ECLI:CZ:US:2008:4.US.2898.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2898/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2008 o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, AK Staré nám. 67, 356 01 Sokolov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 8 To 222/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal ve věci znovu jednat a rozhodnout, protože napadeným usnesením bylo porušeno stěžovatelovo právo na řádný a spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, je podána včas a zda je přípustná k meritornímu projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud uvedenou lhůtu považuje za procesní, a proto postačí, je-li v její poslední den ústavní stížnost podána k přepravě (srov. nález Pl. ÚS 37/93, Sb.n.u., sv. 1, str. 63). Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu (srov. ustanovení §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel se tedy má se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud přímo a nikoli prostřednictvím obecného soudu, a proto zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem; lhůta pro podání ústavní stížnosti je v takovém případě zachována pouze tehdy, pokud je dodržena v okamžiku postoupení ústavní stížnosti Ústavnímu soudu tímto soudem. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řízení před ním je řízením zcela samostatným; nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (srov. usnesení IV. ÚS 867/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz), kde se - s určitými výjimkami - uplatňuje pravidlo, že se opravný prostředek podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (srov. např. ustanovení §248 odst. 1 či §265e odst. 1 trestního řádu); z již uvedených důvodů však ústavní stížnost opravným prostředkem není.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 31 Nt 1082/2006, zjistil Ústavní soud, že ústavní stížností napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 20. 6. 2007 (srov. č. l. 27) a jeho obhájci dne 19. 6. 2007 (srov. č. l. 40). Předmětná ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově, který ji obdržel dne 15. 8. 2007 a dne 9. 11. 2007 ji postoupil Ústavnímu soudu. S ohledem na výše vyložené nelze než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána opožděně, neboť v okamžiku jejího postoupení Ústavnímu soudu již lhůta pro její podání uplynula.
Ústavní soud nepřehlédl absenci řádné plné moci, nicméně nápravu, jakož i odstranění celé řady vad dalších nežádal, neboť by postupoval zcela formalisticky, poněvadž i odstranění všech těchto nedostatků by nic nezměnilo na tom, že ústavní stížnost byla podána opožděně a nemůže tak být meritorně projednána. Ačkoli tedy stěžovatel řádnou plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem nepředložil, neboť jeho obhájce v řízení před obecnými soudy mylně se domnívá, že podání ústavní stížnosti je součástí obhajoby v trestním řízení (srov. usnesení IV. ÚS 291/04, Sb.n.u. sv. 35, str. 589), povšiml si Ústavní soud, že nikoli perfektní plnou moc vztahující se k řízení před Ústavním soudem stěžovatel svému obhájci přece jen udělil, a to osobně dne 14. 8. 2007 (srov. č. l. 46).
Jakkoli je patrné, že opožděné podání ústavní stížnosti jde na vrub nikoliv stěžovatele samotného, ale vyplývá z chybného postupu jeho právního zástupce, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako opožděně podanou podle ustanovení §43 odst. 1 písm.b) zákona o Ústavním soudu, neboť pomýlení stěžovatelova zástupce (jenž by ostatně jako advokát měl být znalcem práva) nemůže Ústavní soud reparovat tím, že by závazná ustanovení citovaného zákona odmítl v rozporu s článkem 2 odst. 3, článkem 88 odst. 2 Ústavy a článkem 2 odst. 2 Listiny respektovat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj