ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.918.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 918/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání obviněného L. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 7 To 63/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 226/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 8 T 226/2017, byl obviněný L. K. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Podle 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks otevíracího nože VEOLIA se stříbrnou čepelí. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného S. O.
2. Proti označenému rozsudku podala v neprospěch obou obviněných odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě zaměřené na výroky o trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 7 To 63/2018, z podnětu uvedeného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obou obviněných ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného L. K. nově odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Podle 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks otevíracího nože VEOLIA se stříbrnou čepelí, dále v rozsudku blíže specifikovaného. Nově rozhodl i o vině a trestu spoluobviněného S. O. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. K. zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku dopustil společně se spoluobviněným S. O. tím, že dne 7. 10. 2017 kolem 01:50 hodin v O. – M. O. na ulici N., v podchodu mezi domy, vedeni úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch, posilněni návykovými látkami, přistoupili k poškozenému XXXXX *) , a poškozené YYYYY *) , tyto zcela nečekané fyzicky napadli tak, že obviněný S. O. uchopil poškozeného levou rukou pod krkem, natlačil jej na zeď a domáhal se vydání jeho mobilního telefonu slovy „davaj tělefona“ a obviněný L. K. uchopil poškozenou levou rukou za oblečení pod krkem, natlačil ji na zeď, k břichu jí přiložil otevírací nuž značky Veolia o celkové délce 20,5 cm, se stříbrnou čepelí délky 9 cm, s kovovou rukojetí v kombinaci se dřevem, a se slovy „dajtě mobily“ po ní požadoval její mobilní telefon, načež poškozený XXXXX *) vytáhnul z kapsy bundy pepřový sprej, který nosí na svou případnou obranu, a tímto začal obviněnému S. O. stříkat do tváře, na což obviněný S. O. reagoval tak, že poškozeného udeřil pěstí do levé tváře a nosu, a když se poškozený z jeho sevření vyprostil a pepřovým sprejem tak útočníka zneškodnil, šel na pomoc své přítelkyni, poškozené YYYYY *) , kterou v té chvíli stále obviněný L. K. držel, tomu taktéž nastříkal pepřový sprej do obličeje, na což obviněný L. K. udeřil poškozenou YYYYY *) do pravého oka, poté oba obvinění z místa ulekli a poškození přivolali na tísňovou linku policii, tímto svým jednáním obvinění způsobili poškozenému XXXXX *) drobnou pohmožděninu v oblasti levé části tváře, drobné poranění horního rtu a krvácení z nosu, poškozené YYYYY *) způsobili drobné pohmožděni pravého oka, drobný vpich o velikosti 0,1 mm v místě 8 cm nad pupkem, přičemž zranění poškozených si nevyžádalo nutnosti lékařského ošetření.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 7 To 63/2018, jeho výroku, kterým byl obviněný L. K. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, podal jmenovaný obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Vytkl nepřiměřenou přísnost trestu uloženého odvolacím soudem a v návaznosti na to porušení §38 tr. zákoníku.
5. Poznamenal, že rozsudek nalézacího soudu přijal i s ohledem na podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, které považoval za adekvátní. S rozsudkem odvolacího soudu se naproti tomu ztotožnit nemůže, poněvadž soud druhého stupně, který rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušil a dále nově rozhodl, nevzal na rozdíl od soudu prvního stupně v potaz žádné polehčující okolnosti. Nereflektoval, že se ke spáchání skutku doznal, že nad ním již v rámci přípravného řízení a později také v hlavním líčení projevil lítost a poškozeným se na dálku omluvil, že se všemi orgány činnými v trestním řízení řádně spolupracoval, že byl a nadále je osobou doposud netrestanou, a to jak ve své rodné zemi, tak v České republice či kdekoliv jinde, přičemž vyjma předmětného skutku není k jeho osobě žádných negativních poznatků, a že se jednalo o zcela ojedinělý exces, který si sám vysvětluje nadměrným požitím alkoholických nápojů při návštěvě S. ulice v O. Nalézací soud neshledal žádných přitěžujících okolností a ani ze strany soudu odvolacího k žádnému zjištění v tomto směru nedošlo. Odvolací soud se zabýval toliko povahou skutku. Vzhledem k tomu, že povaha skutku byla zohledněna v rámci právní kvalifikace, nemělo by k ní být přihlíženo při úvahách o trestu. Navíc nelze přehlédnout, že v době odvolacího řízení se nacházel ve vazbě, tedy v režimu odnětí svobody, což mu dodalo potřebného ponaučení a nezbytnou motivaci k tomu, aby se do budoucna vyvaroval jakýchkoliv excesů. Všechny tyto skutečnosti jsou samy o sobě dosti pádnou výstrahou a spolu s uložením výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, trestu vyhoštění a trestu propadnutí věci jsou opatřeními zcela dostatečnými a přiměřenými.
6. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený výrok rozsudku Krajského soudu v Ostravě zrušil a případně sám podle §265m odst. 1 tr. ř.ve věci rozhodl rozsudkem.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že vzhledem k povaze uplatněných námitek se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
10. Co se týče výroku o trestu, za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod. Uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle §39, §41 a §42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
11. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39, §41 či §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného, nelze, jak již bylo uvedeno, jako dovolací námitku relevantně uplatnit. Zásah dovolacího soudu je výjimečně možný jen tenkrát, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). O takový případ se ale v posuzované věci nejedná.
13. Odvolací soud, jenž obviněnému L. K. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl let, přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se při ukládání tohoto trestu řídil (str. 3 až 4 rozsudku). Uvedl, že byť vzhledem k rozsahu a zaměření odvolacích námitek přezkoumával toliko výrok o trestu, od skutkových zjištění a z nich vyplývajícího výroku o vině, v němž mají všechny navazující výroky, včetně výroku o trestu, svůj základ a z něhož lze zjistit povahu a závažnost spáchaného trestného činu, výši způsobené škody, způsob provedení činu, následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, a další skutečnosti rozhodné zejména z hledisek uvedených v §39 tr. zákoníku, nemohl odhlédnout. V této souvislosti poukázal na to, že se obviněný dopustil zvlášť závažného zločinu, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody od 2 do 10 let, což je trestní sazba, jejímž samotným rozpětím je dána vysoká společenská škodlivost jednání. Z provedeného dokazování navíc vyplynuly skutečnosti, z nichž je zřejmé, že konkrétní jednání bylo natolik závažné a společensky škodlivé, že trest uložený soudem prvního stupně a nespojený s přímým omezením osobní svobody je v rozporu s §38 odst. 1 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí. Obviněný L. K. se spoluobviněným S. O. napadli oba ještě nezletilé poškozené v úmyslu zmocnit se jejich mobilních telefonů, a to za použití zbraně - nože, který obviněný L. K. přiložil k břichu mladistvé poškozené YYYYY *) takovou intenzitou, že i přes oblečení zanechala jeho špička stopu v její kůži. Vzhledem k tomu, že loupež je dokonána i tím, že pachatel užije vůči poškozenému násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, aniž by bylo třeba, aby byl jeho úmysl zmocnit se cizí věci uskutečněn, není z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty zločinu významné, že poškozený XXXXX *) útok obviněných odvrátil použitím pepřového spreje, a k zmocnění se požadovaných mobilních telefonů tudíž nedošlo. S ohledem na dosavadní bezúhonnost obviněného pak odvolací soud dospěl k závěru, že zákonným požadavkům odpovídá uložení trestu spjatého s přímým omezením osobní svobody u dolní hranice zákonné výměry.
14. Proti takovému závěru odvolacího soudu nelze mít žádných výhrad. Jeho argumentace je pečlivá, přiléhavá a logická a nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl let se zřetelem na okolnosti případu adekvátní. Soud uvážil všechny skutečnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jeho závěr je vyvážený. Osobní poměry pachatele, jeho dosavadní způsob života a chování po činu nejsou jedinými faktory majícími vliv na druh a výměru trestu [§39 odst. 1 tr. zákoníku]. Při stanovení trestu a jeho výměry jsou významnými i povaha a závažnost trestného činu. Obviněnému hrozil za spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže trest odnětí svobody v trvání od dvou do deseti let. Trest odnětí svobody v trvání dvou a půl let, tj. téměř na spodní hranici trestní sazby, nemůže být s přihlédnutím ke způsobu provedení činu, k tomu, že obviněný se spoluobviněným S. O. v úmyslu zmocnit se cizích věcí znenadání fyzicky zaútočili na mladé osoby, že si při tom počínali velmi agresivně, chytili je pod krkem a obviněný L. K. dokonce neváhal za účelem zintenzivnění svého požadavku na vydání mobilního telefonu přiložit k břichu atakované dívky nůž o délce 20,5 cm, považován za extrémně přísný a zjevně nespravedlivý. Ani dosavadní bezúhonnost obviněného, jeho doznání k činu, lítost nad jeho spácháním a omluva poškozeným nemohou převážit nad tím, že došlo k závažnému zásahu do osobní svobody druhých, že byly užity násilné chvaty a hmaty a bylo vyhrožováno bodnou/sečnou zbraní, jež zanechala na těle oběti stopu. Nemohou převážit nad skutečností, že reakcí obviněného na jednání napadeného, který se snažil své přítelkyni pomoci a nastříkal do jeho očí pepřový sprej, byl zlostný úder pěstí do oka poškozené. Nutno dodat, že výše popsané a obviněným zdůrazňované polehčující okolnosti byly soudem zohledněny. Jejich existence měla vliv na to, že nepodmíněný trest odnětí svobody byl, jak shora naznačeno, uložen na takřka spodní hranici trestní sazby.
15. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nebyl uložen nepřiměřeně přísný trest, není k případnému zásahu dovolacího soudu dán žádný důvod.
16. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona š. 45/2013 Sb.