ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1800.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 1800/2019-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného L. H. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem v Táboře, Klokotská 103/13, proti povinnému M. S. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze, Dlouhá 705/16, pro 50 060,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 EXE 1044/2018, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 28. ledna 2019, č. j. 15 Co 29/2019-58, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 12. 2018, č. j. 4 EXE 1044/2018-43, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 24. 5. 2018, č. j. 14 To 76/2018-336, a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 1. 2018, č. j. 6 T 101/2017-303 (dále „exekuční titul“), jimiž bylo povinnému v rámci trestního řízení uloženo, aby oprávněnému nahradil škodu a nemajetkovou újmu.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 1. 2019, č. j. 15 Co 29/2019-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Neshledal protiprávnost ani nepřiměřenost zásahu do majetkových práv povinného, neboť nebylo prokázáno, že exekuční titul byl dobrovolně splněn, zároveň exekuční příkaz postihující účet povinného byl vydán toliko do výše odpovídající výši vymáhané pohledávky a předpokládaných nákladů oprávněného a soudního exekutora.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost odvozuje ze skutečnosti, že se odvolací soud napadeným usnesením odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, jestliže se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s námitkami povinného ohledně šikanózního charakteru návrhu na nařízení exekuce [v této souvislosti dovolatel výslovně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2016, sp. zn. 30 Cdo 2178/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, a nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14 (N 218/79 SbNU 503)].
Oprávněný ve svém vyjádření s dovolacími námitkami nesouhlasí, napadené usnesení považuje za správné a dovolání tudíž za nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovaným účastníkem exekučního řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
Dovolací soud předně poukazuje na ustanovení §241a odst. 1 větu první o. s. ř. (k tomu viz dále §241a odst. 6 o. s. ř.), podle kterého lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V tomto ohledu je podstatné, aby takové právní posouzení bylo významné pro rozhodnutí samotné, tj. aby důvod, proč odvolací soud shledal nárok opodstatněným či neopodstatněným, byl založen právě na takovém právním posouzení (srov. Občanský soudní řád /§1 až 250l/: Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Praktický komentář. ISBN 978-80-7478-986-1., k ustanovení §241a odst. 1). Z uvedeného výkladu vyplývá mimo jiné i požadavek, aby dovolatelem vznesené námitky či důvody byly součástí přezkumu odvolacího soudu, není-li dovolací soud v rámci svého řízení oprávněn přezkoumat nová tvrzení, jimiž se odvolací soud nemohl (z důvodu jejich neuplatnění) zabývat.
Z obsahu odvolání, jakož i z napadeného usnesení odvolacího soudu, je přitom zřejmé, že předmětem přezkumu odvolacího soudu byla námitka týkající se protiprávního (resp. „disproporcionálního“) zásahu do majetkových práv dovolatele, a to výlučně v intencích zásahu do pokojného užívání majetku a práva na spravedlivé řízení. Dovolatel „disproporcionalitu“ zásahu po celou dobu řízení (již v návrhu na zastavení exekuce) spatřoval ve vymáhání větší částky, než je stanoveno exekučním titulem, popř. v tom, že kvůli bagatelní částce je nařízena exekuce prodejem nemovitých věcí mnohem větší hodnoty. Námitka spočívající v šikanózním charakteru návrhu na nařízení exekuce či ve skutečnosti, že povinný je ochoten požadovanou částku v řádu několika dnů uhradit, však dovolatelem nebyla v odvolání (či dříve) tvrzena (uplatněna), a tudíž ani odvolacím soudem nebyla (nemohla být) řešena. Nejvyšší soud proto k této námitce, na níž z uvedených důvodů napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, nepřihlédl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2191/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1485/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 605/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2016, sp. zn. 32 Cdo 5169/2015).
Jelikož dovolatel neuvedl žádné jiné skutečnosti, jež by předpoklad přípustnosti dovolání založily, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítá.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu