ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.180.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 180/2019-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Pitambera s. r. o. se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 1332/23, identifikační číslo osoby 05569419, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60, proti povinnému J. H. , narozenému dne XY, za účasti manželky povinného H. H., narozené dne XY, oba bytem bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 5/49, pro 96 436,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 EXE 404/2016, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. června 2018, č. j. 15 Co 180/2018-168, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. června 2018, č. j. 15 Co 180/2018-168, a usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. března 2018, č. j. 7 EXE 404/2016-133, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 19. března 2018, č. j. 7 EXE 404/2016-133, zamítl návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného č. XY, vedeného u ING Bank N.V., prováděné na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice (dále jen „soudní exekutor“), ze dne 21. června 2017, č. j. 124 EX 13772/16-99. Uvedl, že soudní exekutor postupoval v souladu s ustanovením §42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. července 2015 (dále jen „ex. řád“), tj. nepřihlédl ke smlouvě o zúžení společného jmění povinného a jeho manželky (dále též „Smlouva“), neboť tato Smlouva byla do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (dále též „Seznam“) zapsána až po vzniku dluhu, tedy dne 22. července 2016, a nebylo prokázáno, že by třetí osoby (oprávněná) byla s obsahem Smlouvy seznámena dříve ještě před tímto zápisem. Za situace, kdy oprávněná o Smlouvě nevěděla (opak nebyl prokázán), se ve smyslu ustanovení §143a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), nemůže povinný ani jeho manželka na smlouvu o zúžení společného jmění odvolávat. Soudní exekutor proto mohl k obsahu Smlouvy nepřihlížet a postihnout v exekuci vedené vůči povinnému pro dluh spadající do společného jmění i účet manželky povinného podle ustanovení §42 odst. 4 ex řádu ve spojení s §262b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. července 2015 (dále jen o. s. ř.).
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. června 2018, č. j. 15 Co 180/2018-168, usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. března 2018, č. j. 7 EXE 404/2016-133, potvrdil. Dospěl k závěru, že s ohledem na to, kdy byla exekuce zahájena, je na místě aplikovat exekuční řád a občanský soudní řád ve znění zákona č. 139/2015 Sb., účinného od 1. července 2015, konkrétně pak především ustanovení §42 odst. 4 ex. řádu. Dovozuje, že závazek povinného vůči oprávněné nevznikl v roce 2006, jak se domnívá manželka povinného, tj. v době, kdy byl sice právní vztah mezi povinným a peněžním ústavem Citibank Europe plc, organizační složkou, se sídlem v Praze 13, Bucharova č. 2641/14, identifikační číslo osoby 28198131 (jako původní věřitelkou, dále jen „Citibank“) založen, nýbrž až v roce 2015, kdy došlo k zesplatnění úvěru v důsledku porušení smluvních podmínek ze strany povinného, které bylo věřitelkou povinnému oznámeno dopisem ze dne 29. června 2015. Závazek tedy nevznikl za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964, ale za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V souladu s ustanovením §731 o. z. závazek povinného vznikl za trvání (byť v roce 2004 zúženého) společného jmění, a proto bylo možné v souladu s výše zmíněným §42 odst. 4 ex. řádu pro jeho vymožení postihnout i majetek jsoucí ve společném jmění, tzn. účet manželky povinného. Důvod pro částečné zastavení by v tomto případě byl dán jen tehdy, pokud by se na účtu manželky povinného nacházely toliko výlučné prostředky manželky povinného podle ustanovení §709 odst. 1 o. z.
Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním, v němž předně uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu posouzení okamžiku vzniku pohledávky povinného zcela nepředvídatelné. Soud se zabýval toliko okamžikem zveřejnění smlouvy o zúžení společného jmění do Seznamu, nikoliv okolnostmi, za nichž závazek povinného vznikl (v této souvislosti odkazuje na provedené důkazní prostředky), tj. vědomostí oprávněné o možném zúžení společného jmění a vědomostí manželky povinného o závazku povinného, čímž se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, na kterou dovolatelka odkazuje. Dovolatelka upozorňuje, že v posuzované věci přitom bylo prokázáno, že o vzniku závazku mezi povinným a stávající oprávněnou nevěděla, neboť žije dlouhodobě v zahraničí a neudržuje s povinným společnou domácnost. Podle dovolatelky není na místě věc posuzovat podle zákona č. 139/2015 Sb., neboť dohoda o zúžení společného jmění byla mezi ní a povinným uzavřena už v roce 2004, závazek povinného poté vznikl v roce 2006, tzn. nikoliv až v roce 2015, jak tvrdí odvolací soud, tedy v okamžiku zesplatnění úvěru pro jeho neplacení ze strany povinného, ale v okamžiku, kdy povinný do takového závazku vstoupil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2109/2012). V této souvislosti formuluje tři otázky k řešení 1) k jakému okamžiku nutno posuzovat vznik závazku (v posuzované věci závazek dlužníka vůči věřiteli na základě čerpání prostředků s využitím kreditní karty poskytnuté na základě smlouvy o vydání kreditní karty) z pohledu jeho následného exekučního postihu podle ustanovení §42 ex. řádu ve spojení s §262b o. s. ř. shodně ve znění účinném od 1. července 2015, 2) zda se na možnost postihu majetku vyloučeném ze společného jmění na základě smlouvy o zúžení společného jmění, která vznikla před účinností novely v podobě zákona č. 139/2015 Sb., a možnosti postihu majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, který je ve výlučném vlastnictvím jen v důsledku takto uzavřené smlouvy o zúžení společného jmění, použije znění ustanovení §42 ex. řádu před novelou v podobě zákona č. 139/2015 Sb. či ve znění této novely, 3) zda dosavadní judikatura k ustanovení §42 ex. řádu ve spojení s ustanovení §262b o. s. ř. a §143a obč. zák. je použitelná i na nové znění ustanovení §42 ex. řádu ve znění novely v podobě zákona č. 139/2015 Sb. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 22. června 2018, č. j. 15 Co 180/2018-168, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Pehlřimově ze dne 19. března 2018, č. j. 7 EXE 404/2016-133, zrušil a buď sám rozhodl tak, že exekuce se co do postižení účtu manželky povinného č. XY, vedeného u peněžního ústavu ING Bank N.V., nařízené exekučním příkazem soudního exekutora ze dne 21. června 2017, č. j. 124 EX 13772/16-99, zastavuje a manželce povinného se přiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím a dovolacím, nebo po zrušení obou rozhodnutí věc vrátil zpět k soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10 o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva (k jakému okamžiku nutno posuzovat vznik závazku z pohledu jeho následného exekučního postihu podle ustanovení §42 ex. řádu ve spojení s §262b o. s. ř. shodně ve znění účinném od 1. července 2015), při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání manželky povinného je opodstatněné.
Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (§35 odst. 2 ex. řádu ve znění účinném od 1. července 2015). Posuzovanou věc je tak třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán v roce 2016 – podle občanského soudního řádu a exekučního řádu ve znění účinném od 1. července 2015 (srov. článek Čl. II bod 1 a Čl. IV bod 1zákona č. 139/2015 Sb.).
Podle ustanovení §42 ex. řádu (odst. 2) při vydání exekučního příkazu je exekutor povinen vycházet z obsahu listiny podle odstavce 1, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu a vyslovil-li s tím souhlas oprávněný (…); (odst. 3) v ostatních případech lze vydat exekuční příkaz postihující majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného jmění manželů změněn; (odst. 4) jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.
Podle ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř. je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
V posuzované věci povinný a manželka povinného dne 4. srpna 2004 uzavřeli ve smyslu ustanovení §143a odst. 1 obč. zák. smlouvu o zúžení společného jmění, která byla dne 25. října 2004 zapsána do katastru nemovitostí (pro postup podle §42 ex. řádu není relevantní) a do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu zapsána dne 22. července 2016. Exekuční řízení bylo ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 ex. řádu zahájeno v roce 2016. Z procesního hlediska tak soudní exekutor, resp. soud postupoval správně, pokud k zapsané Smlouvě ve smyslu ustanovení §42 odst. 2 ex. řádu nepřihlédl, neboť předmětem exekučního řízení je dluh (závazek z dluhu) povinného, který vznikl před zápisem smlouvy o zúžení společného jmění do Seznamu a v řízení nebylo prokázáno, že by s opačným postupem oprávněná vyslovila souhlas.
Podle ustanovení §42 odst. 3 ex. řádu v ostatních případech, tzn. například tehdy, pokud jde o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před zápisem smlouvy do Seznamu a oprávněný nevyslovil souhlas s tím, aby soudní exekutor při exekuci tohoto dluhu vycházel ze smlouvy zapsané do Seznamu, lze vydat exekuční příkaz postihující majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného jmění manželů změněn. Soudní exekutor proto zásadně mohl postupovat v souladu s ustanovením §42 odst. 3, resp. odst. 4 ex. řádu, proti čemuž se manželka povinného mohla a taktéž tak v posuzované věci učinila, ohradit postupem podle ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., měla-li za to, že její majetek či majetek ve společném jmění byl postižen ve větším rozsahu.
Dále je proto nezbytné se zabývat tím, zda exekucí nebyl postižen majetek ve společném jmění či majetek manželky povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, event., majetek, který exekucí vůbec nemohl být postižen, ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, uvedl, že v zásadě platí, že „zvláštním právním předpisem“, na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí).
Exekvovanou pohledávkou je závazek povinného vyplývající z žádosti povinného o vydání kreditní karty společnosti Citibank, k jehož vzniku došlo již v roce 2006. Odvolací soud ovšem dovodil, že ke vzniku pohledávky došlo až v roce 2015, kdy bylo povinnému oznámeno porušení smluvních podmínek ze shora specifikované v roce 2006 vzniknuvšího závazkového vztahu, přičemž právě tento okamžik považuje za rozhodující.
Dovolací soud připomíná, že je nezbytné rozlišit vznik za ́vazkového právního vztahu, vznik pohledávky a její splatnost. Jak ostatn ě vyplývá z dikce odůvodnění usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, stejně jako z dikce ustanovení §42 odst. 2 ex. řádu, který hovoří o „vydobytí dluhu ze závazku vzniklého“ před či po zápisu Smlouvy do Seznamu, pro posouzení, zda byl postižen majetek ve společném jmění či majetek manželky povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, je rozhodující hmotněprávní stav účinný ke dni vzniku samotného závazkového právního vztahu, nikoliv hmotněprávní stav účinný až ke dni vzniku pohledávky. Právní skutečností hmotného práva, od níž se odvíjejí vztahy mezi oprávněnou, povinným a manželkou povinného, včetně výčtu právních skutečností, při jejichž naplnění by se manželka povinného mohla s úspěchem domoci zastavení exekuce podle ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. července 2015, je tedy právní a skutková situace, která byla v době uzavření úvěrové smlouvy mezi povinným jako dlužníkem a Citibank jako původní věřitelkou. Právě tato totiž dává základ pro vznik jejich vzájemných práv a povinností podle hmotného práva, když tato práva a povinnosti lze z pohledu manželky povinného nyní realizovat pouze uplatněním procesněprávního návrhu na zastavení exekuce podle §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. července 2015, a to bez ohledu na to, kdy došlo k samotnému vzniku pohledávky či k jejímu zesplatnění. Jiný výklad by vedl k tomu, že by manželka povinného pro případ, že se chce domoci zastavení exekuce, již v době uzavření zmíněné smlouvy mezi povinným a původní věřitelkou předvídala existenci nynějších ustanovení nového občanského zákoníku, zejména ustanovení §732 o. z. a již v době, kdy se o uzavření půjčky dozvěděla, bez zbytečného odkladu projevila věřitelce nesouhlas s uzavřením této smlouvy, s tím, že byla uzavřena proti její vůli. Takový výklad by byl nepřípustně pravě retroaktivní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016).
Z výše uvedeného vyplývá, že to, zda byl majetek ve společném jmění či majetek manželky povinného postižen ve větším rozsahu (§262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. července 2015), resp. zda byly splněny předpoklady pro postižení majetku manželky povinného (zejména zda vymáhaná pohledávka patří s ohledem na okolnosti případu do společného jmění povinného a jeho manželky), je třeba posoudit podle ustanovení §143 a násl. obč. zák. (zejména ustanovení §143a odst. 4 obč. zák.). Použití ustanovení občanského zákoníku z roku 2012 tak nepřichází v úvahu.
V posuzované věci je vedena exekuce pro výlučný dluh jednoho z manželů, který dlužnému manželu vznikl za trvání manželství (tj. dluh patřící do společného jmění), avšak až po modifikaci společného jmění podle §143a odst. 1 obč. zák., nejen z výlučného majetku dlužného manžela, ale i z majetku patřícího do společného jmění povinného a jeho nedlužné manželky (či majetku, který se za takový majetek považuje, v tomto případě šlo účet manželky povinného) – srov. §42 odst. 1 ex. řádu. Odvolací soud tak musí nezohlednit, zda v době vzniku pohledávky oprávněná věděla o obsahu smlouvy o zúžení společného jmění povinného a jeho manželky. Nejvyšší soud přitom v této souvislosti judikoval, že v otázce znalosti obsahu smlouvy o zúžení společného jmění oprávněnou je nutné zohlednit nejen to, zda povinný nejpozději v době vzniku pohledávky oprávněnou s obsahem smlouvy o zúžení společného jmění seznámil, ale v případech, kdy je třeba mít za nesporné, že tak neučinil, také to, zda manželka povinného věděla o budoucím závazku svého manžela a zda tedy měla možnost nejpozději do vzniku závazku manžela oprávněné obsah smlouvy o zúžení společného jmění sama oznámit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4936/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 5236/2015).
S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném (neúplném a předčasném) právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. června 2018, č. j. 15 Co 180/2018-168, bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§243e odst. 2 o. s. ř.). Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. března 2018, č. j. 7 EXE 404/2016-133, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), ledaže se o náhradě nákladů řízení rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 3. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu