ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2525.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2525/2019-623
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného B. L. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Živičná 2852/9, proti povinné P. F. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická 613, pro vymožení nezastupitelného plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 407/2018, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, č. j. 91 Co 89/2019-530 , takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 1. 2. 2019, č. j. 38 EXE 407/2018-245, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Exekuce je vedena k vymožení povinnosti povinné zdržet se jednání bránících oprávněnému v přístupu k pozemkům v jeho vlastnictví. Exekuční soud uvedl, že námitky vznesené povinnou týkající se existence práva služebnosti oprávněného k pozemku ve vlastnictví povinné jsou námitkami směřujícími do nalézacího řízení, které již nemohou mít na probíhající exekuční řízení žádný vliv. Povinná tvrdila, že oprávněnému nikdy nebránila v užívání jeho nemovitých věcí a nebrání mu ve vstupu do jeho domu ani zahrady, ovšem k výzvě soudu nepředložila žádné důkazy pro svá tvrzení a naopak uvedla, že oprávněný má svůj přístup a nikdo nemá právo omezovat její vlastnictví a její subjektivní práva, z čehož soud prvního stupně uzavřel, že povinná povinnosti uložené jí pravomocným a vykonatelným exekučním titulem nadále neplní.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 20. 8. 2018 zastavil. Uvedl, že povinná učinila návrh na zastavení exekuce z téhož důvodu opakovaně. První návrh učinila podáním ze dne 26. 4. 2018, ve znění doplnění ze dne 19. 7. 2018, který následně Obvodní soud pro Prahu 6 pravomocně zamítl usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. 38 EXE 407/2008-142, s tím, že námitky povinné směřují do nalézacího řízení. Návrhem ze dne 20. 8. 2018 se povinná opětovně domáhá zastavení exekuce, netvrdí v něm však žádné nové skutečnosti, s nimiž by se soud prvního stupně nevypořádal již v předchozím rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 8. 2018, které nabylo právní moci dne 27. 9. 2018, tak založilo pro nové rozhodnutí o shodném návrhu povinné překážku věci pravomocně rozhodnuté, a tedy neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Povinná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při posouzení otázky překážky věci pravomocně rozhodnuté odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že dne 26. 4. 2018 žádný návrh na zastavení exekuce nepodávala, pokud by však spis skutečně obsahoval její podání s návrhem na zastavení exekuce, je přesvědčena, že takový návrh není totožný s návrhem ze dne 20. 8. 2019 tak, aby založil překážku věci pravomocně rozhodnuté. Odvolací soud se měl zabývat jejími námitkami, byť podanými laickým způsobem. Důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že oprávněný má z cesty volný přístup ke svému pozemku po pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; po těchto pozemcích běžně na svůj pozemek vstupuje, tento přístup je pro něj pohodlnější a kratší a ve skutečnosti pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, jehož se vymáhaná povinnost týká, pro vstup na svůj pozemek nepotřebuje. Výkon exekučního titulu povinná považuje za svévolný a prakticky neodůvodněný výkon práva, a to i vzhledem k tomu, že se jedná o výkon předběžného opatření, které je pouze dočasným institutem a je jím zasahováno do vlastnického práva, do něhož by mělo být zasahováno pouze v nezbytně nutném případě, o který se v projednávané věci nejedná. Dále uvádí, že výkonem dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje, případně je zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření uvedl, že je nesporné, že ke svým nemovitým věcem nemá jiný přístup než po parcele ve vlastnictví povinné a v řízení u Okresního soudu
ve Frýdku-Místku bude oceněna hodnota nezbytné cesty na základě znaleckého posudku, jenž slouží jako podklad pro rozhodnutí ve věci uložení povinnosti strpět povinnost chůze a jízdy a o povolení nezbytné cesty. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. 38 EXE 407/208-142, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 26. 4. 2018, ve znění doplnění ze dne 19. 7. 2018, který povinná odůvodnila tím, že oprávněný má vlastní přístup ke své nemovité věci, že její pozemek není zatížen věcným břemenem ani služebností a že oprávněný požaduje bezdůvodně bezplatně užívat nemovitou věc povinné; rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 9. 2018.
Dne 20. 8. 2018 povinná podala další návrh na zastavení exekuce, doplněný podáním ze dne 31. 10. 2018, který odůvodnila shodně jako návrh předcházející tím, že oprávněný má vlastní přístup k nemovité věci a nikdo mu nebrání v přístupu, pozemek povinné není zatížen věcným břemenem nebo služebností, neexistuje žádná smlouva o jeho bezplatném užívání a oprávněný požaduje bezdůvodně bezplatně užívat nemovitou věc povinné.
Jestliže další návrh povinného na zastavení exekuce v tomtéž řízení, mezi týmiž účastníky a pro tutéž pohledávku je svou podstatou totožný s dřívějším návrhem na zastavení exekuce (vychází ze stejných skutkových tvrzení), o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, nelze o aktuálním návrhu na zastavení exekuce rozhodnout pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3177/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 408/2009).
Vzhledem k tomu, že oba návrhy povinné se zjevně opírají o shodná tvrzení a v pořadí druhý návrh neobsahuje žádné nové skutečnosti, je rozhodnutí odvolacího soudu správné a zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu