ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3009.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3009/2019-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Glory Daze Associated S.A. se sídlem Wickhams Cay II, Tortola, VG11100, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, proti povinné J. N. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/28, pro 2 500 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 360/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2019, č. j. 25 Co 97/2019-277, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 9 450 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Libora Šlaufa, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/28.
Odůvodnění:
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2019, č. j. 25 Co 97/2019-277, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 1. 2019, č. j. 49 EXE 360/2018-237, ve výroku, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Exekutorský úřad Praha 5, na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2018, č. j. 49 EXE 360/2018
-129, a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi oprávněným a povinnou (výrok I.), odmítl odvolání oprávněné co do výroku ukládajícího exekutorovi povinnost předložit vyúčtování nákladů exekuce (výrok II.), rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení 22 869 Kč k rukám zástupce povinné (výrok III.), a rozhodl, že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Exekutorský úřad Praha 5, nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je notářský zápis sepsaný jménem H. D. notářskou kandidátkou M. B. dne 25. 2. 2014, sp. zn. NZ 1278/2014, N 1289/2014 (dále též jen „předmětný notářský zápis”), že tento notářský zápis byl sepsán s právním předchůdcem oprávněné Akcenta, spořitelním a úvěrním družstvem, jako věřitelem, M. P. jako dlužníkem, povinnou jako ručitelkou č. 1 a E. P. jako ručitelkou č. 2, že v části „za druhé” účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu ve výši 20 516 361,31 Kč s příslušenstvím, vzniklého na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 8. 2013 (ve znění dodatků ze dne 24. 10. 2013, 18. 11. 2013 a 25. 2. 2014) mezi právním předchůdcem oprávněné Akcenta, spořitelním a úvěrním družstvem, jako věřitelem a M. P., jako dlužníkem (dále též jen „smlouva o úvěru”), že v části „za třetí” uzavřeli účastníci dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu, že v části III. bod 4 písm. d) předmětného notářského zápisu byla uvedena „nová konečná splatnost“ tak, že bude-li dlužník v prodlení s úhradou kterékoliv splátky jistiny a úroku delším 14 kalendářních dnů, stávají se celá jistina a dosud naběhlý úrok splatné patnáctým dnem ode dne splatnosti splátky jistiny a úroku, čímž byla sjednána rozdílná úprava splatnosti úvěru, přestože dříve ve stejný den (25. 2. 2014) bylo dodatkem ke smlouvě o úvěru sjednáno právo věřitele na zesplatnění pohledávky, uplatnitelné pouze do splatnosti další splátky úvěru. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětný notářský zápis je notářským zápisem ve smyslu ustanovení §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), kterým nemohou být založeny nové závazkové právní vztahy a tedy jím ani nemohla být upravena splatnost úvěru jinak, než byla upravena v existující smlouvě o úvěru. Vzhledem k tomu, že dlužník M. P. byl v prodlení se splátkou č. 24, která měla být uhrazena 31. 1. 2016, avšak oprávněná vůči němu právo zesplatnit úvěr do splatnosti další splátky neuplatnila, není exekvovaná pohledávka oprávněné splatná, a je tedy dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.
Proti výroku I. a III. usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že odvolací soud s odkazem na nepřiléhavou judikaturu dovolacího soudu nesprávně dovodil, že předmětný notářský zápis byl notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §71b not. řádu, kterým nemohou být založeny nové závazkové právní vztahy a nemohla jím být upravena splatnost úvěru jinak, než byla upravena v existující smlouvě o úvěru. Předmětný notářský zápis neobsahuje výslovný odkaz, podle kterého ustanovení notářského řádu byl sepsán, a jde-li o interpretaci obsahu dohody obsažené v předmětném notářském zápisu, je nezbytné vycházet z vůle účastníků, ze které vyplývá, že předmětným notářským zápisem měl být změněn dosavadní závazek, uznán dluh a současně sjednána dohoda o svolení k přímé vykonatelnosti předmětného notářského zápisu. Předmětný notářský zápis tak obsahoval jak hmotněprávní složku ve smyslu ustanovení §71a not. řádu, tak procesní složku ve smyslu ustanovení §71b not. řádu a pokud jde o ujednání o splatnosti závazku, je třeba předmětný notářský zápis vykládat ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 236/2006, dle kterého není vyloučena změna původního závazku notářským zápisem. Oprávněná konečně namítá, že souhlas s přímou vykonatelností a uznání dluhu by byl procesněprávním úkonem v případě, že by šlo o jednostranné prohlášení ve smyslu ustanovení §71b not. řádu, učiněné samotným dlužníkem, nemůže jím však být v projednávané věci, kde jde o dohodu sepsanou mezi všemi stranami smlouvy o úvěru, výslovně měnící dosavadní smlouvu o úvěru, na kterou odkazuje v otázkách neupravených odchylně, a k této dohodě mezi účastníky je třeba přihlížet ve smyslu zásady lex posterior derogat legi priori. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadených výrocích společně s výroky I. a II. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná se ve svém vyjádření ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Namítá, že oprávněná nevymezila zákonné předpoklady přípustnosti dovolání řádně tak, jak to požaduje ustanovení §237 občanského soudního řádu. Dále namítá, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je notářským zápisem ve smyslu ustanovení §71b not. řádu, obsahující dohodu o uznání dluhu a svolení k vykonatelnosti předmětného notářského zápisu, kdy jeho předpokladem byla existence závazkového právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. S odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3678/2015, ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3836/2013) dovozuje, že dohodou věřitele a dlužníka, která je obsažena v předmětném notářském zápisu, závazkové právní vztahy nevznikají, nemění se, ani nezanikají; jedná se pouze o procesní dohodu se svolením k vykonatelnosti, která nemá hmotněprávní povahu a předmětný notářský zápis není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem. Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (například usnesení ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004 a zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018) vyplývá, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti již existujícího závazku nemá hmotněprávní povahu. Jde jen o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 81).
Ačkoliv v případě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §71b not. řádu jde o procesní dohodu se svolením k vykonatelnosti a notář při jejím sepisování vychází především z požadavků a shodných prohlášení účastníků, není sám autorem hmotněprávního titulu, jedná se pouze o zápis o právním jednání. Dobou plnění jako jednou z náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §71b odst. 2 písm. e) not. řádu je třeba chápat dobu na splnění dluhu. S ohledem na skutečnost, že se jedná o dohodu osoby oprávněné s osobou povinnou, je doba plnění obsažená v notářském zápisu výsledkem dohody těchto osob. Jedná se o dohodu procesní, jejímž účelem je zjistit vykonatelnost. Samotné ujednání o době plnění obsažené v tomto typu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nemění ujednání obsažená v hmotněprávním titulu a nelze je použít ani jako výklad neurčitých ujednání v hmotněprávním titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3953/2016, ze dne 14. 10. 2016, ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3977/17). Z uvedeného tedy plyne, že u splatné pohledávky lze ujednat pro účely výkonu rozhodnutí jinou dobu plnění, ta vždy musí nastat až po sepisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, je třeba mít na zřeteli, že bez současné změny hmotněprávních ujednání se však nemění splatnost pohledávky, ujednaná v hmotněprávním titulu, což má vliv např. na okamžik vzniku prodlení nebo na možnost uplatnění smluvních pokut a jiných sankčních ujednání (srov. Bernard, P. §71b. In: Bílek, P., Jindřich, M., Ryšánek, Z., Bernard, P. a kol. Notářský řád. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 366.). Jde totiž o dohodu procesní, na jejímž základě se oprávněný zavazuje, že nepodá exekuční návrh pro případ, že povinný splní předmětný závazek ve sjednané procesní lhůtě.
Není vyloučeno, že v rámci jednoho a téhož notářského zápisu účastníci projeví vůli ke sjednání jiných hmotněprávních pravidel, jimiž se má řídit splatnost dosud nezaplaceného a již existujícího závazku, který je v notářském zápisu identifikován. Z notářského zápisu však za takových okolností musí být zcela jednoznačné a úplně bez pochyb, že nová dohoda účastníků o splatnosti závazku popsaného v notářském zápisu je hmotněprávním ujednáním ve smyslu ustanovení §71a not. řádu. Za takovou jednoznačnou formulaci však nelze pokládat případ, kdy ujednání účastníků ohledně splatnosti dluhu je uvedeno až v rámci textu, jenž je uvozen formulací, že „Věřitel, Dlužník a Ručitelé vědomi si svých práv a povinností dle hmotněprávního ujednání obsaženého ve Smlouvě o úvěru, Smlouvě o převzetí ručení 1 a Smlouvě o převzetí ručení 2 uzavírají tuto procesní dohodou se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu“ (k tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2065/2019).
V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný jménem H. D. notářskou kandidátkou M. B. dne 25. 2. 2014, sp. zn. NZ 1278/2014, N 1289/2014, který ve své části III. označené jako „dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu mezi věřitelem, dlužníkem a ručiteli“, poté následuje prohlášení dlužníka o závazku splnění pohledávky a jiných nároků věřitele, který obsahuje formulaci, že „Věřitel, Dlužník a Ručitelé vědomi si svých práv a povinností dle hmotněprávního ujednání obsaženého ve Smlouvě o úvěru, Smlouvě o převzetí ručení 1 a Smlouvě o převzetí ručení 2 uzavírají tuto procesní dohodou se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu“. Ze shora uvedeného se podává, že tato formulace není dostatečně jednoznačná, aby bylo možné dovodit, že jde o část notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, kterou by bylo možné hodnotit jako notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §71a not. řádu. Snaží-li se oprávněná evokovat situaci, že notářský zápis nebyl sepsán výhradně jen podle ustanovení §71b odst. 1 not. řádu, nýbrž současně i podle ustanovení §71a not. řádu, nelze tuto skutečnost z důvodů shora popsaných z předmětného notářského zápisu jednoznačně dovodit (srov. i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2674/2019).
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání oprávněné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu