ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2065.2019.1
20 Cdo 2065/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, v exekuční věci oprávněné Glory Daze Associated S.A. se sídlem Wickhams Cay II, Tortola, VG11100, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, proti povinné E. P. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/8, pro 3 600 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 405/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2019, č. j. 19 Co 373/2018-268, takto:
Dovolání oprávněné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. března 2019, č. j. 19 Co 373/2018-268, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. října 2018, č. j. 148 EXE 405/2018-207, kterým byla mimo jiné zastavena exekuce vedená u téhož soudu pod sp. zn. 148 EXE 405/2018, přičemž oprávněné uložil zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 096,50 Kč. Dospěl kromě dalšího k závěru, že exekuční titul, kterým je v posuzované věci notářský zápis č. N 1289/2014, NZ 1278/2014, sepsaný dne 25. února 2014 notářskou kandidátkou JUDr. Martinou Boháčovou jménem JUDr. Heleny Divišové, notářky se sídlem v Hradci Králové (dále jen „exekuční titul“ či „notářský zápis“), byl sepsán podle ustanovení §71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), nikoliv podle ustanovení §71a notářského řádu. Notářský zápis tudíž nemá hmotněprávní povahu a není s to modifikovat původní smlouvu o úvěru č. 213/2013 uzavřenou dne 5. srpna 2013 mezi dlužníkem M. P. a věřitelkou, společností AKCENTA, spořitelní a úvěrové družstvo, jakožto právním předchůdcem oprávněné, ve znění pozdějších dodatků (dále jen „smlouva o úvěru“).
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost shledává v tom, že usnesení odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dále na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odkazy odvolacího soudu na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně pak na usnesení ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, a dále na usnesení ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018, kterými odůvodňuje svůj právní závěr, že exekučním titulem nemohlo dojít ke změně smlouvy o úvěru, neboť nemá hmotněprávní povahu, nejsou přiléhající na posuzovanou věc. Exekuční titul neobsahuje výslovný odkaz na ustanovení §71b notářského řádu či na ustanovení §71a notářského řádu, je proto nezbytné vycházet z vůle smluvních stran exekučního titulu. Z této vyplývá, že exekučním titulem měl být změněn dosavadní závazek, uznán dluh a zároveň sjednána dohoda o svolení k přímé vykonatelnosti. Exekuční titul v podobě notářského zápisu tak obsahoval jak hmotněprávní složku ve smyslu ustanovení §71a notářského řádu, tak procesní složku ve smyslu ustanovení §71b notářského řádu. Oprávněná v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 236/2006, které nevylučuje změnu původního závazku notářským zápisem. K tomuto dodává, že nesouhlasí s hodnocením charakteru smlouvy o úvěru provedeným odvolacím soudem, podle kterého jde o úvěr spotřebitelský a tudíž exekučním titulem nemohlo dojít ke změně podmínek zesplatnění pohledávky v neprospěch dlužníka (exekuční titul oproti smlouvě o úvěru obsahuje rozdílnou úpravu zesplatnění dlužné pohledávky, když již neodkazuje na ustanovení §565 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, ale uvádí, že v případě prodlení dlužníka delšího 14 dnů dojde k automatického zesplatnění pohledávky). Tento závěr je podle názoru oprávněné v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 5266/2015. S ohledem na výše uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud odvoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a společně s ním i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná se k dovolání oprávněné vyjádřila tak, že se ztotožňuje s právními závěry obsaženými v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu. Dodala rovněž, že vymezení přípustnosti dovolání oprávněnou považuje toliko za formální. Navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl a pokud tak neučiní, aby jej zamítl a povinné přiznal nárok na náhradu dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále též jen „o. s. ř.“ a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (například usnesení ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004 a zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018) vyplývá, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde jen o jednu z náležitostí, kterou musí exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před soudem. Notář notářský zápis sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a činí tak na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 81).
Nařídí-li tedy soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, resp. exekuci ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného nutně vyplývá, že platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké povinnosti pro něj vyplývají z uzavřeného hmotněprávního úkonu (který byl podkladem pro sepis tohoto zápisu), jež nesplnil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013).
Pro posuzovanou věc ze shora zmíněného vyplývá, že exekuční titul v podobě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§71b odst. 1 notářského řádu), jakožto procesní dohoda smluvních stran notářského zápisu, není způsobilý modifikovat původní hmotněprávní ujednání v podobě smlouvy o úvěru tak, aby toliko na základě porušení povinnosti nově nastolené právě až v notářském zápisu bylo následně možné na základě něj nařídit exekuci.
Oprávněná se svou argumentací snaží evokovat situaci, že notářský zápis nebyl sepsán výhradně jen podle ustanovení §71b odst. 1 notářského řádu, nýbrž současně i podle ustanovení §71a notářského řádu. Z předmětného notářského zápisu však tato skutečnost nevyplývá. Naopak je v ní na straně třetí, bod třetí, uvedeno, že „Věřitel, Dlužník a Ručitelé vědomi si svých práv a povinností dle hmotněprávního ujednání obsaženého ve Smlouvě o úvěru, Smlouvě o převzetí ručení 1 a Smlouvě o převzetí ručení 2 uzavírají tuto procesní dohodou se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu“, v níž pro účely přímé vykonatelnosti vymezují (mimo jiné) novou konečnou splatnost jistiny a úroků uvedených v bodě 3 odst. 4 písm. a) notářského zápisu.
S ohledem na výše uvedené proto dovolací soud uzavírá, že setrvává na své shora citované judikatuře, s níž je dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v souladu. Za této situace se proto nezabýval řešením druhé dovolatelkou vymezené otázky, neboť její řešení je za dané situace bezpředmětné. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nelze pokračovat. Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 8. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu