ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.900.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 900/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 8. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 5 To 328/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 126/2016, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 328/2017-481, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody vůči poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., a současně rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 6. 2017, č. j. 1 T 126/2016-358, ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., ve výši 1 034 941 Kč a rovněž ve výroku podle §229 odst. 2 tr. ř., kterým soud odkázal tuto poškozenou společnost se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím §265 tr. ř. se poškozená společnost Auto – P., s. r. o., odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 6. 2017, č. j. 1 T 126/2016-358, byl obviněný Z. H. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a současně mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále mu byl podle §274 odst. 2, §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku (správně pouze podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., ve výši 1 034 941 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 23. 4. 2016 v 00:45 hod. řídil po předchozím požití alkoholických nápojů ve Vyškově po místní komunikaci osobní motorové vozidlo Škoda Fabia, při jízdě křižovatkou nerespektoval svislou dopravní značku „Dej přednost v jízdě“ a nedal přednost v jízdě po hlavní silnici jedoucímu motorovému vozidlu Ford Focus. V křižovatce došlo ke střetu vozidel, přesto pokračoval dál v jízdě, přičemž v důsledku ovlivnění alkoholem nezvládl řízení vozidla a vyjel mimo komunikaci vlevo, kde projel přes chodník, pás okrasných křovin a narazil do budovy Autosalonu Hyundai Auto – P. Odborným měřením provedeným následně na místě hlídkou Policie ČR v 1:07 hod. přístrojem Dräger, byla u něj naměřena hodnota 2,06 g/kg alkoholu v dechu, dalším měřením provedeným v 1:13 hod. totožným přístrojem mu byla naměřena hodnota 2,16 g/kg alkoholu v dechu. Při dopravní nehodě došlo ke škodě ve výši 51 700 Kč na vozidle Škoda Fabia v majetku A. D., dále ve výši 33 500 Kč na vozidle Ford Focus v majetku J. D. Kromě toho došlo k poškození vozidel společnosti Hyundai Motor Czech, s. r. o., ve výši 245 800 Kč a dále poškození vozidel a budovy autosalonu společnosti Auto – P., s. r. o., ve výši nejméně 1 034 941 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 328/2017-481, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud prvního stupně zkrátil jeho právo na obhajobu, neboť nemohl využít práva posledního slova po písemné části závěrečné řeči státního zástupce. Výrok o náhradě škody nemá oporu v provedeném dokazování a soud prvního stupně při stanovení výše škody postupoval v rozporu s §137 tr. zákoníku. Zcela absentují skutková zjištění k výroku o náhradě škody, neboť soudy k tomuto neprováděly žádné dokazování, což zakládá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry týkajícími se škody. Soudy nezohlednily skutečnost, že uplatněná náhrada škody byla poškozené společnosti skoro celá uhrazena pojišťovnou, a to ve výši 944 550 Kč, což je téměř celý nárok přiznaný (podruhé) ve výroku o náhradě škody. Další extrémní rozpor spatřuje obviněný ve výpovědi policisty prap. Luboše Pořízka, DiS., který je ve spise podepsaný jako přítomný poučení podle §13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ale u hlavního líčení uvedl, že žádnému poučení přítomen nebyl. Nepodloženým je také závěr soudu o nepřesvědčivosti protokolu o odborném lékařském vyšetření a pochybnosti o validitě znaleckého posudku Ing. Ivo Války, CSc.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby Nejvyšší soud sám nově rozhodl ve věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky procesního charakteru nespadají pod uplatněný dovolací důvod. Nad rámec vyjádření k dovolání ovšem poznamenal, že soud prvního stupně se žádného porušení práv obviněného nedopustil. Dalšími námitkami proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů obviněný v podstatě brojí proti správnosti skutkových zjištění soudů a z nich učiněných závěrů. Věc přitom není zatížena vadou extrémního nesouladu mezi obsahem důkazů a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku ohledně právního posouzení škody přiznané poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., kdy obviněný namítl, že výše škody byla zjištěna v rozporu s §137 tr. zákoníku a tato škoda byla již poškozené nahrazena pojišťovnou. Soudy ve svých rozhodnutích neuvedly, co konkrétně představuje přiznanou výši škody, jak k její výši dospěly a o které důkazy opřely svůj závěr o oprávněnosti nároku poškozené v přiznané výši. Tato přitom v průběhu řízení potvrdila, že jí již bylo poskytnuto pojistné plnění ze strany pojišťovny, přesto uplatnila nároky nad rámec tohoto plnění, které vymezila v několika bodech s odlišným věcným základem. Ze spisu vyplývá, že ještě před přiznáním náhrady škody se poškozené dostalo pojistného plnění ve významné výši, přičemž se tak stalo za škody způsobené na budově autosalonu a za škody na vozidlech (jejich obchodním znehodnocení). Právo na náhradu škody tak ve výši poskytnutých pojistných plnění přešlo na pojišťovnu ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně. V této části je podle státního zástupce dovolání obviněného důvodné, neboť výrok o náhradě škody spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody vůči poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., a současně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu této poškozené ve výši 1 034 941 Kč a jímž byla tato poškozená ve zbytku svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, a aby podle §265m odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný prostřednictvím svého obhájce repliku, ve které se ztotožnil s názorem státního zástupce stran otázky náhrady škody. Dále zopakoval svoji dovolací argumentaci a zdůraznil, že soud prvního stupně nezjistil řádně skutkový stav ohledně dechové zkoušky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů, způsobu hodnocení důkazů, stejně jako námitky procesního charakteru jsou námitkami, které obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě toliko uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V otázce viny si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Vina obviněného byla spolehlivě prokázána výpověďmi poškozených J. D. a L. P., svědků M. P., M. B., pprap. Michala Orsága, nstržm. Jakuba Kopeckého i záznamem o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky, protokolem o nehodě v silničním provozu s plánkem a fotodokumentací a záznamy městské policie o šetření na místě dopravní nehody. Protože Nejvyšší soud v otázce posouzení viny neshledal existenci žádného, natož extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, nebylo zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud v rozsahu skutkových zjištění stran viny vycházel ze skutkového děje tak, jak byl zjištěn soudy obou stupňů.
Jedinou námitkou obviněného, která je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je námitka stran nesprávného hmotně právního posouzení v otázce náhrady škody. Obviněný namítl, že výrok o náhradě škody nemá oporu v provedeném dokazování, neboť zcela absentují skutková zjištění pro tento výrok a kromě toho byla škoda v podstatné části nahrazena pojišťovnou, což soudy vůbec nevzaly v úvahu. Nejvyšší soud shledal, že je namístě v tomto směru obviněnému přisvědčit. Soud prvního stupně výrok o náhradě škody odůvodnil zcela obecně a formalisticky, když pouze uvedl, že o výši uplatněného nároku není pochyb. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ani z provedeného dokazování však nevyplývá, jak se soud s nároky poškozené společnosti vypořádal a jakým způsobem dospěl právě k uvedené částce. Soud druhého stupně odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl a k výroku o náhradě škody toliko uvedl, že má oporu ve spise, o nároku poškozené nejsou žádné pochyby a soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem a zjištěným skutkovým stavem. S výrokem o náhradě škody se odvolací soud ztotožnil přesto, že obviněný v odvolání uplatnil totožnou námitku stran nesprávnosti tohoto výroku, jakou uplatnil i nyní v dovolání. Ze spisu přitom vyplývá, že poškozená v převážné části požadovala v rámci adhezního řízení náhradu škody, která jí zjevně již byla ve významné míře nahrazena pojišťovnou (č. l. 225v).
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, v jakém rozsahu byla vyčíslená škoda v přímé příčinné souvislosti s projednávaným přečinem a tudíž oprávněně uplatněna v tomto trestním řízení, v jakém rozsahu a jaká konkrétní část škody byla poškozené uhrazena pojišťovnou, a tedy v jakém rozsahu přešel tento nárok na náhradu škody na pojišťovnu Kooperativa, a. s. Soud prvního stupně zcela nekriticky převzal výši škody z návrhu na potrestání (č. l. 190), aniž by při rozhodování o její náhradě reagoval na informace o plnění pojišťovny (č. l. 403-424), způsobu určení obchodního znehodnocení automobilů (přílohová obálka č. 1) namísto vyčíslení rozsahu jejich poškození a aniž aby zaměřil dokazování na objasnění také těchto informací. Dostatečnou pozornost nevěnoval ani položkám, ze kterých má škoda sestávat, když z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 2. 2017 vyplývá, že poškozené mělo být uhrazeno vše, co požadovala v písemném připojení se s nárokem na náhradu škody vypracovaném JUDr. Daliborem Vaigertem (1 425 693,88 Kč – přílohová obálka č. 1), a přesto dále u hlavního líčení poněkud rozporuplně požadovala částku ve výši 1 216 101 Kč, která měla představovat škodu na dlažbě autosalonu (č. l. 225v). Přitom ze sdělení pojišťovny vyplynulo, že pojistné plnění s ohledem na vyplacenou částku zahrnuje i náhradu za dlažbu autosalonu (č. l. 404). Soudem prvního stupně tak nebylo objasněno, zda se v daném případě nejednalo o duplicitní nárok, který již byl poškozené uhrazen pojišťovnou, případně v jakém rozsahu se tyto nároky překrývají. Kromě toho, pokud byla škoda poškozené nahrazena pojišťovnou, pak mělo ve výši těchto plnění přejít právo na náhradu škody na pojišťovnu podle §2820 zákona č. 89/2012, občanský zákoník. Ani touto otázkou se však soud prvního stupně nezabýval, čímž nerespektoval §45 odst. 3 tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení přechází nárok na náhradu škody i na právního nástupce poškozeného, v tomto případě na pojišťovnu Kooperativa, a. s.
Je namístě zdůraznit, že trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodněnosti rozhodnutí a přisouzení náhrady škody se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody v občanskoprávním řízení, neboť adhezní řízení ve své podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení. Výrok trestního soudu, jímž byl podle §228 odst. 1 tr. ř. přiznán nárok poškozeného na náhradu škody vůči obviněnému, je exekučním titulem a musí snést test ústavnosti jako kterékoli jiné meritorní rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 2954/11, či nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12). Soud prvního stupně v tomto případě zcela zjevně své povinnosti řádného odůvodnění výroku o náhradě škody nedostál a svůj rozsudek tak zatížil vadou, kterou nenapravil z podnětu odvolání obviněného ani soud druhého stupně. Na základě uvedeného je namístě uzavřít, že v otázce výroku o náhradě škody ve výši 1 034 941 Kč poškozené společnosti jsou rozsudek soudu prvního stupně a na něj navazující usnesení odvolacího soudu nepřezkoumatelná. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů shledal námitku obviněného důvodnou.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 328/2017-481 v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody vůči poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., a současně rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 6. 2017, č. j. 1 T 126/2016-358, ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., ve výši 1 034 941 Kč a rovněž ve výroku podle §229 odst. 2 tr. ř., kterým soud odkázal tuto poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §265k odst. 2 tr. ř. dále zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím §265 tr. ř. poškozenou společnost Auto – P., s. r. o., odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť pro rozhodnutí o náhradě škody neobsahuje spis dostatek podkladů a bylo by nutné v tomto směru ve větším rozsahu doplňovat dokazování.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu