ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2222.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2222/2019-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné O. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Freyova č. 82/27, proti povinné K Consult s.r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 9, Blériotova č. 1003/3, identifikační číslo osoby 26124297, zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 573/12, pro 5 139 824 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 5648/2014, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2018, č. j. 19 Co 265/2018-260, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 730 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce povinné JUDr. Viktora Bradáče, advokáta se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 573/12. ¨
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání povinné změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 5. 2018, č. j. 73 EXE 5648/2014-203, tak, že zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 11207/14, na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 6. 2014, č. j. 73 EXE 5648/2014-13, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem je v projednávané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný jménem notáře JUDr. Ivana Ertelta jeho trvalou zástupkyní Mgr. Janou Ghazaliovou ze dne 15. 5. 2014, č. j. N 248/2014, NZ 216/2014 (dále též jen „předmětný notářský zápis“), dle kterého byla mezi povinnou a oprávněnou dne 5. 1. 2009 uzavřena smlouva o půjčce na částku 4 908 140 Kč, která byla povinnou čerpána postupně od počátku roku 2009 do 31. 10. 2013, s dohodnutým termínem splatnosti 31. 12. 2013, že na základě smlouvy o půjče vznikla oprávněné pohledávka z titulu úroku z dlužné částky od 1. 11. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 66 031 Kč a z titulu sjednaného úroku z prodlení ve výši 165 653 Kč, a že povinná se prostřednictvím jednatele R. K. zavázala k zaplacení dluhu do 31. 5. 2014. Dále zjistil, že jednatel R. K. byl jednatelem povinné od 22. 12. 2008 do 16. 5. 2014, že druhým jednatelem byl I. K., že každý jednatel mohl za povinnou jednat samostatně, že orgány povinné byly valná hromada a jednatelé a že do působnosti valné hromady povinné dle společenské smlouvy mimo jiné náleží otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákona nebo společenská smlouva. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětný notářský zápis není vykonatelným exekučním titulem, neboť jeho obsahem je uznání závazku ze smlouvy o půjčce, která je neplatná. Neplatnost smlouvy o půjčce dovodil dovolací soud z ustanovení §196a obchodního zákoníku, neboť jednatel společnosti R. K. a současně manžel oprávněné neměl pro její uzavření souhlas valné hromady. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla neplatným právním úkonem, nemohl být takový závazek ani v předmětném notářském zápisu platně uznán, neboť by šlo o vznik nových práv a povinností účastníků právního vztahu, avšak na základě notářského zápisu nové právní vztahy nevznikají, nemění se, ani nezanikají.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně dovodil, že není možné v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti platně uznat dluh, resp. učinit hmotněprávní úkon. Dovozuje, že „v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti může být notářský zápis o hmotněprávním úkonu a v takovém notářském zápisu lze projevit vůli, která má hmotněprávní povahu a učinit právní jednání“. Dále namítá, že v projednávané věci druhý jednatel povinné I. K. o půjčených finančních prostředcích věděl a s půjčkou (která byla sjednána s ohledem na přátelské vztahy ústně) souhlasil; jediným nárokem, který může jednání jednatele R. K. založit, je nárok na náhradu škody, avšak ani tento nevznikl, neboť finanční prostředky byly poskytnuty povinné bezúročně a bez smluvní pokuty. Ustanovení §196a odst. 1 obchodního zákoníku se v projednávané věci neuplatní, neboť má chránit společnost před nevýhodným právním jednáním, avšak za takové jednání nelze považovat bezúročnou půjčku poskytnutou manželkou jednatele a společníka společnosti. Oprávněná konečně namítá, že právní režim smlouvy o půjčce se řídí občanským zákoníkem, neboť smlouva o půjčce nebyla uzavřena mezi podnikateli a ani se účastníci této smlouvy nepodřídili obchodnímu zákoníku, z tohoto důvodu nelze subsumovat jednání jednatele společnosti pod ustanovení §196a obchodního zákoníku, neboť obchodní zákoník se na smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku nepoužije. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně a návrh povinné na zastavení exekuce zamítne. Dovolatelka ve svém dovolání rovněž navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Povinná ve svém vyjádření namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a že právní otázka vymezená v dovolání je bez zásadního významu a nepřípustná k řešení v dovolacím řízení, když vzhledem k tomu, že dluh je možné uznat v písemné formě, je možné jeho uznání provést i formou notářského zápisu; rozhodnutí odvolacího soudu přitom na řešení této otázky nezávisí. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má formální charakter, pouze osvědčuje existenci učiněného projevu vůle, avšak nikdy nemůže osvědčit, že skutečnosti, na kterých se nárok oprávněné zakládá, jsou pravdivé nebo zfalšované, tedy jinými slovy neosvědčuje, zda hmotněprávní úkon, který obsahuje, je platný či nikoliv. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání, proto nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Povinná namítá, že půjčku od oprávněné neobdržela a oprávněná ani nedoložila, že by povinná měla na čerpání půjčky zájem. Povinná konečně namítá, že není správná námitka oprávněné o nepoužitelnosti ustanovení §196a obchodního zákoníku, neboť toto ustanovení je lex specialis a použije se na veškerá v něm vyjmenovaná právní jednání (tedy i na uzavření smlouvy o půjčce) společnosti s ručením omezeným a jeho účelem je opatření proti konfliktu zájmů. Současně zdůrazňuje, že smlouva o půjčce mohla být vždy uzavřena pouze v režimu občanského zákoníku, neboť obchodní zákoník samostatnou úpravu smlouvy o půjčce neobsahoval. To však nevylučuje aplikaci §196a obchodního zákoníku, neboť toto ustanovení není ustanovením upravujícím obchodní závazky, ale upravuje taxativně vyjmenovaná jednání za obchodní společnost. Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že plnění ze smlouvy o půjčce bylo dle odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu
(který dovolacímu přezkumu nepodléhá) předáváno postupně od roku 2009 do 31. 10. 2013 – podle právních předpisů účinných v té době, tedy zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“ a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný jménem notáře JUDr. Ivana Ertelta jeho trvalou zástupkyní Mgr. Janou Ghazaliovou ze dne 15. 5. 2014, č. j. N 248/2014, NZ 216/2014, který obsahuje dohodu o uznání peněžitého dluhu a svolení k vykonatelnosti předmětného notářského zápisu ve smyslu ust. §71a odst. 2 not. řádu.
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, i když jeho součástí je uznání závazku (a nikoliv závazek samotný), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem. Dojde-li k exekuci podle takového notářského zápisu, ačkoliv bylo prokázáno, že oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005, jeho usnesení ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014, či rozsudek ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013). Postavil-li odvolací soud své rozhodnutí na popsaném právním závěru, je jeho rozhodnutí v souladu a nikoliv v rozporu s ustálenou rozhodovací prací Nejvyššího soudu.
Namítá-li dovolatelka ve svém dovolání jako otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, zda lze v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti uznat dluh (případně učinit hmotněprávní úkon), pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení právě uvedené otázky nezávisí, neboť podstatou jeho rozhodnutí je otázka, zda je exekuční soud oprávněn a povinen přezkoumat, zda závazek, který je popsán a uznán v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, lze vykonat v případě, že předmětný závazek neexistuje (tedy v projednávané věci v případě, že je smlouva o půjčce, z níž byl v předmětném notářském zápisu povinnou uznán dluh, neplatná).
Dovodil-li odvolací soud při svém zkoumání platnosti smlouvy o půjčce, že je neplatná, neboť jednatel povinné R. K. neměl k jejímu uzavření se svou manželkou (v projednávané věci oprávněnou) souhlas valné hromady ve smyslu §196a obch. zák. (namítá-li dovolatelka v dovolání, že druhý společník a jednatel s uzavřením smlouvy o půjčce souhlasil, jde o nepřípustnou skutkovou námitku, ke které dovolací soud dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepřihlížel), je jeho závěr rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Z ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. se podává, že společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.
V projednávané věci uzavřel smlouvu o půjčce za povinnou jednatel a tehdejší společník povinné R. K. s oprávněnou, která byla v době uzavření smlouvy jeho manželkou a tedy osobou mu blízkou. Ze shora citovaného ustanovení se podává, že souhlas valné hromady je třeba v případech uzavření jakékoliv smlouvy o půjčce s vyjmenovanými osobami, a to nehledě na to, zda je společnost v postavení věřitele či dlužníka, a za jakých podmínek (jsou-li obvyklé v obchodním styku). Z ustálené judikatury dovolacího soudu přitom plyne, že nedostatek zákonem předepsaného předchozího souhlasu valné hromady k právnímu úkonu podle §196a odst. 1 obch. zák. zakládá absolutní neplatnost tohoto úkonu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004, sp. zn. 29 Odo 1137/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1386/2006). Odvolací soud tedy správně dovodil, že smlouva o půjčce je neplatná, proto je dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., když oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Namítá-li přitom oprávněná, že v projednávané věci se ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. nepoužije, neboť uzavřená smlouva o půjčce se řídí občanským zákoníkem, lze jí přisvědčit pouze potud, že režim smlouvy o půjčce se řídí občanským zákoníkem, to však (jak správně namítá povinná) použití předmětného ustanovení nevylučuje, neboť předmětné ustanovení upravuje oprávnění povinné smlouvu o půjčce uzavřít, tedy jinými slovy upravuje (obecně) jednání společnosti a její možnost vstupovat do právních vztahů, nikoliv režim smlouvy o půjčce jako závazkového vztahu, který se řídí občanským zákoníkem.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání oprávněné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.
S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil dovolatelce povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 730 Kč zahrnující odměnu advokáta povinné za vyjádření se k dovolání ve výši 14 430 Kč [§7 bod 6., a §11 odst. 2 písm. e) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“] a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 AT).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu