ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2349.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2349/2019-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného K. T. , narozeného XY, trvale bytem XY, zastoupeného JUDr. Klárou Doležalovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti povinné UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. , se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 64948242, pro 3 052 938 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 244/2015, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 17 Co 171/2017-229, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění ( §243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23. 2. 2017, č. j. 64 EXE 244/2015-195, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou Mgr. Marcelou Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav, na základě jeho pověření ze dne 25. 2. 2015 pod č. j. 64 EXE 244/2015-70, uložil oprávněnému povinnost zaplatit soudní exekutorce na nákladech exekuce 7865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dále uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinné 300 Kč jako náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud uzavřel, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť po vydání exekučního titulu (pravomocného 7. 1. 2012) došlo k postihu nyní vymáhané pohledávky v exekucích vedených věřiteli oprávněného (TST Real, s. r. o. aj. M.). Povinná jako poddlužník obdržela exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky, které také vyplatila, a to dne 19. 1. 2012 částku 2 297 353,77 Kč na základě exekučního příkazu JUDr. Jana Grosama, Exekutorský úřad Praha 6, ze dne 18. 3. 2008, č. j. Ex 360/02-88, a dále dne 28. 3. 2012 částku 7 876 541,20 Kč na základě exekučního příkazu Mgr. Jana Pekárka, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 28. 11. 2003, č. j. 061 EX 164/02-41, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2012, č. j. 061 EX 164/02-82. Plněním přikázaných pohledávek soudním exekutorům, k nimž došlo před zahájením a po zastavení insolvenčního řízení vůči oprávněnému (jež bylo dle zjištění soudu zahájeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 1551/2012 dne 24. 1. 2012 a zastaveno usnesením ze dne 20. 3. 2012, pravomocným dne 21. 3. 2012; existenci žádného dalšího insolvenčního řízení vůči oprávněnému soud nezjistil) povinná splnila svůj závazek vůči oprávněnému, aniž by jednala v rozporu s §109 zák. č. 182/2006 Sb. K tvrzení o postoupení pohledávky společnosti TST Real, s. r. o. na MINING SERVICE LLC smlouvou ze dne 20. 1. 2012 soud nepřihlédl, neboť oprávněný uvedenou smlouvu ani na výzvu soudu nepředložil, kromě toho povinná plnila jako poddlužník dle exekučních příkazů a nebyla oprávněna zkoumat jejich věcnou správnost.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se jedná o věc doposud neřešenou, konkrétně pak v otázce, že poddlužník plnil subjektu, jenž již „podle všeho“ nemohl být oprávněným. Současně trvá na tom, že proti němu byla vedena dvě insolvenční řízení, přičemž o ukončení jednoho z nich dosud nebyl vyrozuměn, a tak je přesvědčen, že poddlužník nesměl s peněžními prostředky disponovat, neboť trvaly účinky zahájení insolvenčního řízení. Nemůže mu být kladeno za vinu ani to, že se z insolvenčního spisu ztratila smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2012. Soud prvního stupně nerespektoval předchozí pokyn odvolacího soudu a dokazování neprovedl řádně. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Povinná uvedla, že dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu z důvodů skutkových, nikoli z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Soud prověřil jeho tvrzení a zjistil, že proti oprávněnému bylo vedeno pouze jediné insolvenční řízení, které bylo zahájeno 24. 1. 2012 a zastaveno 21. 3. 2012. Není na místě ani námitka, že povinná pochybila při plnění vůči jeho věřiteli TST Real, s. r. o., protože v mezidobí mělo dojít k postoupení pohledávky na MINING SERVICE LLC. I podle odvolacího soudu však poddlužník není oprávněn prověřovat věcnou správnost exekučních příkazů (tím méně hmotně – právní vztahy předcházející jeho vydání). Poukaz na nedostatky při provádění dokazování se nezakládá na pravdě, oprávněný ani jeho advokát se daného jednání soudu nezúčastnili, řádný průběh dokazování vyplývá z protokolu o jednání ze dne 22. 9. 2016 i z následného rozhodnutí soudu, kde jsou popsány provedené důkazy i to, proč některé navrhované důkazy provést nešlo. Navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.
Následně nová právní zástupkyně dovolatele učinila doplňující podání s tím, že se ke stávající argumentaci dovolatele připojila.
Povinná poté ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2019 rekapitulovala a odkázala na svá dřívější tvrzení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci odvolací soud založil závěr o tom, že je dán důvod k zastavení exekuce (neboť po vydání exekučního titulu došlo k postihům nyní vymáhané pohledávky ve dvou exekučních řízeních vedených věřiteli T. přikázáním jeho pohledávky, kterou měl za nynější povinnou), na zjištění, že povinná plnila soudním exekutorům na základě vydaných exekučních příkazů, a to dne 19. 1. 2012 a dne 28. 3. 2012, a že v době plnění vůči T. neběželo žádné insolvenční řízení. Jestliže tedy dovolatel argumentuje tím, že probíhalo ještě další (z části souběžné) insolvenční řízení, jde o skutkové tvrzení, které je v rozporu se zjištěními soudů obou stupňů. Zpochybnění právního posouzení věci, budovaného na odlišném skutkovém stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, však není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud je skutkovým zjištěním, ke kterému soudy dospěly na základě provedeného dokazování, vázán.
Dovolatel současně namítal, že soud neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu. Dovolací soud však nemohl k této námitce přihlédnout, neboť poukaz na možné vady řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání; dovolací soud by se jimi mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání, a o takový případ v projednávané věci nejde.
K tvrzené existenci smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2012, jíž měl věřitel T. (společnost TST Real s. r. o.) pohledávku dále postoupit, nutno zdůraznit, že soud své rozhodnutí současně opřel o závěr, jenž vychází z ustálené judikatorní praxe (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2414/2012, usnesení ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4093/2016), že povinná plnila dle exekučních příkazů a jakožto poddlužník nebyla oprávněna zkoumat jejich věcnou správnost. Protože dovolatel tento závěr nijak nezpochybnil, je již bezpředmětné zabývat se případným postoupením.
Dovolatel tudíž nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud tedy jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu