ve výši 1 000 000 Kč řádně schváleno zastupitelstvem obce N., přičemž věděl, že pro poskytnutí úvěru bankou je řádné schválení úvěrové smlouvy obecním zastupitelstvem stěžejní, ale toto její uzavření dne 13. 9. 2013 ani jindy před podpisem úvěrové smlouvy neschválilo, a že tento doklad mu účelově pro získání úvěru na jeho žádost připravil místostarosta V. D., přičemž na základě předloženého nepravdivého usnesení byl úvěr ve výši 1 000 000 Kč obci N. poskytnut a dne 7. 11. 2013 v částce 342 152,67 Kč a dne 17. 12. 2013 v částce 526 000 Kč fakticky vyplacen, čímž způsobil poškozené škodu ve výši nejméně 868 152,67 Kč.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve zopakoval svou obhajobu a odvolání, polemizoval se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů a na základě vlastního hodnocení důkazů dospěl k odlišným skutkovým závěrům. Soudu vytkl, že se nevypořádal s obhajobou a důkazy, které si odporovaly. Jeho vina nebyla nade vší pochybnost prokázána a ani nenaplnil svým jednáním znaky zločinu úvěrového podvodu. Došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný dále rozvedl své úvahy o zásadě legitimního očekávání, avšak neuvedl k tomuto žádnou konkrétní námitku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a dále aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky fakticky směřují výhradně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. Přestože namítl, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, nevypořádaly se s obhajobou obviněného o jiné verzi skutkového děje, reálně nevznesl žádnou relevantní námitku o nesprávné aplikaci konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu. Podle státního zástupce soudy rozvedly, z jakých důkazů vycházely a tvrzení obviněného, že se nevypořádaly s jeho obhajobou, se nezakládá na pravdě. Úvahy soudů obou stupňů netrpí žádnými nelogickými rozpory a je v nich zohledněno vše podstatné, co mohlo sloužit k objasnění skutečností, jež jsou významné pro právní kvalifikaci skutku. Lze uzavřít, že soudy postupovaly v souladu s pravidly §2 odst. 5, 6 tr. ř., v odůvodnění rozhodnutí v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, a proč jí neuvěřily.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný se provedeným důkazům snaží dát jiný obsah, který by byl v jeho prospěch, avšak který je diametrálně odlišný od jejich hodnocení soudy. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkového charakteru, které se míjí s obsahem uplatněného dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný namítl, že nebylo bez pochybností prokázáno naplnění objektivní a subjektivní stránky zločinu úvěrového podvodu, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů soudů obou stupňů. Tato námitka by tedy formálně byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpověďmi svědků z obce (J. J., Z. K., F. D., A. J., A. D., B. S., M. B., S. D.), banky (J. H.) a listinnými důkazy. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.