ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.883.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 883/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. 7. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 7 To 65/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 49/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 1. 2018, č. j. 6 T 49/2017-488, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že
v bodě 1) v době od 16:00 hod. dne 19. 5. 2017 do 9:30 hod. dne 20. 5. 2017 v S. se pokusil vniknout do provozovny Denního centra Mateřídouška, o. p. s., kdy po vypáčení uzamčených vstupních dveří se však spustil zvukový alarm, čehož se zalekl a z místa utekl, poškozením dveří způsobil škodu 1 300 Kč,
v bodech 2) – 8) v době od 23. 5. 2017 do 13. 6. 2017 v S. vnikl většinou po vypáčení dveří a oken do různých objektů, odkud odcizil předměty vhodné ke zpeněžení a v několika případech také finanční hotovost,
tímto jednáním způsobil poškozeným škodu na odcizených věcech v celkové výši 62 288 Kč (správně 62 293 Kč), poškozením dveří a oken způsobil škodu ve výši 6 150 Kč a skutků se dopustil, přestože byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 19 T 48/2014, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců, který vykonal dne 19. 10. 2015.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 4. 2018, č. j. 7 To 65/2018-533, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání z podstatné části zopakoval svou obhajobu a odvolací námitky a opětovně vyjádřil nesouhlas s rozsahem odcizených věcí, které jsou mu kladeny za vinu. Soudy měly akceptovat jeho obhajobu a nepřičíst mu za vinu odcizení všech věcí, které uvedli poškození. V rámci trestní odpovědnosti mu musí být prokázán rozsah skutečně odcizených věcí a nemůže odpovídat z občanskoprávního hlediska za veškerou škodu, která vznikla v důsledku jednání dalšího pachatele poté, co nechal objekt vloupání nezajištěný. Podle obviněného jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s důkazy, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky přečinů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, když pouze prosazuje svoji verzi skutkového děje, tedy že ne všechny předmětné věci odcizil a do objektů po něm vnikli další pachatelé. Tato verze obviněného je však diametrálně odlišná od skutkových zjištění soudů obou stupňů. Obviněný tedy v dovolání neuvedl žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. S ohledem na uvedené nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit ani námitku obviněného, že proti němu byla nesprávně aplikována odpovědnost za škodu i za věci odcizené jiným pachatelem, neboť tato námitka rovněž vychází z jeho vlastní verze skutkového stavu o existenci dalších pachatelů, která je v rozporu s výsledky dokazování.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Samotná námitka extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním tak není námitkou, která by byla podřaditelná pod některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Pouze pokud by Nejvyšší soud existenci takového rozporu shledal, byl by opodstatněn zásah do skutkových zjištění i v rámci dovolacího řízení. Nejvyšší soud však žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedeným dokazováním neshledal. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpověďmi jednotlivých poškozených, protokoly o ohledání místa činu a fotodokumentací, kamerovým záznamem, odbornými vyjádřeními a doklady k hodnotě odcizených věcí a také původními výpověďmi obviněného, ve kterých se zcela doznal a uvedl, že se vše co je mu kladeno za vinu skutečně tak stalo. Obiter dictum je namístě uvést, že obviněný totožnou argumentaci stran rozsahu škody a odcizení věcí jinými pachateli uplatnil již před soudem prvního stupně a rovněž i v odvolání, přičemž soudy obou stupňů se touto obhajobou spolehlivě vypořádaly a svá rozhodnutí i v tomto směru rádně odůvodnily (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 usnesení odvolacího soudu).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu