ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.864.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 864/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání obviněného T. R. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 5 To 78/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 2 T 58/2014, byl obviněný T. R. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obviněný stíhán. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost Home Credit, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 5 To 78/2018, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 5 To 78/2018, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. a), b), l ) tr. ř.
4. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., namítl, že nebyl náležitě obsazen senát odvolacího soudu. Podle něj nebylo prokázáno, že ve věci rozhodovali soudci, kteří k tomu byli povoláni podle rozvrhu práce. K pochybení stran obsazení senátu soudu došlo i v řízení odvolacímu řízení předcházejícím. Zdůraznil, že v průběhu několika let opakovaně poukazoval na skutečnost, že nebyla náležitě a zákonným způsobem objasněna, zkoumána a posouzena otázka týkající se přidělení posuzované trestní věci zákonnému soudci. Soudy se však s jeho výtkami nevypořádaly. Dne 11. 12. 2017 podal ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žádost o prověření, zda soudkyně JUDr. Kateřina Radkovská byla v době, kdy soudu v roce 2014 napadla předmětná obžaloba, přidělena podle rozvrhu práce tohoto soudu. Žádal rovněž o přezkum, zda byla jeho trestní věc poté, co jmenovaná soudkyně přestala u Obvodního soudu pro Prahu 9 z důvodu výkonu své činnosti u Městského soudu v Praze působit, přidělena soudkyni Mgr. Markétě Vernerové Ivičičové v souladu s tehdy platným rozvrhem práce. Protože ale žádné relevantní informace neobdržel, byl nucen požádat o seznam všech věcí napadlých u Obvodního soudu pro Prahu 9 měsíc předtím a měsíc poté, kdy napadla obžaloba. V návaznosti na to byl vyzván k úhradě poplatku 800 Kč, což ignoroval, neboť je přesvědčen, že důkazní břemeno je na straně soudu a požadavek úhrady poplatku je neoprávněný. Hlavní líčení se pak dne 17. 1. 2018 konalo nově za přítomnosti senátu, což obviněnému nebylo předem známo, poněvadž v jeho trestní věci předtím rozhodovala samosoudkyně. U tohoto hlavního líčení se proto opakovaně domáhal přezkumu přidělení věci nejprve v roce 2014 soudkyni JUDr. Kateřině Radkovské a následně Mgr. Markétě Vernerové Ivičičové a taktéž přezkumu zákonnosti způsobu přidělení přísedících do senátu. Tento jeho oprávněný požadavek senát nereflektoval, k prezentovaným výhradám se nevyjádřil, přičemž Městský soud v Praze, který jeho odvolání zamítl jako podané osobou neoprávněnou, se s ohledem na absenci přezkumu meritu věci těmito výtkami nezabýval. Obviněný závěrem s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, vyjádřil přesvědčení o porušení práva na zákonného soudce.
5. Co se týče důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., vytkl, že o jeho odvolání rozhodovali vyloučení soudci, neboť k věci i obviněnému měli poměr, který nebyl nestranný. Soudci senátu odvolacího soudu jeho řádný opravný prostředek meritorně nepřezkoumali a nevyjádřili se k otázce zákonného obsazení senátu v souladu s rozvrhem práce. Jelikož rozhodovali v neveřejném zasedání, obviněný nemohl vznést námitku podjatosti senátu odvolacího soudu dříve; okolnost, že o odvolání rozhodl vyloučený orgán, nebyla obviněnému dříve známa. Podjatý byl i senát nalézacího soudu. Obviněný námitku podjatosti vznesl v hlavním líčení konaném dne 17. 1. 2018, přičemž nalézací soud usnesením rozhodl, že senát jeho trestní věc projednávající není z vykonávání úkonů v této trestní věci vyloučen. Stížnostní soud pak jeho řádný opravný prostředek proti zmíněnému rozhodnutí zamítl, přestože důvodně namítal, že předsedkyně senátu i oba přísedící porušili jeho zákonná práva, neboť se nezabývali jeho námitkou, zda v jeho věci rozhodují zákonní soudci, a porušili jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces, pokud mu byl po jeho vzetí do vazby v jiné trestní věci ustanoven obhájce až s odstupem pěti měsíců.
6. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný uplatnil výhradu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odvolací soud rozhodl bez toho, že by meritorně přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že řádný opravný prostředek byl podán obviněným jakožto osobou neoprávněnou. Svoji argumentaci založil na tom, že proti zprošťujícímu rozsudku může obviněný podat odvolání jen tehdy, byl-li obžaloby zproštěn z některého důvodu uvedeného v §226 tr. ř., který je pro něj méně příznivý než jiný důvod tam uvedený, přičemž obviněný byl obžaloby zproštěn z důvodu pro obviněného nejpříznivějšího [§226 písm. a) tr. ř.]. Obviněný se s takovým zdůvodněním neztotožnil, jelikož se podaným odvoláním nedomáhal změny ve svůj neprospěch, nýbrž toliko přezkumu, zda bylo o jeho zproštění rozhodnuto zákonným soudcem, resp. zákonným senátem, o čemž podle jeho názoru vyvstaly důvodné pochybnosti a soudem toto nebylo vůbec prokázáno. Měl za to, že mu nelze upřít právo domáhat se přezkumu v rámci odvolacího řízení ani v případě, že byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
7. Doplnil, že na podporu dovolacích důvodů odkazuje na odpovědi předsedy Městského soudu v Praze JUDr. Libora Vávry na jeho žádost o poskytnutí informace.
8. Nad rámec dovolacích důvodů považoval za podstatné zmínit, že nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, že se v řízení choval obstrukčně a zapříčinil delší projednání skutkově nikoliv složité věci. Domnívá se, že pokud by soud obžalobu náležitě přezkoumal, zjistil by, že společnosti Home Credit, a. s., žádná pohledávka nevznikla a věc by např. vrátil státnímu zástupci k došetření, jenž by poté mohl trestní stíhání zastavit z důvodu, že se skutek nestal, tedy ze stejného důvodu, pro který jej soud prvního stupně po téměř čtyřech letech zprostil obžaloby. V procesním postupu soudu prvního stupně spatřoval dehonestaci a šikanu své osoby a porušení práva na rodinný život, když byly opakovaně a bezdůvodně vydávány příkazy k jeho zatčení.
9. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 5 To 78/2018, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 2 T 58/2014, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu, jehož rozhodnutí je dovoláním napadeno. Současně učinil návrh, aby Nejvyšší soud v případě, že dovolání vyhoví, přikázal věc Okresnímu soudu v Jihlavě, resp. Krajskému soudu v Brně – pobočce v Jihlavě, poněvadž obviněný opakovaně namítal systémovou podjatost všech soudců v gesci rozhodování Vrchního soudu v Praze, kteří by měli projednávat více než 60 věcí obviněného (jak trestních, tak civilních), přičemž Nejvyšší soud o návrhu na delegaci dosud nerozhodl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále též jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání po připomenutí, jaké námitky lze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit, konstatoval, že odvolání obviněného bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 5 To 78/2018, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně meritorně nepřezkoumal, a tudíž obviněný mohl ve svém dovolání uplatnit alternativu citovaného důvodu dovolání spočívající v tom, že byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, což i učinil.
11. Dále poznamenal, že podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může dovolání podat obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, přičemž obviněného se bezprostředně týká výrok o jeho vině a trestu, o ochranných opatřeních (v některých případech se ho přímo nemusí týkat výrok o zabrání věci) a o jeho povinnostech (např. k náhradě škody). Ačkoliv je obviněný osobou obecně oprávněnou podat dovolání, z §265p odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání (stejně jako jiné opravné prostředky) může podat jen za předpokladu, že se jím domáhá rozhodnutí, které by bylo v jeho prospěch, tj. bylo by pro něj příznivější než napadené rozhodnutí. Z podnětu dovolání obviněného nelze dosáhnout změny, která by v jakémkoli směru zhoršila jeho postavení. Obviněný může dovoláním napadnout též zprošťující rozhodnutí, pokud se ovšem domáhá zproštění z důvodu, který je pro něj příznivější.
12. V projednávané věci směřuje dovolání obviněného proti usnesení odvolacího soudu, který podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jeho řádný opravný prostředek, neboť shledal, že byl podán osobou neoprávněnou. K tomuto závěru odvolací soud dospěl proto, že obviněný byl rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., což je pro obviněného v daném konkrétním případě důvod zproštění nejpříznivější. Státní zástupce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Zproštění obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán [§226 písm. a) tr. ř.], je pro obviněného nejpříznivější. Důvody zproštění v §226 tr. ř. jsou pod písmeny a) až e) seřazeny od důvodu pro obviněného nejvýhodnějšího po důvod nejméně výhodný. To má zásadní význam, neboť obviněný nemůže podat odvolání ve svůj neprospěch (§247 tr. ř.). Zprošťující rozsudek může odvoláním napadnout jen tehdy, může-li se domáhat příznivějšího důvodu zproštění. V případě zproštění podle §226 písm. a) tr. ř. není oprávněn podat odvolání, neboť se nemůže domáhat příznivějšího rozhodnutí ve věci, což má dopad i na okamžik nabytí právní moci rozsudku (§139 odst. 1 tr. ř.).
13. Podle státního zástupce, jestliže se ani v rámci řízení o dovolání nemůže obviněný domoci žádného příznivějšího rozhodnutí, je třeba jeho dovolání posoudit jako podané nikoliv v jeho prospěch. Takové dovolání obviněný nemůže uplatnit, a pokud tak učinil, jde o dovolání podané osobou neoprávněnou (§265d tr. ř.), které Nejvyšší soud odmítne postupem podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 8 Tdo 928/2011). Podle státního zástupce dovolatel nebyl osobou oprávněnou podat odvolání, které odvolací soud správně podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Ve věci tudíž nedošlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, jak předpokládá §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.. Uplatnit citovaný dovolací důvod v alternativě, podle níž byl řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení zamítnut přesto, že byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., přitom s ohledem na absenci věcného přezkumu zprošťujícího rozsudku taktéž nelze.
14. Vzhledem k tomu, že se obviněný nemůže ani v rámci dovolacího řízení domoci žádného příznivějšího rozhodnutí, jeho dovolání je nutné posoudit jako dovolání podané nikoliv v jeho prospěch, jež uplatnit nemůže. Pokud tak přesto učinil, jde o dovolání podané osobou neoprávněnou. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. R. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.
III. Formální náležitosti dovolání
15. Věc obviněného vedená pod sp. zn. Tdo 864/2018 (datum nápadu 4. 7. 2018 v 7:45 hodin) byla přidělena do senátu č. 8. Dne 19. 7. 2018 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného, jímž prostřednictvím obhájce namítl „nezákonný senát u NS 8 Tdo, který má o jeho dovolání rozhodovat“. Bez bližší vysvětlující argumentace poukázal na rozhodnutí předsedy Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2018 vedené pod Zin 79/2018. Tvrdil, opíraje se též o nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15 (body 38., 41. a 55.), že senát 8 Tdo je nezákonný, protože „důkazní břemeno je na straně soudu, nikoliv účastníků řízení, a navíc místo, aby správa soudu a jednotlivé senáty NS provedly kontrolu a přezkum přidělování jednotlivých věcí zákonnému soudci u NS i v případě obviněného, svévolně toto odmítly, tedy porušily svoje zákonné povinnosti a svévolně neprovedly přezkum“.
16. Z podnětu tohoto podání obviněného, byť jasně nevymezeného, se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda věc byla přidělena senátu č. 8 v souladu se zásadami vymezenými v rozvrhu práce Nejvyššího soudu.
17. Nejvyšší soud v daných souvislostech znovu připomíná, že způsob přidělování věcí do jednotlivých senátů se řídí v souladu s §41 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů výlučně rozvrhem práce Nejvyššího soudu. Ten stanoví algoritmus přidělování jednotlivých věcí do jednotlivých soudních oddělení, senátů. Rozvrh práce Nejvyššího soudu je veřejně přístupný a jeho obsah evidentně koresponduje se zákonem stanovenými hledisky (§41 odst. 3, §42 odst. 1 dříve označeného zákona) a nekoliduje se zásadami vytyčenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15. V případě Nejvyššího soudu je rozvrh práce dostupný na internetových stránkách www.nsoud.cz , a to pod cestou Nejvyšší soud » O Nejvyšším soudu »Organizační dokumenty.
18. Podle obecných zásad přidělování věcí [bod II. pod písmenem a) v části týkající se trestního kolegia] předseda trestního kolegia prostřednictvím dozorčí úřednice tohoto kolegia přiděluje věci jednotlivým senátům v pořadí podle toho, jak byly věci předloženy Nejvyššímu soudu a jak jsou senáty zařazeny v rozvrhu práce po sobě, pokud pravidly vymezujícími agendu senátů nebo dalšími pravidly není stanoveno něco jiného, zejména v případě specializace jednotlivých senátů. V případě, že je trestnímu kolegiu nebo senátu předloženo zároveň více věcí, stanoví se pořadí jejich přidělení podle běžného čísla vyplývajícího ze spisové značky (čl. 4 odst. 1 jednacího řádu Nejvyššího soudu). Věc obviněného T. R. vedená pod sp. zn. Tdo 864/2018 má u Nejvyššího soudu vyznačeno jako datum nápadu den 4. 7. 2018 v 7:45 hodin. Uvedeného dne napadlo u Nejvyššího soudu celkem 7 věcí, z nichž věc předcházející, vedená pod sp. zn. Tdo 863/2018, byla přidělena do senátu č. 7 a věc v pořadí následující, tj. Tdo 865/2018, do senátu č. 3. Takové rozdělení věcí a přidělení věci do senátu č. 8, jehož členy jsou JUDr. Věra Kůrková, JUDr. Jan Bláha a JUDr. Milada Šámalová, zcela koresponduje obecným zásadám přidělování věcí.
19. Námitka, že věc nebyla přidělena senátu č. 8 v souladu se zásadami přidělování věcí a že členové tohoto senátu jsou soudci nezákonnými, není podložena žádnou konkrétní skutečností a je neopodstatněná. Odkaz obviněného na nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, je v dané situaci nepřiléhavý. Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že podání obviněného nevyložil a podle jeho obsahu ani nemohl vyložit jako námitku směřující k vyloučení členů senátu č. 8 z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř.
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že podané dovolání je podle §265a odst. 1 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. směřuje proti rozhodnutí, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., jímž byl obviněný obžaloby zproštěn. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném, splňuje i náležitosti obsahu dovolání, avšak bylo podáno osobou neoprávněnou.
21. Podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání může podat obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně týká. Obviněný též může vytýkat, že v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, který se ho měl týkat nebo že takový výrok je neúplný. Obviněného se bezprostředně týká takový výrok, jímž bylo rozhodnuto o jeho vině, trestu, ochranných opatřeních nebo právech a povinnostech (např. k náhradě škody).
22. Podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání může podat nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Podle §265p odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. Z uvedených ustanovení tedy vyplývá, že obviněný se může dovoláním domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve svůj prospěch; nelze proto z jeho podnětu dosáhnout změny, která by v jakémkoliv směru zhoršila postavení obviněného (srov. ŠÁMAL P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3210). Z uvedeného také plyne, že obviněný může dovoláním napadnout i zprošťující rozhodnutí, pokud se domáhá toho, aby byl zproštěn z důvodu, který je pro něj příznivější (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, uveřejněné pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 775/2017). Míra příznivosti zprošťujícího rozhodnutí pro obviněného v zásadě koresponduje s pořadím zprošťujících důvodů uvedených v §226 tr. ř. Třebaže tato teze neplatí bezvýjimečně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5. 5. 1988, sp. zn. 6 Tz 12/88), není třeba se jí v daných souvislostech dále zabývat, poněvadž obviněný byl obžaloby zproštěn z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř., tedy z důvodu jednoznačně nejpříznivějšího.
23. Obviněný podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu, který podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud tak učinil proto, že obviněný byl rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř., což je pro obviněného v daném konkrétním případě důvod zproštění nejpříznivější. Odvolací soud vyložil, že proti zprošťujícímu rozsudku může obviněný podat odvolání jen tehdy, byl-li zproštěn z některého důvodu uvedeného v §226 tr. ř., který je pro něj méně příznivý než jiný důvod tam uvedený. Obviněný v tomto případě nemůže podat odvolání, neboť by tak činil ve svůj neprospěch (srov. str. 2 odůvodnění napadeného usnesení).
24. Obviněný v dovolání opakovaně akcentuje, že podáním opravných prostředků sleduje ochranu svého práva na zákonného soudce podle §38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), směřuje k napravení nedostatku, který spočívá v tom, že soudci senátu soudu prvního stupně i odvolacího soudu byli vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, že podáním odvolání proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně se nedomáhal změny ve svůj neprospěch, ale přezkumu, zda bylo o jeho zproštění obžaloby rozhodnuto zákonným soudcem. Argumentoval, že „z hlediska obecných zásad spravedlnosti, jakož i s odkazem na čl. 38 Listiny má obviněný právo na zákonného soudce a trvá na tom, že mu nelze upřít právo domáhat se přezkumu v rámci odvolacího řízení i v případě, že byl zproštěn obžaloby dle §226 písm. a) tr. ř., tedy z nejvíce příznivého zprošťujícího důvodu“.
25. Dovolací soud sdílí závěry odvolacího soudu, které jsou určující i z hlediska rozhodnutí o dovolání obviněného. Bylo již uvedeno, že z dikce ustanovení §265d odst. 1 tr. ř., jakož i §265p odst. 1 tr. ř. vyplývá, že obviněný může podat dovolání výlučně jen ve svůj prospěch. Pro řešení otázky, zda je obviněný osobou oprávněnou k podání dovolání, je i v tomto případě určující, zda bylo dovolání podáno „ve prospěch obviněného“. Tento závěr zahrnuje předpoklad, že z podnětu takového dovolání nelze dosáhnout změny, která by v jakémkoliv směru zhoršila postavení obviněného. Obviněný se však takového závěru svým návrhem na rozhodnutí dovolacího soudu, který zde nelze ignorovat, naopak je třeba jej považovat za významný, sám domáhá. Žádá totiž, byť do jisté míry nesrozumitelně a nelogicky, aby dovolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i odvolacího soudu zrušil a aby přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce v Jihlavě věc v potřebném rozsahu pojednat a rozhodnout.
26. Zásady spravedlivého procesu, mezi něž jistě zásada zákonného soudce náleží, nelze vykládat a aplikovat bezúčelně, nemohou být prostředkem k obstrukčním jednáním obviněného. V posuzovaném případě obviněnému zjevně nejde o spravedlivý věcný výsledek řízení, ale jeho bezúčelné prodlužování. Přitom není ve prospěch obviněného, pokud by mělo dojít ke zrušení pravomocného zprošťujícího rozsudku z důvodu pro něj nejpříznivějšího a přikázání věci soudu prvního stupně, resp. odvolacímu soudu, k novému projednání a rozhodnutí. Další vedení trestního řízení představuje vždy zásah do základních práv a svobod, který není ospravedlnitelný představami obviněného o porušení zásad zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny.
27. V daných souvislostech nelze nepřipomenout závěry Ústavního soudu obsažené v jeho usnesení ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. I. ÚS 148/02: „Právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny nelze vykládat tak, že by pokrývalo veškeré případy porušení kogentních procesních ustanovení v objektivní poloze, jinými slovy samotné porušení procesních pravidel stanovených procesními právními předpisy ještě nemusí samo o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces. V případě subjektivního práva na soudní a jinou právní ochranu je totiž třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé. Jakýkoliv proces neexistuje samoúčelně, nýbrž jeho cílem je dosažení vzniku, změny či zániku hmotných práv a povinností fyzických či právnických osob. Tato skutečnost se musí nutně odrážet také v rovině základních práv a svobod, v daném případě ve sféře vymezení rozsahu práva na spravedlivý proces. Teprve takové porušení objektivních procesních pravidel by mohlo být zásahem do subjektivního práva na spravedlivý proces, které by skutečně jednotlivce omezilo v některém konkrétním subjektivním procesním právu, například v nemožnosti provést konkrétní stěžovatelem zamýšlený procesní úkon, čímž by byl v důsledku znevýhodněn oproti jinému účastníkovi řízení či zkrácen na svých hmotných právech.“
28. Zásadním pro úvahu o tom, zda obviněný je v konkrétním případě osobou oprávněnou k podání dovolání, je existence pravomocného rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby z důvodu pro něj nejpříznivějšího, tedy z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř. Tato skutečnost je rozhodující z hlediska možnosti podat proti takovému rozsudku opravný prostředek, a to jak řádný, tak i mimořádný. Zamítl-li odvolací soud odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou, nemohl dovolací soud naložit jinak ani s dovoláním obviněného. Taktéž pro jeho rozhodnutí je určující, že obviněný byl rozsudkem soudu prvního stupně pravomocně obžaloby zproštěn z pro něj nejpříznivějšího důvodu podle §226 písm. a) tr. ř., nikoliv okolnost, že usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho odvolání proti takovému rozsudku podle §253 odst. 1 tr. ř., což by za jiných okolností (kupř. při existenci pro obviněného méně příznivého důvodu zproštění obžaloby) nevylučovalo podání dovolání s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), b), popř. i l ) tr. ř.
29. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu