ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.906.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 906/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2018 o dovolání obviněného R. J. , podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 124/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 5 T 124/2015, byl obviněný R. J. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku a odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců.
Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených ve výroku jeho rozsudku dopustil tím, že v období od 6. 10. 2008 do 7. 1. 2013 ve společně obývaném bytě v K., D., okres N. J., soustavně a bezdůvodně několikrát za týden vyvolával konfliktní vztahové situace, ponižoval, zesměšňoval, urážel svou družku A. H., která se na něm stala zcela závislou, a její nezletilou dceru XXXXX *) , přičemž A. H. nejméně v jednom případě udeřil pěstí, hodil ji na zeď a nadával jí, že je tupá kráva, debilek z rodinné školy a kurva, a do roku 2012 ji pravidelně bil pomocí elektrického kabelu o délce 20 cm, přičemž v důsledku fyzického napadání měla po těle hematomy, XXXXX *) v několika případech přetáhl holí, dal jí nůž pod krk a potom na ni nabíhal vidličkou, vyhrožoval jí zabitím a bil ji pomocí elektrického kabelu o délce 20 cm a obě budil v noci a nutil je stát v koutě, v důsledku čehož XXXXX *) situaci vnímala jako výrazně neuspokojivé rodinné vztahy, trpěla prožitky přetíženosti a tísně jako důsledek nedostatečné sociální adaptability, řadou frustrací, které vyústily do obrazu depresivního prožívání odpovídajícího příznakům syndromu týraného dítěte a popisované způsoby fyzického trestání vykazují známky fyzického týraní.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 6 Tdo 969/2017, k dovolání obviněného toto usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil z důvodu porušení ústavního práva na zákonného soudce v řízení před odvolacím soudem a Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout v zákonu odpovídajícím složení senátu.
Krajský soud v Ostravě po novém projednání věci rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016, tak, že odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný R. J. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se vztahuje námitka, že ve vztahu k poškozené A. H. bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, neboť k němu nebyl dán souhlas poškozenou ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř.
Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje právní kvalifikaci §199 odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal nejméně na dvou osobách a po delší dobu. Uvedl, že se na své družce, resp. manželce A. H. žalovaného jednání nedopustil. Ona jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení popřela, že by proti ní obviněný užil jednání popsaného ve výroku rozsudku, současně nevyužila procesní postavení poškozené v trestním řízení. Tato svědkyně navíc odmítala znalecké vyšetření svého duševního stavu, avšak byla k němu předvedena. Znalecký posudek byl tak opatřen nepřípustným způsobem. Za judikaturou dosud neřešenou považuje dovolatel otázku, kdy a v jakém rozsahu jsou orgány činné v trestním řízení oprávněny donutit osobu, která je k pachateli v příbuzenském poměru a jejíž právní způsobilost není omezena, aby se podrobila zkoumání duševního stavu, a zda je výsledek takového zkoumání použitelný jako důkaz v trestním řízení. Dále namítl, že v závěrech soudních znalců jsou výrazné rozpory, které nebyly v řízení odstraněny. Zhodnotil ve věci zpracované znalecké posudky o duševním stavu svědkyně A. H. a k osobě obviněného. Dovodil, že ze znaleckých posudků neplyne jednoznačný závěr, že by byla A. H. týranou osobou.
K jednání vůči XXXXX *) uvedl, že závěry soudů obou stupňů jsou se zjištěným skutkovým stavem v extrémním rozporu. Zmínil dílčí konkrétní jednání, za která byl ve vztahu k XXXXX *) odsouzen, avšak tato nebyla předmětem obžaloby (šlo o přiložení nože pod krk, nabíhání vidličkou, vyhrožování zabitím). Extrémní rozpor spatřoval rovněž v závěru soudu, že dovolatel měl „v několika případech“ přetáhnout jmenovanou holí, když tato sama do protokolu uvedla, že se tak stalo jednou. Brojil rovněž proti stanovisku odvolacího soudu, který považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a odmítl veškeré návrhy dovolatele na doplnění dokazování.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z odvolání. Stručně zmínila důkazní situaci s tím, že skutkové závěry soudů odpovídají provedenému dokazování a právní kvalifikace jednání obviněného je v souladu se zákonem, přičemž stíhání pro daný trestný čin nezávisí na souhlasu poškozeného podle §163 tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněým prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil v dovolání převážně námitky a argumentaci, které použil už v rámci své obhajoby v průběhu samotného trestního stíhání. Dovolání přitom není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí a - s výjimkami uvedenými v §265b tr.ř. - ani k přezkoumávání procesních otázek. Dovolání na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. K námitce obviněného vztahující se k tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud jen ve stručnosti připomíná, že trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 tr. zákoníku není zahrnut v ustanovení §163 odst. 1 tr. ř., které obsahuje výčet trestných činů, k jejichž stíhání je nutný souhlas poškozeného, jenž je v určitém v zákoně specifikovaném blízkém osobním vztahu k obviněnému. Nejde proto o případ namítané nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. k), §163 odst. 1 tr. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu je dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a jakým způsobem a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. už proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva.
Obviněný byl odsouzen pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách a páchá-li jej po delší dobu. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by shora uvedená skutková zjištění neznamenala naplnění znaků základní skutkové podstaty tohoto trestného činu. Konkrétní námitky neuplatnil ani proti naplnění znaku „po delší dobu“ podle §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, proto Nejvyšší soud jen uvádí, že doba několika let bezpochyby je delší dobou ve smyslu citovaného ustanovení. Ve vztahu k naplnění znaku „na dvou osobách“ podle §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněný uplatnil pouze námitky skutkové, tj. že vůči A. H. se předmětného jednání nedopustil. Jak už bylo zmíněno, takové námitky nejsou pod deklarovaný ani jiný dovolací důvod podřaditelné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o důkazy provedené v souladu s trestním řádem a řádně je odůvodnily. Soud prvního stupně logicky zhodnotil provedené důkazy včetně rozporů mezi nimi vzniklých a hodnotil věrohodnost výpovědí jednotlivých svědků, a to i v souvislosti s dalšími důkazy - znaleckými posudky a listinnými důkazy. Vysvětlil rovněž, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů. Odvolací soud se otázkami dokazování a hodnocení důkazů výstižně zabýval na str. 5-8 napadeného rozhodnutí, na nějž Nejvyšší soud odkazuje.
Akceptovat nelze ani procesní námitky obviněného týkající se úprav popisu skutku v průběhu řízení, jak odvolací soud přesvědčivě vysvětlil na str. 4-5 svého rozhodnutí. Konečně na odůvodnění napadeného usnesení (str. 7) lze odkázat i ve vztahu k námitce, že soudy neměly vycházet ze znaleckého posudku MUDr. Dany Skřontové a PhDr. Heleny Khulové o duševním stavu svědkyně A. H. Orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že je nutné vyšetřit znalecky duševní stav jmenované svědkyně (§118 tr. ř.). Ta skutečně musela být ke znaleckému vyšetření předvedena, což je vedle uložení pořádkové pokuty jeden z trestním řádem upravených způsobů, jak mimo jiné přimět osoby k účasti na úkonech trestního řízení. To se vztahuje i na osoby, jež jsou k tomu, proti němuž se trestní řízení vede, v příbuzenském poměru. Povinnost podrobit se znaleckému zkoumání (které je vlastně formou ohledání podle trestního řádu) nelze ztotožňovat s právem blízké osoby odepřít výpověď podle §100 odst. 2 tr. ř. Jmenovaná v tomto trestním řízení jako svědkyně vypovídala. Závěr orgánů činných v trestním řízení o potřebě znaleckého vyšetření duševního stavu svědkyně ustanovení §118 tr. ř. v zásadě neodporoval, i když snad důležitost její výpovědi z nynějšího pohledu celkové důkazní situace poněkud zveličil. Odvolací soud rovněž připomněl, že z obsahu znaleckého posudku a z výpovědí znalkyň plyne, že se svědkyně, byť v omezeném rozsahu, podrobila znaleckému zkoumání o své vůli. Dále je nepochybné, že jako podklad znaleckého posudku o duševním stavu může sloužit krom jiného i dřívější znalecký posudek týkající se téže osoby. Nelze tudíž v žádném ohledu přisvědčit dovolací námitce, že znalecký posudek o duševním stavu svědkyně A. H. byl opatřen nepřípustným způsobem, a nadto nejde o důkaz pro závěr o vině obviněného stěžejní.
Zjištění, že obviněný R. J. se dopustil jednání popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku, nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s uvedenými zjištěními, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za procesně bezvadné, není dovolacím důvodem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., zjevně tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněné a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.