ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2705.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2705/2019-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. , se sídlem Wickhams Cay II, Tortola, VG11100, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupené Mgr. Karlem Somolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, proti povinnému M. P. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/28, pro 19 177 219,61 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 361/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2019, č. j. 18 Co 33/2019-329, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 31 811 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Libora Šlaufa, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/28.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 12. listopadu 2018, č. j. 48 EXE 361/2018-280, předmětnou exekuci zastavil (výrok I.), rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení ve výši 63 621,80 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a vyzval soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D, Exekutorský úřad Praha 5, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu předložil vyúčtování požadovaných nákladů exekuce, jinak bude mít soud za to, že náhradu nákladů exekuce nepožaduje a nebude o ní rozhodnuto (výrok III.). Po skutkové stránce uzavřel, že Obvodní soud pro Prahu 1 vydal dne 5. 6. 2018 pod č. j. 48 EXE 361/2018-223 pověření pro soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, k vedení exekuce k uspokojení pohledávky na peněžité plnění ve výši 19 177 219,61 Kč s příslušenstvím dle notářského zápisu sepsaného jménem JUDr. Heleny Divišové, notářky se sídlem v Hradci Králové, její kandidátkou M. B. dne 25. 2. 2014, č. j. NZ 1278/2014, N 1289/2014. Dne 5. 8. 2013 byla mezi právní předchůdkyní oprávněné a povinným uzavřena Smlouva o úvěru č. 213/2013, kdy tato smlouva byla následně doplněna dodatkem č. 1 ze dne 24. 10. 2013, č. 2 ze dne 18. 11. 2013, a č. 3 ze dne 25. 2. 2014. Dne 19. 12. 2013 byl notářkou JUDr. Hanou Kulhánkovou sepsán notářský zápis č. j. NZ 347/2013, N 382/2013, přičemž tento notářský zápis byl sepsán dle ustanovení §71b notářského řádu, jímž nelze založit závazkový právní poměr, protože má výhradně procesní charakter. Tímto notářským zápisem tedy nedošlo ke změně, novaci práv a povinností účastníků právního vztahu založeného Smlouvou o úvěru č. 213/2013 ve znění dodatků č. 1, 2 a 3 a oprávněné proto nemohlo vzniknout právo zesplatnit úvěr za podmínek v nich uvedených. Vymáhaná pohledávka tak není v rámci exekučního řízení dosud splatná.
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2019, č. j. 18 Co 33/2019-329, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, ve výroku I. jej potvrdil ve znění, že se zastavuje exekuce vedená soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D, Exekutorský úřad Praha 5, na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 5. 6. 2018, č. j. 48 EXE 361/2018-223 (výrok I.), odvolání oprávněné do výroku III. ukládajícího povinnost soudnímu exekutorovi odmítl (výrok II.), rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 63 321,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Libora Šlaufa (výrok III.), a že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004) především uvedl, že notářský zápis, od kterého oprávněná odvozuje zesplatnění své pohledávky, je notářským zápisem sepsaným dle ustanovení §71b notářského řádu, jímž nemohou být založeny nové závazkové právní vztahy a nemohla jím proto být ani upravena splatnost předmětného úvěru jinak, než jak byla upravena ve Smlouvě o úvěru.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od konstantní judikatury dovolacího soudu, když dospěl k závěru, že předmětný notářský zápis byl sepsán dle ustanovení §71b notářského řádu a tudíž jím nemohou být založeny nové závazkové právní vztahy a nemohla jím být upravena splatnost úvěru jinak, než jak byla upravena ve Smlouvě o úvěru. Dále odvolací soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že tato Smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou. Odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, není v dané věci přiléhavý, neboť toto rozhodnutí se výhradně zabývá právním posouzením exekučního titulu, kterým byl v rozhodné době tzv. exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti dle (dnes již zrušeného) ustanovení §78 písm. a) exekučního řádu. Předmětný notářský zápis obsahuje hmotněprávní složku sepsanou dle ust. §71a i procesněprávní složku předvídanou ustanovením §71b notářského řádu. Formalistický výklad vedl soudy obou stupňů k závěru o spotřebitelském charakteru úvěrové smlouvy, když opomenuly fakt, že úvěr sloužil k vyplacení podílu na bytovém domě sloužícímu k dalšímu pronájmu několika bytových jednotek jako podnikatelské činnosti povinného.
Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou dle jeho názoru věcně i právně správná. Oprávněná vymezila dovolání pouze formálně a nesplnila zákonné předpoklady jeho přípustnosti ve smyslu ust. §237 o. s. ř. Otázka právního charakteru notářských zápisů již byla řešena rozhodnutími Nejvyššího soudu a soudy obou stupňů rozhodly v souladu s touto judikaturou. Co se týká spotřebitelského charakteru úvěrové smlouvy, jsou námitky oprávněné skutkově nepodložené, nemající oporu v provedeném dokazování a nejsou tedy dány důvody, proč by se měl dovolací soud touto otázkou zabývat.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (například usnesení ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, a zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018) vyplývá, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti již existujícího závazku nemá hmotněprávní povahu. Jde jen o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 81).
Ačkoliv v případě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §71b not. řádu jde o procesní dohodu se svolením k vykonatelnosti a notář při jejím sepisování vychází především z požadavků a shodných prohlášení účastníků, není sám autorem hmotněprávního titulu, jedná se pouze o zápis o právním jednání. Dobou plnění jako jednou z náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §71b odst. 2 písm. e) not. řádu je třeba chápat dobu na splnění dluhu. S ohledem na skutečnost, že se jedná o dohodu osoby oprávněné s osobou povinnou, je doba plnění obsažená v notářském zápisu výsledkem dohody těchto osob. Jedná se o dohodu procesní, jejímž účelem je zjistit vykonatelnost. Samotné ujednání o době plnění obsažené v tomto typu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nemění ujednání obsažená v hmotněprávním titulu a nelze je použít ani jako výklad neurčitých ujednání v hmotněprávním titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3953/2016, ze dne 14. 10. 2016). Z uvedeného tedy plyne, že u splatné pohledávky lze ujednat pro účely výkonu rozhodnutí jinou dobu plnění, ta vždy musí nastat až po sepisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, je třeba mít na zřeteli, že bez současné změny hmotněprávních ujednání se však nemění splatnost pohledávky, ujednaná v hmotněprávním titulu, což má vliv např. na okamžik vzniku prodlení nebo na možnost uplatnění smluvních pokut a jiných sankčních ujednání (srov. Bernard, P. §71b. In: Bílek, P., Jindřich, M., Ryšánek, Z., Bernard, P. a kol. Notářský řád. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 366.). Jde totiž o dohodu procesní, na jejímž základě se oprávněný zavazuje, že nepodá exekuční návrh pro případ, že povinný splní předmětný závazek ve sjednané procesní lhůtě.
Není vyloučeno, že v rámci jednoho a téhož notářského zápisu účastníci projeví vůli ke sjednání jiných hmotněprávních pravidel, jimiž se má řídit splatnost dosud nezaplaceného a již existujícího závazku, který je v notářském zápisu identifikován. Z notářského zápisu však za takových okolností musí být zcela jednoznačné a úplně bez pochyb, že nová dohoda účastníků o splatnosti závazku popsaného v notářském zápisu je hmotněprávním ujednáním ve smyslu ustanovení §71a not. řádu. Za takovou jednoznačnou formulaci však nelze pokládat případ, kdy ujednání účastníků ohledně splatnosti dluhu je uvedeno až v rámci textu, jenž je uvozen formulací, že „Věřitel, Dlužník a Ručitelé vědomi si svých práv a povinností dle hmotněprávního ujednání obsaženého ve Smlouvě o úvěru, Smlouvě o převzetí ručení 1 a Smlouvě o převzetí ručení 2 uzavírají tuto procesní dohodou se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu“ (k tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2065/2019).
V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný jménem JUDr. Heleny Divišové, notářky se sídlem v Hradci Králové, notářskou kandidátkou M. B. dne 25. 2. 2014, č. j. NZ 1278/2014, N 1289/2014, který ve své části III. označené jako „dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu mezi věřitelem, dlužníkem a ručiteli“, poté následuje prohlášení dlužníka o závazku splnění pohledávky a jiných nároků věřitele, který obsahuje formulaci, že „Věřitel, Dlužník a Ručitelé vědomi si svých práv a povinností dle hmotněprávního ujednání obsaženého ve Smlouvě o úvěru, Smlouvě o převzetí ručení 1 a Smlouvě o převzetí ručení 2 uzavírají tuto procesní dohodou se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu“. Ze shora uvedeného se podává, že tato formulace není dostatečně jednoznačná, aby bylo možné dovodit, že jde o část notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, kterou by bylo možné hodnotit jako notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §71a not. řádu. Snaží-li se oprávněná evokovat situaci, že notářský zápis nebyl sepsán výhradně jen podle ustanovení §71b odst. 1 not. řádu, nýbrž současně i podle ustanovení §71a not. řádu, nelze tuto skutečnost z důvodů shora popsaných z předmětného notářského zápisu jednoznačně dovodit (srov. i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2674/2019).
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání oprávněné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu