ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.930.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 930/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání obviněného P. W. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 To 395/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 103 T 96/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. W. odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 103 T 96/2017, uznal obviněného P. W. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným skutky popsanými pod body 1) a 2) rozsudku, jež právně kvalifikoval jako pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1)] a jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [pod bodem 2)] a uložil mu podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 To 395/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Obviněný dne 19. 2. 2018 vypracoval sám bez obhájce podání, které označil jako „žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů“ (je založeno včetně obálky na č. l. 292 až 293 spisu). Toto podání, v němž požádal o „ustanovení právního zástupce z řad advokátů“ evidentně pro zastupování ve věci dovolání proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, adresoval jmenovanému soudu druhého stupně, jenž je obdržel dne 22. 2. 2018; posléze – na základě postoupení od tohoto soudu – je obdržel dne 27. 2. 2018 Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově.
4. Soud prvního stupně dne 7. 3. 2018 ustanovil obviněnému podle §39 tr. ř. obhájce Mgr. Jakuba Laimara (ustanovení je založeno na č. l. 296 spisu, jmenovanému obhájci bylo doručeno prostřednictvím datové schránky dne 8. 3. 2018, obviněnému dne 12. 3. 2018). Jak vyplývá z referátu zapsaného na zadní straně ustanovení, současně s tímto zaslal soud prvního stupně přípis jednak obhájci obviněného s uvedením důvodů ustanovení a informací o stavu řízení v dané věci, a jednak obviněnému, kterého poučil o náležitostech dovolání a o lhůtě k jeho podání a místě, kde se podává, přičemž uvedl, že „návrh na dovolání nebyl podán řádně ani k příslušnému soudu, ale zejména ani prostřednictvím obhájce, kterého jste v té době měl. Lhůta pro řádné a včasné dovolání pak uplynula dnem 2. 3. 2018 – tedy do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu Vám do vlastních rukou i Vašemu tehdejšímu obhájci. Pokud dovolání bude jako nedůvodné odmítnuto, předepsané náklady za takové řízení činí 10 000 Kč. Sdělte tedy obratem, zda na podaném návrhu nadále trváte“. Obviněný svým podáním datovaným 12. 3. 2018, jež bylo dáno na poštu dne 13. 3. 2018 a došlo Okresnímu soudu v Karviné dne 14. 3. 2018, sdělil, že na svém návrhu podaném dne 22. 2. 2018 netrvá (toto podání je založeno včetně obálky na č. l. 297 až 298 spisu).
5. Na č. l. 303 spisu je pak založena poznámka předsedkyně senátu soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2018 o tom, že „zastoupení předch. obhájce skončilo právní mocí a k odůvodnění dovolání musí mít odsouzený znova obhájce … proto byl ust. obhájce č. l. 296 … o navrácení lhůty by měl rozhodovat NS ČR“ .
6. Dne 21. 5. 2018 podal obviněný do emailové schránky u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově prostřednictvím obhájce Mgr. Jakuba Laimara dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 To 395/2017, a současně s ním žádost o navrácení lhůty podle ustanovení §61 tr. ř.
7. V žádosti o navrácení lhůty dovolatel vyjádřil svou povědomost o tom, že lhůta pro podání řádného a včasného dovolání (tj. lhůta dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu jemu a jeho předchozímu obhájci JUDr. Františku Kubínovi) mu uplynula dne 2. 3. 2018, a že ji tudíž zmeškal. Svou žádost odůvodnil poukazem na to, že žádal o ustanovení obhájce již v únoru 2018, žádost však směřoval nesprávně na Českou advokátní komoru, pobočku v Brně; odpověď pak obdržel dne 15. 2. 2018, a zároveň jeho podání bylo přeposláno na místně a věcně příslušný soud. Z těchto důvodů mu byl ustanoven obhájce pro podání nového dovolání až dne 7. 3. 2018. Dále zdůraznil, že vzhledem k tomu (jak již bylo zmíněno výše), že soudu prvního stupně sdělil, že na původním podaném dovolání netrvá, podává tímto nové dovolání prostřednictvím obhájce a současně žádá o navrácení lhůty k podání dovolání.
8. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný opětovně poukázal na to, že podal dovolání bez zastoupení advokátem a toto v reakci na výzvu soudu prvního stupně vzal zpět, když sdělil, že na něm netrvá s tím, že poté, co mu bude ustanoven nový obhájce, podá nové dovolání. Uplatnil v něm dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Konkrétně namítl nesprávné hodnocení jeho protiprávního jednání neboli porušení právní povinnosti, přičemž citoval ustanovení §145 odst. 1 tr. zákoníku a odkázal na komentář k trestnímu zákoníku a judikaturu týkající se naplnění subjektivní stránky trestného činu těžkého ublížení na zdraví, resp. pokusu tohoto trestného činu. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyslovil názor, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky v podobě jeho úmyslu způsobit poškozené těžká zranění, jenž je u pokusu daného trestného činu vyžadován. Tvrdil, že k bodnutí poškozené došlo neúmyslně a jím do značné míry nezaviněně při tom, jak poškozenou, která byla pod vlivem alkoholu útočná jak slovně, tak fyzicky, když proti němu stála s nožem v ruce (v minulosti jej již dokonce nožem bodla a byla za to sama trestně stíhána), chtěl od sebe odstrčit, aby jej nenapadla. Zdůraznil také, že opakovaně poukazoval na nedůvěryhodnost poškozené, k jejíž výpovědi se nalézací soud zcela nekriticky přiklonil, a to i přes její trestní stíhání, ve kterém byl naopak on v procesním postavení poškozeného.
9. V závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným, zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil jej obžaloby.
10. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření odkázal na ustanovení §265e odst. 4 tr. ř., podle něhož navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné, a zdůraznil, že toto ustanovení je shodně vykládáno jak Nejvyšším soudem, tak Ústavním soudem (viz například usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 3555/14). Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl obdobně jako ve své věci sp. zn. 7 Tdo 1308/2017, tedy, že podle §61 odst. 1 tr. ř. se navrácení lhůty k podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 To 395/2017, nepovoluje. Dále navrhl, aby v návaznosti na to Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 8. 8. 2018). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které učinil prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), současně splňuje formální a obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Dále se Nejvyšší soud zabýval posouzením toho, zda obviněný podal dovolání včas, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě.
14. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V souladu s §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
15. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
16. Přitom je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a proto období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna, nelze dále prodlužovat.
17. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 To 395/2017, obsahující řádné poučení o zákonné lhůtě k podání dovolání a jeho podmínkách, bylo obviněnému a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Františku Kubínovi doručeno shodného dne 2. 1. 2018 (příslušné doručenky jsou založeny na č. l. 269 spisu). Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tak obviněnému uplynula v pátek 2. 3. 2018 .
18. Jak již bylo uvedeno výše v odstavci 3. tohoto usnesení, obviněný učinil sám bez obhájce ke konci uvedené lhůty k soudu druhého stupně podání označené jako „žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů“. Toto podání, v němž požádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro zastupování ve věci dovolání, došlo soudu druhého stupně dne 22. 2. 2018 a postoupením soudu prvního stupně dne 27. 2. 2018. Zmíněné podání však nelze považovat za dovolání již proto, že takto nebylo ani označeno a ani z jeho obsahu to nevyplývá (vyplývá z něj toliko záměr obviněného dovolání podat, k čemuž požádal soud o ustanovení obhájce). Zejména však uvedené podání nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, ačkoliv o tom byl obviněný soudem poučen (srov. §265d odst. 2 tr. ř.). Citované ustanovení totiž výslovně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Jak již bylo shora uvedeno, z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě je zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem předepsané poučení o dovolání obsahuje.
19. Protože podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. ř., a je tudíž pro počítání dovolací lhůty zcela bez významu.
20. Za dovolání v dané věci je nutno považovat až dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce Mgr. Jakuba Laimara dne 21. 5. 2018. Toto dovolání však vzhledem k tomu, že lhůta k podání dovolání v posuzovaném případě uplynula již dne 2. 3. 2018, bylo podáno opožděně (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Svazku 4/2004 pod č. T 679).
21. Ostatně je zřejmé, že výše uvedené skutečnosti nerozporuje ani sám obviněný. Při vědomí zmeškání zákonné lhůty k podání dovolání totiž současně s dovoláním podal prostřednictvím obhájce žádost o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř. Jak ale již bylo uvedeno shora v odstavci 16. tohoto usnesení, zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky vylučuje navrácení této procesní lhůty, jejíž délku a běh upravuje kogentní ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., a Nejvyšší soud ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout a povolit její navrácení. V tomto směru lze přiměřeně odkázat i na shodnou konstantní judikaturu Ústavního soudu stran posuzování včasnosti podání ústavní stížnosti (srov. například aktuální usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. II. ÚS 1655/18, ale i jeho další rozhodnutí ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 468/15, ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 2431/13, ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 1879/13, ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1861/12, ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3159/11, ze dne 24. 1. 2008, IV. ÚS 2898/07, ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 45/04, a ze dne 16. 11. 1994, sp. zn. IV. ÚS 110/94). Právě proto, že lhůta k podání dovolání je lhůtou kogentní a trestní řád v ustanovení §265e odst. 4 tr. ř., které je ustanovením speciálním pro dovolací řízení, výslovně stanoví, že její navrácení není přípustné, Nejvyšší soud o předmětné žádosti obviněného vůbec nerozhodoval (jak učinil jiný jeho senát v usnesení ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1308/2017, zmíněném státním zástupcem v jeho vyjádření), a posuzoval v tomto směru pouze, zda dovolání obviněného bylo podáno včas, či nikoliv. Shledal přitom, že bylo podáno opožděně.
22. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani v mezidobí uskutečněná změna v osobě obhájce obviněného. Jestliže totiž obviněný v době, kdy v dané věci pravomocně skončilo trestní stíhání usnesením Krajského soudu v Ostravě, byl zastoupen obhájcem JUDr. Františkem Kubínem (ten mu byl ustanoven soudkyní Okresního soudu v Karviné již dne 18. 5. 2017), pak tento obhájce byl oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o něm u Nejvyššího soudu (srov. §41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že zmocnění tohoto obhájce zaniklo při skončení trestního stíhání pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně.
23. K tomu je zapotřebí doplnit, že zmocnění uvedeného obhájce bylo při jeho ustanovení vymezeno dobou trvání důvodů nutné obhajoby, přičemž tyto během řízení u odvolacího soudu trvaly, a obhájci byl také doručen opis rozhodnutí soudu druhého stupně. Z výše uvedených skutečností tudíž vyplývá, že obhájce JUDr. František Kubín byl zcela nepochybně oprávněn (resp. v zájmu ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů obviněného i povinen), aby za obviněného podal dovolání a obhajoval jej v řízení o dovolání u Nejvyššího soudu. V posuzované věci se navíc nejednalo ani o případ, že by obviněný neměl v dosavadním řízení obhájce a tento mu byl ustanoven pro účely podání dovolání a účasti v dovolacím řízení poté, co byl pravomocným rozhodnutím podle §33 odst. 2 tr. ř. obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu (nebo obhajobu za sníženou odměnu) a obviněný požádal o ustanovení obhájce. Pokud tedy předsedkyně senátu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově dne 7. 3. 2018, tj. pět dní po uplynutí lhůty k podání dovolání obviněnému ustanovila dalšího obhájce Mgr. Jakuba Laimara, nebyl k takovému postupu dán důvod (a to i přesto, že obviněný požádal o ustanovení nového obhájce ke konci běhu lhůty k podání dovolání) a podal-li obviněný dovolání prostřednictvím tohoto obhájce dne 21. 5. 2018, tj. více než dva měsíce po uplynutí lhůty k podání dovolání, jde o dovolání podané opožděně a jako takové je třeba je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006, publikované pod č. 50/2007 Sb. rozh. tr.).
24. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné ještě dodat, že v dané věci je bez významu rovněž nejen nikoliv bezezbytku správný názor v poznámce předsedkyně senátu soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2018 o tom, že „zastoupení předch. obhájce skončilo právní mocí a k odůvodnění dovolání musí mít odsouzený znova obhájce … proto byl ustanoven obhájce č. l. 296 …“ , ale i formulace použitá soudem (podle referátu na zadní straně ustanovení obhájce Mgr. Jakuba Laimara) a konkretizovaná výše v odstavci 4. tohoto usnesení v přípisu adresovaném obviněnému, že „ návrh na dovolání nebyl podán řádně …“ . V posuzovaném případě se nejednalo o žádný „návrh na dovolání“ (a již vůbec ne o dovolání, jak toto podání označil obhájce obviněného), nýbrž o žádost o ustanovení obhájce. Na běh dovolací lhůty totiž nemá žádný vliv ani chybný postup spočívající v nesprávné informaci soudu nebo obhájce o nutnosti nového ustanovení či zvolení si obhájce pro podání dovolání a účast v řízení o dovolání u Nejvyššího soudu poté, co zmocnění obhájce zaniklo při skončení trestního stíhání, jenž je v rozporu s ustanovením §41 odst. 5 tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 7 Tdo 619/2005, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve Svazku 20/2005 pod č. T 844).
25. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Proto ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadená rozhodnutí obou soudů nižších instancí, jak se toho obviněný domáhal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu