ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3019.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3019/2019-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné E. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Kunáškem, advokátem se sídlem v Praze, Zdoňovská 17, proti povinné JUDr. Ing. Světlaně Semrádové Zvolánkové , se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, identifikační číslo osoby 44346000, správkyni konkursní podstaty úpadce J. R., narozeného XY, identifikační číslo osoby XY, bytem XY, pro 7 365 150 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 55 EXE 1558/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 91 Co 21/2019-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 91 Co 21/2019-84, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 10. 2018, č. j. 55 EXE 1558/2017-48, kterým byla zastavena exekuce na majetek povinné a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy nebo jeho části. Za tohoto stavu dovolání oprávněné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatelka ve svém dovolání uvádí, že jej spatřuje za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., „ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak “. V dalším textu dovolání však oprávněná neupřesňuje (alespoň na úrovni dovolacím soudem přijatých právních závěrů), jakým způsobem byla rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a proč by se měl dovolací soud od této praxe odchýlit, tj. z jakého důvodu by měl svoji judikaturu překonat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2017, sp. zn. 20 Cdo 5186/2016).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., jak již uvedl výše, odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu