ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.815.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 815/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 7. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. V. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 61 To 81/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 142/2016, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného R. V. zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 61 To 81/2018, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 4 T 142/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím §261 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 61 To 81/2018, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 4 T 142/2016, také ohledně obviněného M. J.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 T 142/2016-944, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena přiměřená povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Kromě toho uložil soud obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodní společnosti, jakož i výkonu činnosti prokuristy obchodního závodu, popřípadě pobočky, na pět let. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného M. J. O náhradě škody rozhodl soud podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil společně s obviněným M. J. v podstatě tím, že poté, co uzavřel dne 11. 3. 2013 jménem společnosti PVP GROUP, s. r. o., s poškozenými P. K. a D. K. smlouvu o dílo, na základě které se společnost PVP Group, s. r. o., zavázala ke stavbě v rozsudku specifikovaného rodinného domu, obviněný společně s obviněným M. J. jednajícím jménem společnosti PVP Group, s. r. o., v průběhu výstavby, kdy měla stavba parametry hrubé stavby a nebyla připravena na zimní období, po předchozí domluvě společně vylákali na poškozených ve dnech od 15. do 17. 10. 2013 dodatečné zálohy v celkové výši 585 638 Kč, na základě faktur společnosti PVP Group, s. r. o., č. 130100019 ze dne 1. 10. 2013 na částku 261 338 Kč a č. 130100020 ze dne 3. 10. 2013 na částku 324 300 Kč, pod záminkou přípravy stavby na zimní období spočívající v dodání a instalaci střešní krytiny a oken. Obviněný společně s obviněným M. J. vytvořili dne 9. 11. 2013 dvojí fiktivní výpis s historií transakcí z bankovního účtu, jako potvrzení o zaslání dvou plateb dodavatelům, a to dne 25. 10. 2013 společnosti Střechy – M., s. r. o., ve výši 282 000 Kč a dne 26. 10. 2013 společnosti Decro Bzenec, spol. s r. o., ve výši 225 000 Kč. Tento výpis následně zaslali poškozeným, ačkoliv oba obvinění věděli, že dodatečně složené účelové zálohy ze strany poškozených ve skutečnosti nezaslali zmiňovaným dodavatelům a ani je nepoužili pro stanovený účel, žádné stavební práce neprovedli a ani po opakovaných urgencích ani nic z těchto účelových záloh nevrátili. Tímto jednáním způsobili poškozeným celkovou škodu ve výši 585 638 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění R. V. a M. J. odvoláními, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 3. 2018, č. j. 61 To 81/2018-1014, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný R. V. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve zrekapituloval odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů včetně svých odvolacích námitek. Podle obviněného soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Poškozeným nevznikla škoda, neboť po odstoupení od smlouvy získali majetkovou hodnotu a na úkor PVP Group, s. r. o., se v určité části z hlediska civilního práva neoprávněně obohatili. Soudy neprovedly navrhované důkazy k otázce vzniku škody, a to znalecký posudek a výslech znalce, který jej vyhotovil. Z toho důvodu nebyl úplně zjištěn skutkový stav.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že v případě dovolání obviněného nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání uplatnil námitku, že uvedený skutek nevykazuje znak škody, který je obligatorním znakem trestného činu podvodu. Takto koncipovanou námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud prvního stupně se v rámci dokazování zaměřil na objasnění průběhu skutkového děje od okolností uzavření smlouvy o dílo, přes vybudování hrubé stavby a vylákání celkové částky 585 638 Kč pod smyšlenou záminkou instalace střešní krytiny a oken. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. Z provedených důkazů vyplynulo, že společnost PVP Group, s. r. o., reprezentovaná obviněnými R. V. a M. J., vybudovala na základě smlouvy o dílo ze dne 11. 3. 2013 na pozemku poškozených hrubou stavbu rodinného domu, jehož sjednaná celková cena měla být 1 846 704 Kč. Podle bodu 13. 1. smlouvy o dílo po zaplacení materiálu po jeho postupném zabudování do stavby přecházel tento do vlastnictví poškozených (č. l. 29). Do doby vylákání částky 585 638 Kč zaplatili poškození zálohově 200 000 Kč, a tedy v době odstoupení od smlouvy o dílo dne 26. 11. 2013 se jednalo celkem o 785 638 Kč (č. l. 16-17). Pokud měla hrubá stavba vyšší hodnotu, pak zbývající materiál zabudovaný do hrubé stavby byl tedy nadále ve vlastnictví společnosti PVP Group, s. r. o., neboť druhou podmínkou přechodu vlastnictví na poškozené bylo jeho zaplacení. Obviněný R. V. na závěr dokazování předložil soudu prvního stupně kopii listiny – znaleckého posudku Ing. Pavla Huška (č. l. 905-910), podle které měly prostavěné náklady na rodinném domě na základě zevní prohlídky dne 30. 10. 2017 představovat částku 2 324 773 Kč bez DPH (včetně DPH se jednalo o hodnotu 2 673 489 Kč).
Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu (podle §138 odst. 1 tr. zákoníku nad 500 000 Kč).
Soudy obou stupňů vyhodnotily otázku hodnoty hrubé stavby, jako nepodstatnou pro rozhodnutí o vině, ačkoli právě tato okolnost je důležitá pro možný závěr o způsobení škody poškozeným a potažmo obohacení společnosti PVP Group, s. r. o., a tedy o naplnění i těchto znaků trestného činu podvodu. Teprve poté, co bude řádně objektivizována hodnota hrubé stavby v době, kdy byla vylákána částka 585 638 Kč, bude možné spolehlivě učinit závěr, zda obvinění obohatili společnost PVP Group, s. r. o., a současně tím způsobili škodu poškozeným, případně v jaké výši. V době, kdy obvinění vylákali částku pod záminkou dodání a instalace střešní krytiny a oken již stála hrubá stavba, která měla určitou hodnotu, a do té doby byl z této hodnoty ve vlastnictví poškozených jen zabudovaný materiál odpovídající již zaplacené záloze 200 000 Kč. Ve zbývající částce byl tento zabudovaný materiál ve vlastnictví společnosti PVP Group, s. r. o., a tedy ze současné důkazní situace nelze učinit spolehlivý závěr o tom, v jakém rozsahu mohlo dojít k jejímu obohacení či zda vůbec k nějakému obohacení došlo, neboť není vyloučeno, že hrubá stavba měla vyšší hodnotu než celková částka 785 638 Kč. Vyčíslení hodnoty prostavěných nákladů Ing. Pavla Huška na tuto otázku nedává jednoznačnou odpověď, neboť znalec shlédl již dostavěnou nemovitost s odstupem cca 4 let a bez možnosti vstupu na pozemek a vycházel pouze z výpisu z katastru nemovitostí, katastrální mapy, nabídkového rozpočtu stavby, observace na místě samém a informací sdělených obviněným R. V. Na straně druhé ve spisovém materiálu se nachází i další podklady k hrubé stavbě poskytnuté poškozenými (např. č. l. 136-150), které nepochybně mohou přispět k upřesnění vyčíslení její hodnoty, přičemž s těmito by se znalec měl rovněž seznámit a na jejich základě případně upřesnit své vyčíslení hodnoty. Nelze též opomenout, že původní celková cena rodinného domu byla sjednána smlouvou o dílo na 1 846 704 Kč a znalec, případně poškozený P. K. by měl tedy objasnit i tuto disproporci. Na otázku případného obohacení společnosti PVP Group, s. r. o., ve světle shora uvedeného úzce navazuje i případné způsobení škody poškozeným. Obvinění věděli, že jim poškození zaplatí veškerý zabudovaný materiál do stavby a tím přejde celá hrubá stavba do vlastnictví poškozených. Stejně tak poškození věděli, že jim na základě fakturace vznikne povinnost dílo či jeho část zaplatit společnosti PVP Group, s. r. o., a stanou se vlastníky materiálu již zabudovaného do stavby. Tudíž v době vylákání částky 585 638 Kč byla mezi obviněnými a poškozenými ještě nevypořádaná otázka vyúčtování a zaplacení již provedených stavebních prací a zabudovaného stavebního materiálu. Daný případ lze do jisté míry připodobnit situaci, kdy banka poskytne úvěr, který je zajištěn takovou hodnotou zástavy, která umožňuje věřiteli dosáhnout její realizací získání dlužné částky zpět. V takovém případě nemůže vzniknout škoda na cizím majetku a absentuje tento znak trestného činu podvodu (viz usnesení NS ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 8 Tz 303/2000). Až podle výsledku doplnění dokazování zaměřeného na vyřešení shora uvedených otázek bude možné učinit spolehlivý závěr o naplnění všech znaků trestného činu podvodu a podle toho ve věci meritorně rozhodnout.
Obiter dictum bude namístě podle rozsahu případného obohacení společnosti PVP Group, s. r. o., a případné škody způsobené poškozeným, s ohledem na specifičnost případu při existenci nevypořádaného závazku, zvážit v intencích §12 odst. 2 tr. zákoníku míru společenské škodlivosti jednání obviněných, kteří zjevně pod falešnou záminkou vylákali od poškozených platbu ve shora uvedené výši (viz usnesení NS ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1362/2016).
Nejvyšší soud přisvědčil námitce obviněného o nutnosti zabývat se otázkou, zda poškozeným byla způsobena škoda a z toho vyplývající otázky, zda došlo k obohacení společnosti PVP Group, s. r. o., neboť znak škody nebyl dosud provedeným dokazováním náležitě objasněn.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud zrušil s podnětu dovolání obviněného R. V. v části týkající se tohoto obviněného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 61 To 81/2018, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 4 T 142/2016. Současně s ohledem na to, že důvod zrušení uvedených rozhodnutí ve vztahu k obviněnému R. V. prospívá i obviněnému M. J., zrušil Nejvyšší soud s přiměřeným užitím §261 tr. ř. shora uvedená rozhodnutí i ohledně obviněného M. J., jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu